Majkak

Oceňuji nezúčastněný přístup režisérky, která ambiciózním rodičům skrytě nefandí, ani je nesoudí. Přenechává tak dostatek prostoru k přemýšlení a diskusi. Přesto se lze víc než oprávněně domnívat, že Miško nejspíš bude rád, pokud výchovu přežije bez vážných následků. Namísto toho, aby jej rodiče rozvíjeli a ponechávali mu vlastní čas na objevování okolního světa, nalajnovali mu od miminkovského věku program. Ze světa sportu existuje dostatek varovných příkladů, kudy cesta nevede. Varovnou známkou byl hysterický neutuchající pláč kvůli drobnému ťuknutí kolena, po kterém nezůstala na kůži prakticky ani stopa. Výchova k dokonalosti obvykle spolehlivě zlomí osobnost dítěte. Signifikantním znakem – pečlivé vytírání dokonale čisté podlahy.

Trochu víc než variace na oblíbené téma: Kdo může za můj podělanej život. Jarda chce tvořit něco pozitivního a neutopit se v alkoholu jako táta. Výborně zpracovaný dokument, který dává zapomenout na suchopárnost a působí jako kompletně hraný film. Divák může vstoupit do Jardova světa, do světa někoho, kdo se rozkmotřil s rodinou, protože nejspíš obě strany se zabejčili natolik, že zadupali do země možnost dohody a teď se vláčí po soudech. Přitom na jedné straně, on by stál o hezké vztahy, ale nedokáže překročit svůj horizont. Jak to bylo doopravdy s údajně ukradeným autem těžko říct. Každopádně Jarda neustupuje a pere se nejspíš celkem zbytečně. Uzavírá si tím víru v budoucnost, protože líp už podle něj bylo. Na konci smutná pachuť z toho, že na takto zacyklených lidech si živí kariéru ti, kdo dokážou najít zástupné viníky – viz popěvek od Ortelu. Podobně i Jardova matka – syn nemohl za komunistů na obor, který ho strašně lákal, páč neměl správný původ, ale stejně bylo za komunistů líp.

Uvěřitelná sonda do duše krásného cvoka, který se zamiloval do běhu. Trochu český Forrest Gump. Mimoň, od kterého nemůžete očekávat zásadové hrdinství, ani podrazy. Pro milovaný běh slevuje hodně, na druhou stranu se dokáže vehementně postavit za parťáka. Nechápe touhu po dětech, protože během si vystačíme. Chemie mezi Neužilem a Issovou funguje bezvadně včetně solidně vyobrazených okamžiků, kdy to zase taková idylka nebyla. Po necelé první hodince, která uběhla rychle, se trochu flákal střih, ale pak už to zase ubíhalo příjemně. Helsinky jsou natočeny skvěle, až mrazivý zážitek onoho pohybu na hraně a skryté hrozby, co by se stalo, kdyby nevyhrál. Film necílí na představení Zátopka jako hrdiny, na druhé straně mu fandí a taktně zakrývá tu údernickou část jeho života.

Zajímavý počin vybočující z typicky českých pojednání o době komunismu. Prolínání divadelní scény a reálného života jako prolínání touhy, představ a hraní si na hrdiny, kterým režisér nekompromisně nastavuje zrcadlo. Občas vyhrocené, občas absurdní se společným jmenovatelem – vášnivou diskusí na téma, kdo se víc zaprodal, podělal a rezignoval. Partička, která se lituje, podezírá a obviňuje. Zmařené ambice utopené v trapné agitce o Fučíkovi, která nebaví absolutně nikoho. Systém, který donutil všechny něco předstírat, sklonit se a držet krok. Sympaticky otevřený počin nabízející více interpretací a přehlídku nejednoznačných charakterů.

Poněkud surová hříčka s jediným cílem – pomsta všem chlapům, kteří si myslí, že opilá holka je volně k dispozici. Není to seriózní drama, ale způsob, jak prezentovat pokrytectví dvojího metru. To se to krásně, s lehkostí a nadhledem káže, jak se má slušná dívka chovat, dokud se neukáže, že ve hře je vlastní dcera. Závěr koresponduje s celkovým nastavením a stylem, a proto jej docela beru. Nejméně propracované je obrácení advokáta, ale budiž, asi mu ta špína přetekla přes hlavu. Každopádně je stylová prezentace #MeToo vcelku originálního pojetí s dobrou demonstrací, o co se jedná.

Drsná romantika. Ústřední dvojice i přes vzájemné limity je vcelku uvěřitelná. Trochu pochybuju o mladé slečně, která uvidí dva řemeslníky a nemůže si pomoct. To by musela vypadat jinak, anebo být o něco více retardována. Poněkud zkratkovitě zpracovaný vztah s matkou omezující se pouze na příkré odsouzení porna. Škoda, tato linie by slibovala větší potenciál, který zůstal nevyužit. Mátinka byla určitě i jinak výživná, ale nedostala prostor. Jinak klasické schéma – všichni se na to dívají, ale nikdo nechce vedle té špíny bydlet. Můžou si dokázat ve svých očích pochybnou převahu. Ten závěrečný cejch až moc doslovný. Těžko říct, zda by reál byl až tak dramatický v současných tuzemských poměrech. Jinak ale výborné herecké výkony a i přes některé zádrhele stojí za to vidět.

Nedívám se na tento film jako na horor, ale jako silně rodinný film s poctou tradičním hodnotám: důvěra, naděje, láska. Celé je to zarámované v drsnějším postapokalyptickém hávu s vystajlovanými krvežíznivými potvorami. V jednu chvíli lehce nakročeno směrem k úvaze, zda by se s nimi přece jen nedalo skamarádit, ale Krasinski se rozhodl, že ne. Není to o třeskuté logice a vysvětlování, ale o poselství, že jsou lidé, kteří si záchranu rozhodně zaslouží. A na závěr jsem se dojala, jak už dlouho ne. Málem jsem začala hlasitě tleskat, ale nechtěla jsem rozrušit mlaďase, kteří seděli vedle.

Odporný režim, komunistická ideologie spojená s maximálně bezohledným kapitalismem. Mohou cestovat, když na to mají. Na rozdíl od našich soudruhů, kteří drželi našince na krátké uzdě, ale za to jim dali najíst a trochu krotké zábavy. Čínští soudruzi vypěstovali neskutečný prostor pro dravce, kteří umí přizpůsobit režimu. Takto vypadá divoký kapitalismus, který nevyžaduje hodnoty, ale poslušnost. Sobecká společnost bez zájmu o druhé, o společné dobro. Pravý opakem je svět sirotčince, o který pečují řeholní sestry. Ne, toto nemůže skončit dobře. Díky za představení této tváře čínského světa.

Apokalyptická podívána, která víc osloví člověka znalého italské politické scény. Vzorná spisovná italština, dobře srozumitelná. Skvělé herecké výkony. Film je obžalobou tehdejších politických poměrů, s přesahem obecně namířeným proti světu těch, co drží moc pevně v rukou. „Jsme mrtví, kteří pohřbívají své mrtvé.“ Asi tak. A zajímavé aktualizace do dnešních dnů: v zemí se šíří záhadná epidemie. Tehdy symbol čehosi prohnilého, dnes realita. Vtipné, ironické, stále platné.

Klasicky vystavěná detektivka s několika postavami a několika zásadními zvraty. Perfektní herecké výkony. Ačkoliv se zdá, že toto by se v reálu nemohlo odehrát, spíš bych pochybovala o sofistikovaně vystavěné pomstě, tam mně to drhlo víc. Hlavní hrdina byl pro mě hodně uvěřitelný a výborně zahraný. Lauře lze také věřit obě podoby. Motivy fungují. Konverzační část je vedena údernými dialogy.