Bubble74

Poirot má často do činění s vykopávkami, hlavně ty seschlé britské přináší divákovi pramalou atraktivitu. Což ale neplatí o těch skutečných, obklopených pradávným tajemstvím v prostředí dálného východu, kde náš malý Belgičan nestíhá svůj kvítek v klopě zbavovat dotěrného písku. Přidávám se k ostatním, že tyto příběhy z vlasti faraónů patří i mezi moje nejoblíbenější.

Plymouthský expres utkví v paměti vcelku nelítostným zobrazením vražedné scény, které nebývá v poirotovských příbězích zvykem. Běžný není ani podivně smutný nádech, který se vystupňuje především v závěru. Jenom ony pověstné šedé buňky tradičně makají spolehlivě jak se na ně sluší a patří, aby žádný neřád nemohl uniknout svému trestu.

Zápletka sice není ani extra napínavá ani plná překvapujícich zvratů, zato rozhodně jeden z nejvtipnějších dílů. A co je roztomilejšího než naprdnutý Poirot. „No, no, no, no... thirty-six times no!“

Upíří erotické love story ze svérázných osmdesátek, kdy žváro bylo ještě v módě a v discoklubech řinčely skřípavé tóny synthetisátorů. Vizuály v ustavičném pološeru disponují nevšedním spojením krásy, poetiky, ponurosti a stravitelné brutality a nesestoupí ani o píď z estetického vrcholu elegance. Nedomrlý děj a absurdní závěr však vysály můj počáteční entusiasmus na pouhý průměr.

Bezkonkurenčně nejvtipnější v této komedii byl ten přítulný koník. Romantickému západu slunce prostě neodolá nikdo.

Každému, kdo nejen ve studentských letech zbožňoval Nebe nezná vyvolených jako já, se musí nevěřícně protáčet panenky. Je až trestuhodné jakkoliv spojovat knihu překypující křehkými emocemi s tak nevýrazným filmem. Z vzájemné chemie ústřední dvojice na mě nepřeskočila ani jiskřička a mé sympatie k tomuto páru nevystoupily ze stínu nezájmu. Musím však uznat, že se tvůrcům podařilo najít v podobě Anny Duperey Lillian jak jsem si ji přibližně představovala. Smůla jen, že ji neobsadili do té správné role. Naproti tomu romantické nasnímání evropských měst a krajiny bylo příjemným pohlazením.

Kombinace atraktivní atmosféry anglického venkova, nějaké té dobře uleželé mrtvoly a záhadného tajemství z minulosti mě zřídkakdy zklame. V místy trochu rozvleklém, leč zvratově pestrém pátrání se vynořuje z nitra lidských povah nejeden ukrytý Kain. Někteří kostlivci by však svůj útulek nikdy opouštět neměli. Mladý 007 jako homofobický seržant je i přes své mouchy vcelku sympatický a schopný vyšetřovatel. Pár prostřihů by filmu neuškodilo, přesto jsem si jako milovnice britských detektivek přišla na své.

Výborně poskládaný a závěrem dojemný souhrn pozoruhodného životního příběhu, který opět potvrzuje jaká byla Audrey Hepburn výjimečná žena a dokonalá lidská bytost. Kdo by si nepřál mít takového dobrosrdečného anděla s rozzářeným úsměvem ve své blízkosti.

Jestli si nějací krkavčí rodičové sobecky myslí, že jejich caparti neregistrují, když to doma skřípe, tak smutný příběh malého Prica je vyvede z omylu a poukáže i na možné tragické konsekvence. Děti nejsou žádní slepí přitroublíci a De Sica to trefně zdůraznil již v samotném názvu. Velmi dobrá předochutnávka jeho pozdějších úspěšných neorealistických delikates, jež se zdárně drží na únosné hladině citového vydíraní.

„Nemoc je dovolená chudých“, platívalo v době, kdy zdravotní indispozice nemovitých dříčů nebyly ještě jízdenkou do existenční záhuby, nýbrž do lázní či sanatoria, o čemž si dneska můžeme nechat už jen zdát. Nejeden by se při vyřčení diagnózy tbc nepochybně zhroutil, leč pro vyčerpanou a životní mizérií zdeptanou Claru se ukázal pozitivní nález na plicích jako nečekaná spása. „Arrivederci vyžíračná famílie, postarejte se chvíli o sebe sami a jděte třeba krást jak navrhoval doktor, já teď budu poprvé v životě myslet jen sama na sebe, v zájmu svých dětí.“ Léčebný pobyt byl nejen očistcem pro Clařinu tělesnou schránku, ale především znovuzrozením její osobnosti. De Sicovo zotavení v italských Alpách nabídlo tradičně velkou porci vřelosti se silnou rezonancí drobných (emocionálních) okamžiků a tentokrát nechyběla ani určitá příchuť optimismu. V rámci mé slabosti pro pohádkové scenérie zasněžených hor zaokrouhluji bez váhání na plný počet.