dex2man

Velmi silný a na reálném základě postavený životní příběh člověka, který jde za svým snem, ale zvolí si špatnou cestu - drogového dealera. Vzestupy střídají tvrdé pády, ale on nedbá varování ani se nepoučí z vlastních chyb dokud nepřekročí hranici, ze které už není návratu a přijde úplně o všechno...Depp je jako George Jung excelentní.

Mulholland Dr. je pro mě nejlepší z Lynchových filmů. Krásně, ale záludně si pohrává s vaší myslí, fantazií i pozorností, aby se vám nakonec zavrtal do mozku jako červ a bude trvat možná i několik dnů, než se ho zbavíte. Mě se to stalo a bylo to příjemné. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků, který mimo jiné vzbudil mojí lásku k Lynchovým i psychologickým snímkům obecně.

Nejlepší válečný film...mám slabost pro filmy o konfliktech z prostředí Afriky a Středního východu a tohle je natolik intenzivní zážitek,že v mých očích dokonce překonal Ryana.

Leon je moje srdeční záležitost a každé další zhlédnutí (a že jich bylo:)) neubírá na zážitku...

Předchozí Aronofskyho snímky mě popravdě nějak zvlášť neoslovili a tak jsem se na film těšil především kvůli Natalii, která je mou velkou oblíbenkyní. Navzdory tomu mě labuť zasáhla způsobem,jakým bych nečekal.Od prvních minut získala moje zaujetí,budováním magické atmosféry baletního prostředí s důrazem na jeho negativní stránku,realisticky zobrazeným zákulisím odhalujícím fyzickou náročnost přípravy baletních vystoupení i psychickou v podobě touhy po dokonalosti a úspěchu i tenze mezi samotnými baletkami.Dané atmosféry je docíleno precizním sladěním všech filmařských dovedností,od kamery, hudby, která trefně využívá Tchaikovskyho motivů nejen k doprovodu baletu, ale i dokreslení nálady v ostatních scénách. Střídání prostředí domova, bal.divadla i třeba cesty metrem, z nichž každá z pasáží má své opodstatnění a je zřejmý její vliv na Ninino rozpoložení. Její proměna v černou labuť je sice postupná,ale od poloviny silně gradující. Zvyšuje se četnost využití doprovodných prvků jako práce se zrcadly (skoro v každé scéně), které zvyšují naléhavost na diváka a podtrhují rozpolcenost Niny. Čím více se k tomuto stavu-změně-probuzení vlastní, nespoutané, možná i temné stránky osobnosti přibližujeme, tím méně dostáváme vodítek a vysvětlení, což dokonale umocňuje vnímaní její rozpolcenosti a neschopnosti rozeznat hranice reality. Skvělé jsou i herecké výkony - Cassel opět prokázal svoje schopnosti v roli ředitele-manipulátora, který dokáže prostřednictvím psychického nátlaku i probuzením Nininy sexuality (černé labutě) dosáhnout kýženého efektu. A konečně Natalie, která předvedla přímo neskutečný herecký koncert - jak při baletních kreacích (většinu odtančila sama), tak především při předvedení všech charakterových rysů, myšlenkových pochodů, touhy po dokonalosti, psychického rozpoložení pod eskalujícím nátlakem okolností - blížící se premiéra, strach o ztrátu role, i rozpolcenosti a zmatenosti Nininy osobnosti - co dokáže Natalie vyjádřit pohledem (ve scéně, kdy se v závěru líčí mezi vystoupeními černé a bílé labutě) je přímo úžasné - v jejích očích jakoby se dalo číst a jedná se pro mě o jednu z nejsugestivnějších filmových scén vůbec.Natalie dala této roli nejen svůj talent, píli a snahu, ale především svou duši. Výtečný je i závěr, který je sice částečně předvídatelný, ale díky gradaci všech zmíněných prostředků (hlavně hudba) na mě zapůsobil přímo uhrančivým dojmem a já byl po zhlédnutí zcela konsternován a se slzou v oku a příjemným mrazením za krkem v sobě nechával při povedených závěrečných titulkách(!) tyto dojmy pozvolna doznít.