Rogue

Chabatův neskutečně vtipný úlet. Oproti strerilní jedničče hotový zázrak, který nejvíc udivil tím, že vznikl.

Podobnost s Mr. Nobody je do očí bijící, naštěstí ale Atlas netočila taková nula. .. a především si nepsali scénář. K průšvihu ale stačí i to, že Tykwer má krizi a Wachovští nemají koule. Přes kýčovitost, mainstreamovou šablonovitost, nedomrlé prolínání dějových linií a konečné optimistické ladění nemám v průběhu sledování urgentní touhu zemřít a nesralo mě to zdaleka tolik, jak bych čekala. Za práci s různými žánry a masky velké plus. Za boření pyramid nedík.

Triky jsou fakt špatné, ale na druhou stranu hodně zábavné... jako ostatně celý film. BTW osmý nejlepší filmový plakát vůbec dle Premiere.

Hugh Jackman velmi mrdatelný, digitální krávy už méně. 70%

Obe dve nove sezony maji super cast a v obou bohuzel nejlepsi hraci povypadavaji tesne pred finisem. S01 stahl debilni twist, S02 se jim relativne vyhnula (az na ten swap - nenavidim, kdyz vylouceni hraci nejsou vylouceni, nastesti to celkove nezkurvilo hru). Druha sezona diky absenci vaty slape jeste lip, Survivor AU zacina dotahovat USA (navic vytahuje oldschoolove nekolikahodinove souteze o imunity) a prestava byt alternative universe. Jonathan je super.

Old Shatterhand ožívá v modrém dokumentu National Geographic a klišé střídá klišé. Zlý mariňák, věty o dobrém srdci, šablonovité charaktery a absolutně předvídatelný děj... ale! Vidět Sigourney na plátně v tílku je neskutečné potěšení a všechno je tak krásně modré a světélkující, že nelze nepodlehnout. Ekologická agitka není tak žhavá - gaia princip je přirozenou součástí světa a rozhodně není agresivní, hlášky Stephena Langa jsou v angličtině neskutečně cool a tahání za ocásek je roztomilé. Všichni herci jsou super, Neytiri je nádherná, modrá Sigourney stříhá ušima a ta živá kouří. Skokové přibližovačky kamerou už jsem neviděla léta (no dobře, ve Star Treku je jich požehnaně), PG13 ničemu nevadí, závěrečná bitva je geniální a videoherní koncepce příběhu (rychlá expozice, poznávání cizího prostředí, učení se za asistence domorodé postavy, zapojení se do příběhu, stávání se hrdinou, záchrana světa) není zápor. Uvědomuju si, že je to celé hlavně o tom světélkujícím pozlátku a je mi to jedno, sežrala jsem to se vším všudy a chci zpátky (a spousta ostatních taky, miliarda padne v pohodě, dávám tomu tři týdny. A nejradši bych se s někým vsadila, že avatar předjede i titanic). Cameron stvořil bezchybný blockbuster, který nedokáže zabít ani dabing. Na Cameronově popcornovém epickém dobrodružství však není podstatné to, že posouvá technologii vpřed, ale to, že posouvá diváka vzad. Je mi zase dvanáct a v potemnělém kinosále si při útoku na hvězdu smrti slintám do popcornu. Letošní rok je prostě ve znamení třímetrových modrých věcí (ať už jde o Na'vi nebo Manhattanův penis). 2D funguje perfektně. Dokonalost je modrá. I have a girlfriend and she is so blue. Edit: počtvrté a pořád nemám subjektivně co vytknout. (sázka proběhla, pivo bylo zaplaceno)

Po vizuální stránce velice pěkný, avšak emocionálně naprosto prázdný film. Pod veškerou tou vizuální onanií už nezbyl žádný prostor pro charaktery, city a jiný než velice jednoduchý příběh. Takže co z toho...

Přehlížená a přitom zcela dokonalá adaptace Jima Thompsona (narozdíl od přeceňovaných Grifters či Coup de torchon) zachovává z jeho stylu to zásadní - buranskost i bezvýchodnost malého města v subjektivním pohledu hlavního hrdiny. Učebnicový příklad neonoiru oplývá brilatním vypravěčstvím i jazzovým tempem, navíc obsahuje všechny žánrové detaily, na které jsem vysazená (voiceover, femme fatale, box, přiteplený doktor). Čimž se dostáváme zpět na začátek - u filmů podle knih tohoto autora je životně důležité nepřekopávat děj a zachovat voiceover i břitké dialogy. A zde se to povedlo. Konečně. - But Collie, it still isn't right. - It's must be. Because when i woke up this morning I was glad. I was glad to be alive. Osamělost a nevypočitatelnost hlavních tří hrdinů se opírá o perfektní herecké výkony, hudební doprovod i skvělou režii. Vedle Body Heat jedna z nejatmosferičtějších neonoirovek se žhnoucím sluncem nad hlavou. (Kdo je, kurva, James Foley? Píšu si.)

Ploche, schematicke, prumerne. Chvilemi roztahane, chvilemi uspechane. A finale je fenomenalni neduveryhodna nuda. Stockholm syndrom s priceskem.

Mystifikační peklo o několika liniích. Možná o komerci, možná o street artu, možná o tom, kdo rozhoduje co je a není umění a jak dobře se bude prodávat. Zcela nejspíš ale o tom, jak snadné je zblbnout lidi. Každopádně je celý dokument vtipný, což diváci přes svou snahu důvěřovat či naopak objevit pravdu často přehlížejí.