Slasher

Nehodnotím ani tak bizarní klip, jako spíš samotnou píseň. Vzpomínám na svůj první dojem; ta 10-minutová, multižánrová kompozice je zároveň tak podivná, strašidelná, magická, nádherná. "Muž, který spadl na Zemi" je holt jen jeden a je skvělý, že pro nás v roce 2015 ještě dál a tak jedinečně tvoří. ★

Celou dobu jsem čekal na něco drsnýho, což nepřišlo, místo toho šlo o střídmý, lehce znepokojivý, šmírácký thriller mezi trojúhleníkem nudná hodná ošklivka (aaaaaaaaaah), manžel namyšlenej sráč (Bateman překvapivě přesvědčivý) a kamarádský podivín (kde Edgerton rozhodně zaujme). A fajn, ale u mě takhle - mít lepší ponětí, do čeho jdu, tak na to nedívám, nic mi to nedalo.

Lehce bláznivá skoťácká sonda do života čůráka co se při snaze o povýšení u policie topí v závislostech, nenávisti, bolesti, vině a slabosti, s tím, že první půlka filmu je silně humorná, v druhý se pak hlavní postava stává takovou troskou, až to není hezkej pohled. Tahák je tu jasnej - McAvoy podává výkon hodnej návštěvy psychyatrie a ukazuje, že umí i s tím nevinným ksichtem dobře zahrát vyšinutýho manipulativního slizáka. Ač to nebyl úplně můj typ postavy, film je to nekorektní, zábavnej a zaslouží si pozornost.

Vzhledem k slabý zápletce vlastně až překvapivě zábavnej film o tom, jak se nesmrtelnej nedůtklivej Henry Rollins snaží zahrabat doma v posteli a neustále ho někdo otravuje - s čímž se dá rozhodně dobře soucítit. Nejsem si jistej jestli má cenu na to dívat, ale je to celkem tajemný, atypický, svým způsobem vtipný a má to v hlavní roli jednoho z nejcharismatějších lidí v muzice, takže nikdy víc ale jednou joo, proč ne.

Sranda, jako by první pořádnej letošní sníh v pražských ulicích musel počkat až na promítačku osmého Tarantina v Lucerně; když ve filmu se rozběsní taková zimní vánice. Rovnou tuhle intimní mysteriózní krvavou westernovou konverzačku řadím o level výš než Djanga. Protože je kompaktnější, ukočírovanější, nápaditější, malebnější a prostě líp funguje. Osmička (devítka) hraje nařezově, v čele Jackson s Gogginsem. Radost pohledět na každý záběr a Quentin si hraje s divákem snad víc jak kdy předtím, kolikrát jsem se musel v duchu i nahlas zasmát jaký je ten člověk hovado. A kéž bychom se taky dočkali projekce. "Na vzájemné nenávisti a nevraživosti mezi hrdiny je založena převážná většina dialogů ve filmu. Tarantino tu buduje představu Spojených států jako společenství nenávisti, podezřívavosti a podrazů." (A. Tesař)

Na jednu stranu tuším, že v rámci dobrýho dramatu z prostředí kancelářský investigativní novinařiny je bláhový čekat něco jinýho a SPOTLIGHT asi rozvrní blahem každýho správnýho cinefilního akademika do hýření sošek a superlativ, na druhou stranu se teď stejně neubráním politování, že to s tak silnou hereckou sestavou a tak citlivým, potencionálně žhavým tématem, nemohla být sakra emotivní, mrazivá, podněcující, kulervoucí podívaná. Protože mohla.

Mimořádná jízda přílivem nedávné finanční katastrofy. Viděl jsem sice INSIDE JOB a prošel si tou dobou komplet studiem na ekonomce, i tak jsem byl teď v tom bordelu cenných papírů místy celkem bezradnej - rád si dočtu a podívám na BIG SHORT opětovně, protože tu sakra stojí za to o nic nepřijít. Bál jsem se nějaký sotisfikovaný suchárny, teď furt ještě žásnu nad tak zajímavou, hravou, zábavnou a provokativní "slideshow" formou, která spolu s top herci (především 3x sláva téhle trojici) a nářezovým soundtrackem zakončeným peckou Led Zeppelin, udělala i tak náročnou látku krásně stravitelnou. McKayho bohatá komediální praxe v tom zapadá dokonale. Jsem na hraně pěti hvězd a jen mi to celý připomnělo na co se tak lehce zapomíná - jak fascinující je tahle doba a náš svět. "Truth is like poetry. And most people fucking hate poetry."

Trailer mě zaujal a Coopera mám poslední dobou v hledáčku, tak jsem se k tomu i přes vlažný přijetí dopinkal a nelituju. Je sice pravda, že to místy působilo nedovařeně - chabě řešený odbočky a nepříliš uvěřitelná změna chování v závěru, ale i tak mělo kuchyňský napětí svý kouzlo, herecky jedničkový, příjemně mi to uplynulo. Do emocí pěknýho loňskýho CHEFa tady sice bylo daleko, ale jako studie složitýho perfekcionistickýho idiota to boduje.

Ne, není na světě moc lidí, co by si tak zasloužili nálepku 49% motherf**ker 51% son of a bitch. "Ace of Spades" svýho času uhranulo i mě samotnýho a tenhle opravdovej člověk, všechna čest, znamenal chodící starosvětskou esenci heavy metalu a rock n rollu. Po dokumentární stránce moc fajn, ač jsem si rozmazleně přál o trochu spojitější vyprávění.

Všechno to, co fungovalo ve zneuznaný jedničce, je tady jen zlej pokus o sequel a JD2 tak hodně, hodně špatná komedie.