Martinibaby

Skrz to jak citlivá je tahle tématika,není podle mě úplně snadné natočit něco, co se vyhne jakési otřepanosti a vtíravosti, cíleně útočící na city. V případě The Help se to ale podařilo a troufám si tvrdit, že hlavně kvůli naprosto vynikajícímu hereckému obsazení. Prostě radost pohledět.

Blitky. Růžová krev, naprosto zhovadile nereálné zobrazení takřka jakékoli tělesné reakce na takřka jakýkoli bolestivý podnět. SPOILER: Jasně, chlápek si roztrhne držku, sám si ji zašije, za dva dny se mu to zahojí a dál si vraždí jakoby se nechumelilo. Jinýho týpka probodne tyč a vytečou z něj tři kapky krve, načež si vytrhne dva zuby a vyplivne krve dva litry. Tohle už není od desíti k pěti, nýbrž k mínus padesáti. ''Úžasný konec'', což byla moje jediná motivace se na tuhle změť dodívat, mě akorát tak nas..štval. Blitky.

Vědomí, že původní scénář nebyl psán na 3, ani 5, ani 7 filmů mě tak neskutečně nutí vidět ve všech dílech tuny alibismů, šroubování děje a zadních vrátek, která si filmaři nechávají, když chtějí z daného tématu vyždímat další peníze. Takže ne, nemám pocit, že by najednou všechno geniálně zapadalo a ne, ani ve filmové realitě mi to nepřipadá reálné. Do konce už to doklepu, ale s jistým sebezapřením.

Kdyby nebyl Tobin Bell takovej týpek, tak už to asi vzdám, ale takhle jsem pořád nucena nějakou zvrácenou zvědavostí zjistit, jak to vlastně dopadne. A kdyby nebylo Julie Benz, tak má tenhle díl ještě o hvězdičku míň. Vybrat do rolí dvou hlavních herců / (rádoby) vyšetřovatelů téměř identické typy postav? Chyba. Pletli se mi na začátku a pletli se mi až do konce. Takže asi jediné, co si ještě jakž takž užívám, jsou Jigsawovy hry a pasti, v tom jsou scénáristi stále ještě inovativní a vynalézaví.

Popravdě řečeno jsem od Saw očekávala trochu něco jiného, ale to nic nemění na tom, že od třetího dílu je celá ''sága'' podivně romašírovaná a silou našroubovaná. Dějové zvraty se dají docela dobře předpokládat, jen s tím, že si do nich na konci člověk dosadí konkrétní postavu.

Pomalu mě to začíná nudit..

I přesto, že v podstatě jediné, co člověku může film nabídnout, je fakt, že pod pohrůžkou smrti se i ten nejodolnější jedinec mění na blekotající trosku schopnou udělat pro svou záchranu takřka cokoli, je Saw dost geniálně natočený a hlavně zahraný film. Pro mě ale nějak nic víc a znova se na něj jen tak nepodívám.

Snad nemusím zdůrazňovat, že ani ne po první půlhodince filmu už člověk ví, jak to všechno 'dopadne'.. Ale i tak je čas od času hezký si nechat hodinu a půl nalhávat, že to takhle v životě funguje, no ne? :) Autosugesce hory přenáší a na Natalie a Ashtona se tak hezky koukalo, bohužel víc než tři pěkné (nicméně klišoidní) hvězdičky ze sebe nevymlátím.

Je to nápadité, milé, francouzské a hlavně plné Audrey a naprosto úchvatných scén :)

Byť jsem byla trailerem do značné míry mystifikována (ukazuje film jako mnohem větší komedii, než ve skutečnosti je, což ale nemyslím jako nějakou vadu filmu, pouze kontastatuju), Koncert na mě do značné míry zapůsobil. Možná je to i tím, že se zrovna začínám učit na housle, ale hlavně bych to připsala na konto úžasné Melanie, Alekseii a několika dalším hercům, kteří dokázali vyvážit několikero hlušších a přepolitizovaných míst filmu.