bart-leby

Tak tento film bych chtěl vidět znovu. Vzpomínka na první a bohužel zatím poslední projekci je velmi silná a stále ve mně rezonuje; zvláště pak scéna se svícemi, které představují lidské životy, ve mně ještě teď vyvolává husí kůži.

Tak tento nepodarek nemá cenu komentovat. Nechápu poměrně vysoké hodnocení. Umělecké kvalitě, jakož i historické věrododnosti plně odpovídá i otřesný český dabing, který např. z šéfa SA Röhma dělá jakéhosi Romeho…

Miluji tyto „lžideologické“ skvosty normalizační „kinematografie zapomnění“. Dvacátý devátý Antonína Kachlíka pak patří k mým nejoblíbenějším. Toto docudrama rekonstruuje tzv. bolševizaci KSČ, tedy stalinizaci strany, kterou provedlo gottwaldovské křídlo. Závěrečná scéna snímku, kdy Kléma v rámci svého premiérového parlamentního vystoupení pronáší jeden ze svých nejpamětihodnějších projevů (ano ten o kroucení krků), je excelelentní. Kromě úderného, sevřeného a patřičně dramatického scénáře, profesionálně vedené režie je třeba vyzdvihnout herecké výkony, které oscilují mezi jemnou psychologickou drobnokresbou a obecnou typizací. Miroslav Zounar podává ve filmu jednu ze svých nejlepších kreací. –– Karlínští kluci forever!

Tak v Balabamově filmové adaptaci se K. dostal na zámek. Kafka možná rotuje v hrobě, ale já jsem se docela bavil.

Jako zanícený kafkolog konstatuji mírné zklamání, a to navzdory hvězdnému hereckému obsazení i scenáristické účasti nositele Nobelovy ceny za literaturu Harolda Pintera. Hlavním problémem je pochopitelně nevýrazná režie, absence nějakého hlubšího a invenčního výkladu Kafkovy předlohy. Zkrátka a dobře: příliš popisné a ilustrativní a paradoxně i přes uctivou pietnost málo kafkovské…

Kdopak by se Wellese bál. Kafkovštější než samotný Kafka. Alegoričnost a symboličnost působí poněkud manýristicky; problematická je též poněkud násilná aktualizace, ale v úhrnu jde o skutečný cinefilský skvost.

Here's to you, Nicola and Bart / Rest forever here in our hearts/ The last and final moment is yours/ That agony is your triumph. P. S. Ačkoliv mi je skutečnost, že autoři snímku evidentně sympatizují s „oběťmi“, sympatická a konvenuje i mému jistě nepříliš kompetentnímu přesvědčení, je nutno nezamlčovat, že otazníky a nejasnosti nad případem stále zůstávají; a názor, že Sacco i Vanzetti přeci jenom byli do dvojnásobné loupežné vraždy zapleteni, je vzhledem k faktům a znalostem, které jsou v současnosti k dispozici, bohužel relevantní.

Jiří Bělka je můj televizácký oblíbenec a kdykoliv běží některá z jeho historických inscenací v televizi, nenechám si ji ujít. Julián Odpadlík patří k mým nejoblíbenějším. (Je to dáno i tím, že se o historickou postavu posledního pohanského císaře zajímám.) I když připouštím jistou nedějovost a statičnost inscenace, tak tento nedostatek vyvažují dle mého názory dobře napsané dialogy. Slovní souboje mezi Hrušínským a Cupákem alias Juliánem a Řehořem z Nazianzu jsou velmi výživné, a i když občas šustí papírem, fungují jako zdroj dramatického napětí.

Oproti knize jde o značně zjednodušenou, učesanou a divácky přímočarou adaptaci, která ani zdaleka nedosahuje filozofické hloubky a umělecké rafinovanosti Ecova textu. Nicméně jako lehce mysteriózní detektivka, odehrávající se v atraktivních středověkých kulisách, to poměrně funguje. –– Ale ten happyendový konec je fakt trapný…

Antiwildeovská adaptace jednoho z nejjímavějších příběhů světové literatury. Brdečka potlačil křesťanské a homoerotické motivy Wildeovy filozofické pohádky a akcentoval sociální kritičnost (byť i ta je ve Wildeovi přítomna). Závěr pak jde vyloženě proti duchu Wildeovy předlohy. Vzpomínám si, že Miroslav Táborský tento animák uvedl v cyklu Mistři animovaného filmu s konstatováním, že Brdečkova adaptace není tak smutná a bezvýchodná jako Wildeova pohádka. S tím si dovoluji nesouhlasit, neboť konec je u Brdečky v konečném součtu mnohem depresivnější a bezvýchodnější než u Wildea.