Láska pod kapotou

[KVIFF 2021] Trochu jako Dálava, ale nějak jinak. Dokument to je v jistém ohledu velice zábavný. Jenže proč? Kvůli tomu, že se díváme na lidi z okraje společnosti, kteří mají vtipný přízvuk a jsou to tak trochu vidláci? Smějeme se jako ta "privilegovaná" třída někomu hloupějšímu a odhozenějšímu? Já to asi soudit nebudu. U filmu jsem se prostě dost nasmál. I auto tématika se mi dost líbila a hudba k tomu i dopomohla. Jenže už to pak začne být monotónní. Ty samé problémy a karamboly, ta samá hudba, která navíc rve uši. To nakonec z filmu dělá určitý kolovrátek, který vám spíše zadělá na tinitus. Finále filmu ani není moc uspokojivé, protože vám ukáže, že postavy jsou nakonec tak trochu oběti národoveckých bludů a lží, takže vaše poslední sympatie tak trochu opadnou. To nemluvím o nedokončených kapitolách a tématech. Když se ohlédnu za festivalem, tak toto mě alespoň bavilo. Ale o čem to teda jako bylo, tak fakt teda nevím. (30.08.2021)

Nejlepší československý akční film za poslední dekádu. Poctivé, dojemné, silné. Jen ve vztahu k ženám je film vlastně dost nedotažený, ale jako portrét ztracených a mačo devadesátek, kdy se mohlo všechno, je to překvapivě trefné a bolavé. A ta hudba? Ty kokos! Dokumentární podívaná, jakou si málokdo v Česku dovolí. (30.09.2021)

Mám za to, že nejlepší reklamu tomuto česko-slovenskému dokumentu udělal Martin Šrajer svou recenzí pro Aktuálně (čtěte!), proto si nyní mohu dovolit být stručný. ___ Osobně Remův počin shledávám důležitým skrze to, že konečně někdo mluví (resp. zajímá se o) s druhou stranou, dolními deseti miliony, neprivilegovaným, deklasovaným Českem. Jinými slovy, Láska pod kapotou se mně jeví vpravdě empatickým (nesoudícím) vhledem do života těch, které život zklamal, vhledem do života těch, jenž jdou od porážky k porážce, jejichž život je sérií neúspěchů. Tzv. dezolát/flastenec (btw tyto terminus technicus sociálních sítí fakt nesnáším, přijdou mně obdobně ponižující – ale hlavně zplošťující bohatost vnitřního života – jako kupř. libtard nebo sluničkář; při této příležitosti tato slůvka veřejně užívám poprvé a naposled) nejen nenávidí (naopak, nenávist se zdá býti druhotnou, důsledkem životních zklamaní), ale hlavně touží/sní. Za vyspělou společnost (existuje někde vůbec?) považuju tu, která má prostředky zabránit tomu, aby se zklamaní každého ze členů proměnilo v hněv, resp. dokáže resentiment sublimovat zpět v naději, zrekonstruovat snílka. Snílek nemůže být zlým člověkem! [30.5.2022, 15.12.2022] (28.12.2022)

Výborný dokument, plný všelijakých zajímavostí, paradoxů. Úsměvný, krásně natočený, divák se nenudí, je to originální a skvěle vystavěné. Tvůrcům vysekávám poklonu, trefili se mi do vkusu. Navíc jsem při sledování dostala chuť na starší, taky skvělý, dokument Láska v hrobě, brzy si ho, po letech, pustím. Prostě jiná romantika. 😉 (14.09.2021)

Vyborna vec. Krasne civilne, obdivuhodne citlive a rovnko tak vtipne a pocas zavodov vkusne adrenalinove. Toto nie je tradicny dokument a pokojne ho vdaka jeho pribehovosti a dramaturgickym oblukom zvladnu aj divaci mimo tradicnej cielovky. Velmi pekna praca a jedna z najlepsich tuzemskych "filmovych" dvojic za dlhe roky. (25.08.2021)