monolog

Nezapomenu, jak v duchu noir detektivek Frank vypráví: Když jsem poskládal prádlo, bylo načase zjistit... prostě zábava od začátku do konce, ale najdou se i lidi, kterým se to líbit nebude. Třeba moje máma přímo bytostně nesnáší slovo parodie a nikdy jsem ji neviděl u nějaké se smát. Ani neví o co přichází.

Frankův konečný projev o tom, že by republikáni konečně mohli dodat plnohodnotného prezidentského kandidáta, když George Bush starší stojí vedle něj je nezapomenutelnej a co víc. Pravdivej.

Není to sice taková sranda, jako jiné parodie, ale ještě se to dá. Občas. Semtam.

nezapomenu na scénu, jak Jane stojí na schůdcích ke knihovně a Frank říká: Roztomilý bobřík. ona odpoví:Děkuji. a podá mu vycpanýho bobra. tak v té chvíli jsem měl fakt dost.

Neobvyklý nápad a výborná atmosféra a zpracování, co víc si může člověk přát u klasického katastrofického snímku, které v sedmdesátých letech v Americe točili jako kdyby ten konec světa měl opravdu nastat. Jedná se určitě o jeden z těch lepších filmů na tém akatastrofa a skupinka lidí, kteří se snaží zachránit se. Pokračování s Michaelem Cainem (odkaz zde)sice nedosáhlo takového úspěchu a oblíbenosti, ale podle mě je i to dobrý film. Akorát je druhý.

Vančurova Markéta je velice náročná kniha, přestože útlá, nečte se vůbec lehce, jak se obvykle historická romance čítává. Ale i tak to není nic ve srovnání s Vláčilovou Markétou. úžasná kamera a časté mrmlání a cizojazyčné pasáže, poetické scény a záběry, hra s divákovými smysly, ozvěny, hra světla, plastičnost postav, symbol vedle symbolu, tohle není film na sobotní podvečer. Tenhle film ani nemůže zaujmout všechny, protože to není film pro každého. Většina si tu sice může něco vybrat, ale celkově se to zalíbí asi málokomu. Obrovká výprava a dekorace spolu s hereckými výkony dotvářejí působnost díla. Člověk prostě po zhlédnutí nemůže se nezamyslet nad... Asi nad lidmi.

A to jen za povídku s Karlem Heřmánkem - Poslední štístko pana Žorže, která mi z paměti nevymizela dodnes (byli jsme na tom se školou v kině, ani učitelka nevěděla, že je to tak nezáživný), ale už jen kvůli tomu kvantu skvělých herců se na to vyplatí podívat. Myslím, že je to jeden z posledních filmů, kde je jich na políčko filmu tolik. A ta povídka s Karlem Heřmánkem se mi fakt líbila.

Upřímně řečeno, srovnávat tohle s TELE TELE je podle mě známkou nepřítomnosti ducha. TELE TELE je sračka, tohle mělo nápad, pointu a navíc tu šlo o čistou improvizaci. Tamto nesahá Ruletě ani po špínu na patách. Nezapomenu na Návštěvu v erotickém salónu (Aha, takže chcete menu číslo šest? Dvě slečny a pudlík.) Nebo na první den ve škole (- Věcná, věcná. Chtěl jsem se zeptat, hodina má přece šedesát minut a ne pětačtyřicet! Co je tohle za divné novoty? - A jakpak ty se chlapečku jmenuješ? - Vašík Klausů! - Aha, ale ty máš jít rovnou na vysokou školu!) Prostě bomba. Pravda, některý scénky byly slabší, ale co byste taky chtěli vymyslet za tři minuty, než skončí písnička? Tohle je vrchol satirické a humorné improvizace u nás.

Do háje, jak se sem tenhle žvást dostal? Tohle přece není ani seriál ani nic podobnýho. Maximálně tak mizerná zábavná šou plná neherců nejhoršího kalibru. Zbytečná ztráta času i kdyby to byl poslední "pořad" na světě, kterej bych neviděl a všechny ostatní znal zpaměti. Pitomá prvoplánová nezábavná blbost plná "humoru", který je jasný i záchodu pět minut před spláchnutím. A prej v Německu to mělo strašlivej úspěch. A já se tomu ani nedivím, němčáci byli vždycky hovada, i když oni tam mohli mít herce, kteří opravdu umí improvizovat.

už když jsem viděl nádvoří filozofické fakulty v Brně a co tam z toho udělali, tak jsem si řekl, tak takhle ne. tenhle seriál mi přijde jen jako čirá křišťálově čistá blbina, která nedává nejen nic novýho, ale ani nic zábavnýho. prostě nudná a dost hloupá slátanina, jak by řekla babička, murytót, až na to, že moritáty (z nichž to vzniklo) byly oblíbené písně o vraždách na poutích. a do toho to má ddaleko. přirovnal bych to někde k nemocnici na kraji města po dvaceti letech. snaží se ždímat, ale má bohužel tak slabý ručičky, že by měla spíš navštěvovat tak deset let obsahovou posilovnu, než by se mohla odvážit vylízt mezi seriály k jakým to má patřit.