Djoker

Stalo se jedné noci je praotec romantických komedií. Capra natočil nadčasový snímek a jeho žánrovou šablonu může i po letech využívat mnoho dalších tvůrců. Když už obsadil největšího frajera 30. let, tak je trošku škoda, že mu do páru přihrál vykulené strašidlo.

King je vždy lepší v knižní podobě než ve filmu. To platí pro většinu autorů, ovšem v jeho případě je ten rozdíl přeci jen markantnější. Jalová Misery patří i po letech mezi jeho nejlepší adaptace, což asi hovoří za vše. Bates se v roli vyřádila, ale tím to končí.

Každý film s Audrey Hepburn je pro diváka dáreček a stojí za vidění, i když obsahově mnoho nenabízí. Wyler natočil určitě lepší kousky, ale zuby si vysloveně nevylámal ani v této pseudokriminální romanci.

Dvě hodiny v jedné místnosti se dvěma herci ocení jen ostřílení divadelní labužníci. Alda je určitě frajer, ale romanci nemá šanci utáhnout, protože mu do páru přihřáli strašidlo Burstyn a to není pěkný pohled.

Fanoušci gangsterů z Milion Plus, Ty Nikdy a Blakkwood Records si klidně můžou přidat pátou hvězdu, protože to je fakt jízda. Některé to určitě vystřelí z trenek, jelikož poprvé v životě uslyší skutečný gangsta rap, který jim ty feťáci z Pardubic, Hradce, Liberce a Ústí můžou jen závidět. Dr. Dre a Ice Cube jsou králové.

Závěr trilogie je stylový. Frank Drabin musí do důchodu a jeho přesun mezi penzisty je oživením série, protože je zdrojem dalších zábavných situací. Všechny Bláznivé střely jsou vzácně vyrovnané a každá je něčím výjimečná, což ve světě filmu nebývá pravidlem.

Pokračování Bláznivé střely si znovu drží slušné tempo i vysokou kadenci hlášek. Zápletka je možná ještě ujetější než v předchozím dílu, ale důležité je, že hlavní hvězda nechybí. Stačí jeden pohled na poručíka Franka Drebina a úsměv se dostaví sám.

Frank Drebin je zabiják největší a Leslie Nielsen nekorunovaný král parodií. Celá série Bláznivých střel nastavila laťku svému komediálnímu subžánru hodně vysoko. Nejen obsazení vraha Simpsona nebo Presleyho manželky z toho dělá kultovní záležitost.

Misie obstojí jako vizuálně poutavý dokument o amazonských pralesech a realisticky nastiňuje i tehdejší život domorodých obyvatel. Joffé se však pokusil natočit dobrodružný hraný film, kterému v pravidelných intervalech padá řemen a nebýt přítomnosti charismatického De Nira, tak je hodnocení ještě nižší.

Lovec jelenů je určitě významný film pro americký národ. Rezonuje u nich kvůli traumatu, který nastal po jejich návratu z Vietnamu. Cimino však vede příběh trošku jiným směrem a z války mnoho neukáže. Ruská ruleta se navíc hraje i jinde. Na poli 180 minut by se jistě dalo něco vystřihnout.