Majkak

Studie sociopata nemajícího zábrany. Maciej Musiałowski věrohodně prezentuje nevinnou andělskou tvář, za kterou se skrývá hnusný čumák bez zábran. Přepísklý závěr je spíš vadou na kráse. Jinak skvělý průvodce světem špinavé PR. Kdybych respektoval etická kritéria, tak si budu hledat práci u jiné agentury. Přesně tak, Tomek potřebuje prachy a pro ně udělá cokoliv. Dobře fungující atmosféra světa lidí, kteří ty prachy nedokážou vydělat jinak. Směs osobních pádů, selhání a ochoty dělat hnusnou práci.

Kdo se průběžně zajímá, jak fungují sítě, tak se nic nového nedozví. Pro některé naivy užitečné. Nic není zadarmo, vždycky se musíš zeptat, kolik budeš platit. Tady mně chybělo rozlišení mezi etickým a neetickým. Když jsem zadarmo na síti, musím počítat s tím, že mně tam budou vyskakovat reklamní nabídky. Problém to začne být, když se přejde do ovlivňování, koho volit, když se cpou vyprofilované statusy s jedním cílem, přetáhnout si cílovku za účelem většího vystrašení prostřednictvím servírování upravených zpráv. Nic není čistá lež, jen se kravina z Horní Dolní nabídne jako krize celé západní společnosti. Tedy ve spolupráci se sociology, psychology, neurovědci cíleně pracuje s vybranými skupinami. Přitom na kafi je napsáno, pozor horké, spálíš si hubu. Na sítích ale není napsáno: pozor tyto posty z tebe udělají paranoika.

Mrazivá výpověď o tom, jak komunistický režim držel pod krkem kněžské vzdělávání. Minimalismus, třeskutě dusná atmosféra, odcizení, podezírání, zbabělost a odvaha, kompromisy za cenu zkřivení charakteru, vydírání. Věčná otázka, kolik můžu slevit ze svých zásad a jak se neušpinit ve snaze vyjít s temnými charaktery. „Kdo má nevinné ruce a čisté srdce,“ opakuje studentům ten, kdo na nich má hromadu bláta. Stručné dialogy, záměrně chybí polopatické vysvětlení, nedoslovnost, náznaky. Největším zážitkem při odchodu je právě ta mrazivost zažraná pod kůží ještě dlouho po skončení filmu. „Si konečně uvědomte, že tady nejsme od toho, abychom byli šťastni,“ klade budoucím kněžím na srdce spirituál. Stručné hodnocení obludnosti toho režimu.

Daniel nechtěl podvádět, ale octl se v roli kněze dřív, než čekal. Jedna situační lež v emočně vypjatém okamžiku mu na chvíli změnila život. Po pár krocích tápání vystupuje jeho duchovní rozměr a schopnost oslovit místní komunitu. Daniel zůstává svůj, ale kněžské oblečení a vystupování jej ovlivňuje víc, než by sám čekal. Není to jen drama Daniela, ale i komunity, která potřebuje být soudržnou, a aby propojenost zachovala, potřebuje ukázat na černou ovci, přičemž kdo je vlastně černou ovcí. Nemůže to dopadnout pohodově, nejsme v komedii. Každopádně lidský silný potenciál oslovující mnoho diváků.

Příliš rozmáchlé dějově i množstvím postav, což oslabuje sílu výpovědi. Není žádným objevem zjištění, že největšími mstiteli po válce byli ti, kdo měli sami máslo na hlavě. Naopak k mírnost vyzývali ti, kteří za Němců riskovali třeba i vlastní život. Také to, že oběti pomsty často nebyli ty největší svině, ale docela slušní lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že měli německy znějící jméno, anebo ani to ne, není zase nijak dramatickým překvapením. Přesto se i na tom dá vystavět silný příběh. K tomu by bylo ale zapotřebí ubrat z počtu postav a děj vystavět jinak, než do kapitol oddělených letopočty. Přesto je to zajímavý počin. Samotný příběh vyznívá realisticky, a skutečně se drží historických událostí. Jen v divákovi nerezonuje síla toho svinstva, což je škoda. Zůstává u informativního sdělení. Herecké výkony a kamera na úrovni, jen některé záporné postavy jsou na hraně karikatury.

Bavilo mě to dlouhou dobu, pohrávání si s hororovou atmosférou. A pak to vysublimovalo jako ta šéfka mise. To jakože chci udělat sci-fi s filozofiií, doprčic, jakou filozofii vymyslet. Kašlu na to, budu se tvářit jako že jde o bytí ve formách, nebo jiné formě, ne zničení, ale proměně. My se jednou proměníme. Přesně tak nějak je pointa filmu – myslete si, co chcete. Koukatelné, ale žádné úderné, alespoň silné, ať nežeru, alespoň smysluplné poselství tam nevidím.

Civilní přístup dominuje, což je dobře, současně je natolik důsledný, že poněkud uniká, čímže to byl Havel vlastně tak charismatický, kromě příjemného kukuče a vlnitých vlasů. Jakože mu to sluší a baby na něj letí, je uvěřitelné, ale nějak uniká, v čem byl problém s bolševikem. Obrazové symboly jsou přespříliš doslovné a zbytečně opakované. Pro mladší ročníky možná o něco zajímavější, na ty, kteří v té době žili, působí občas nudně. Je to spíš hezké barevné povídaní o tom, jak to bylo, než hluboké drama.

Emocionálně skvěle zvládnuté, zvláště první polovina, kdy se vzduch chvěje neurotickým napětím hlavního hrdiny. Skvělé herecké obsazení činí všechny postavy naprosto věrohodné. K rozvolnění dochází v druhé polovině, která ne vždy přibije oči k plátnu. Škoda též některých nedotažeností ve scénáři, některé scény nepůsobí proto zcela přesvědčivě. Postava Mikoláška zajímavě balancuje mezi sobectvím, kdy se snaží za každou cenu urvat si svého asistenta pro sebe a mezi obrovským nasazením pro pacienty, anebo vlastně pro sebe, protože Mikolášek léčbu pacientů potřeboval k tomu, aby mohl spokojeně existovat. Léčil je pro svůj pocit uspokojení a naplnění, anebo aby jim pomohl? Obojí je pravda a obojí ve filmu slušně funguje. Chvějící se rozporuplnost jako jeden z hlavních a fungujících znaků filmu.

Obsahově silný příběh, který je vyprávěn o něco sterilnějším způsobem, než by si zasloužil. Ono je celkem jasné, že to nemůže skončit dobře a ani neskončí, i když třeba i trochu. Chybí autentická pecka, ta závěrečná je víc romantizující, než aby to diváka srazilo do kolen. Frolik je ukřivděný hajzlík, který využije příležitost, ale skutečně temnou postavu neutáhne. Ve filmu není prezentován ideálně, resp. to je prezentován poněkud polopatisticky.

Příběh mladé židovky, která si svou cestu nevybrala. Ačkoliv zpočátku bez výhrad přijímá vše, co se po ní požaduje, oči ji otvírá přístup manžela, kterého jí vybrali příbuzní. On je na tom stejně, byl oženěn bez možnosti vlastní volby. V podstatě je také obětí pravidel komunity. Když mu dojde, jak moc mu na Ester záleží, už je jaksi pozdě. Dokud byla příležitost něco změnit, radil se pouze s mámou a se sestrami. Citlivě natočeno, byť berlínská pasáž je víc symbolicko-snová než reálná.