Djoker

Archa pravdy musela vzniknout. Finále seriálu sice bylo stylové a emotivní, ale vůbec nezbyl čas na dořešení všeho kolem Ori a jejich převorů. Příznivci posledních dvou sérií a replikátorů si tady rozhodně přijdou na své, ale i staromilci jako já to přežijí bez větší újmy.

Návrat se ani tak nesnaží uzavřít seriál, jak by většina asi čekala, ale přináší hrátky s časem a na to fanoušci vždy slyšeli, protože šlo o skvělou zábavu. Za ty roky byly jistě k vidění lepší zápletky a místy až křečovitá snaha o akci byla celkem úsměvná, ovšem stejně to mírně předčilo Archu pravdy.

Epizoda I má jistě mnoho záporů, které jsou hystericky zveličovány všude kolem, takže raději zmíním klady, kterých také není málo. Lucas představil další várku ikonických postav v čele s Padmé Amidalou a Darth Maulem. Herci pod vedením Nessona, McGregora a Jacksona hrají rozhodně vyšší ligu než jejich předchůdci z první trilogie. Závody kluzáku patří mezi highlighty celé ságy a epický závěr je nejlepším soubojem světelných mečů, který se kdy ve Star Wars odehrál.

Epizoda IV odpálila jeden z největších fenoménů filmové historie. První volnější hodina je seznamovací, druhá je pak nabitá velkolepou akcí, která ve své době neměla sobě rovného. Lucas mohl použít pouze minimum digitálních efektů, takže si musel vyhrát s kostýmy i kulisami, ovšem vizuální stránka ani po tolika letech nepůsobí směšně. Hamill není tak výrazný, skvěle mu však sekunduje hláškující Ford a těžkou protiváhou je nejvýraznější záporák všech dob Darth Vader.

Epizoda VI stojí a padá s Ewoky. Pokud divák přistoupí na jejich roztomilou existenci, tak si užije uzavření dokonalé trilogie. Princezna Leia se předvede ve zlatých bikinách, které byly jistě pro mnoho nerdů vůbec prvním sexuálním zážitkem vůbec. Konečně se rozluští i zbytek rodinné hádanky. Dojde také na dojemné rozloučení s mistrem Yodou. Nemělo by se zapomínat ani na geniálního Williamse, který se tady znovu vyřádil a bez jeho hudebních motivů by sága byla poloviční.

Patel jako otravný nadšenec a Jackman jako rádoby záporák? Never more! Jakmile jsou na scéně, je to k nevydržení. Navíc se do jejich pokusu o epickou linku v pravidelných intervalech montuje robot - dítě, jenž přináší buranský gangsta humor, ten naštěstí občas i funguje, ale celé to působí jako směšný paskvil. Záplava značně otřepaných životních mouder také nepotěší. Blomkamp asi předčasně senilní.

Burton stvořil další pestrobarevný a značně bizarní svět, do kterého by se chtěl podívat snad každý. Depp se v roli extravagantního podivína Wonky našel. Ostatní postavy jsou spíše pozorovatelé, takže mohou vyniknout zábavní Umpalumpové. Burton má však na svém kontě působivější kousky a třeba na IMDb byli hodnotící o mnoho přísnější než tady.

Charlie Bartlettovi se zatraceně stylově podařilo skloubit dvě moje velice oblíbená témata, jimiž jsou dobroty na předpis a hustle. Přesnou trefou do černého je potom vykreslení myšlenkových pochodů buranů na americké státní škole, jedoucí ve stylu inteligent rovná se homosexuál. Jelikož jsem měl tu smůlu a párkrát procházel kolem českých učilišť, tak musím konstatovat, že přítomné zvěrstvo by se nezmohlo ani na podobný primitivismus, protože bohužel pro ně je k tomu potřeba dát dohromady alespoň holou větu.

Hezky se na to dívá. Holky jsou k sežřání a soundtrack je velice chytlavý, ale je to prázdný. Na nic se netěšíte, nic vás nepřekvapí ani nedojme. Nebudu to srážet úplně, protože je tady ještě dvojka, která tomu určitě nasadí korunu.

Sarkasticky laděných romantických komedií není nikdy dost, protože kovaných cyniků stále přibývá. Snímek má sympatickou hlavní dvojici a ideální stopáž, takže jde o další zábavnou jednohubku. Ke konci se to samozřejmě zvrhne v naivní sprint za životní láskou a především fanoušci krádeží před oltářem si přijdou na své.