husokachna

Už trailer mi mezi čtyřma očima sliboval průšvih. Peacemakerův starfish/anus vtip a King Sharkův "bird" bylo velký špatný! A začátek špatnou předtuchu jenom potvrdil. Vtipy byly na sílu, moc to nešlapalo, můj oblíbenec Flula Borg nevydržel a i když jsem se docela bavil, velký zážitek se nedostavil. Pak ale přijde na scénu Idris, film zpomalí, jako kdyby se kolem něho semknul a začne to fungovat o hodně líp. A když mě Gunn začal dojímat, děsit a divnit (terminus technicus), začal jsem být spokojený a spokojený jsem zůstal až do konce. Je škoda jen, že ten film má strašně špatnej komediální timing a to, co ve Strážcích galaxie fungovalo (hlavně asi díky Chrisi Prattovi, kterej má komediální timing skvělej), tady vyzní jaksi do prázdna. A i dobrý (i když trochu průhledný) fóry, jako je třeba vyvraždění tábora, jakoby Gunn neuměl prodat. Nejlepší je potom film ve chvílích, kdy je dojemnej, děsivej nebo jen divnej (Harley Quinn a její "rozchod" s il presidentem) a je jen škoda, že tohoto prostě v hollywoodským blockbusteru nemůže být víc (pochopitelně). Poslední věta hlavního "záporáka" mě potom regulérně dostala do kolen a rozesmutnila a kdybych tohle dostával po celý dvě hodiny, brečel bych dojetím i nadšením. Takhle jsem z kina odešel a v hlavě si doplňoval a skládal střípky dokonalýho bijáku, kterej na mě občas ze Suicide Squad problikl. Ale díky za to, že jsem tohle mohl u comicsovýho filmu v době pomarvelové zažít a že takhle vůbec můžu u filmu tohohle ranku přemýšlet. Čtyři nádherné rozpolcené Magotky/Harleyquiinky.

Po většinu času jsem se jako blbeček usmíval, jak může českej film příjemně šlapat a vytvářet humor bez toho, abych se za všechny na plátně cítil trapně. A ano, vtipy mohly být vypointovanější (je to vůbec slovo?) a některý scény a nápady si zasloužily rozpracovat do hloubky a tolik nespěchat, ale jako celek mě to neskutečně bavilo, bylo to konzistentní, zajímavý a hravý. Nakonec mě asi nejvíc štve, že stačilo ještě chvíli pilovat a brousit a mohl to být diamant (rozpracovat téma "lidi chcou vidět pořád víc" by se úplně nabízelo). Takhle je to jen příjemná zábavná (multi) žánrovka, jakých se u nás moc nevidí (=vůbec nevidí). K toliko zmiňovanému castingu. To, že je Štáfek sympatickej frajírek a umí to přenést na plátno, už vím. Kozubovi to občas ujíždělo "do Kozuba", ale v součtu byl jeho výkon příjemný a civilní (samozřejmě v mantinelech ujetýho youtubera). No ale ten Magnusek...jen párkrát mu jeho naivní hodnej blbeček spadl do úplné karikatury (a tím se ukázalo, že velkej herec z něj přece asi jen nebude), jinak je ale ozdobou filmu a bez něj by byl Shoky a Morthy poloviční. Děkuji Andymu za příjemný zážitek, dávám čtyři hrozinkami ozdobená chutná pranková hovínka a jdu si pustit Nenasytnou Tiffany.

Od začátku jsem se k Jungle Cruise stavěl odmítavě z jednoho prostého důvodu. Protože Disney. Disneyho umělá nekonfliktní produkce je mým hloupým neodborným pohledem morem kinematografie. A tak jsem si tak brblal, aby mě nakonec Rock a Emily svým charismatem a vzájemným (někdy vtipným, někdy méně) špičkováním převálcovali. Dokonce jsem se chvílema i napnul, i když je Jungle Cruise jinak opravdu jen generická dobrodružná jízda po řece, jak napovídá i její původ. Otravný sidekick, bratr hlavní hrdinky, nakonec není otravný vůbec, díky Jacku Whitehallovi, kterej je boží celkově, nejen tady. A třešničkou na dortu je nechutnej Jesse Plemons, jehož princ Wilhelm (nebo jak), je ve filmu tak akorát, aby jeho přepálený německý feudál nestihl otrávit. Přes tento geniální casting, silné production values (výprava se mi strašně líbila, kostýmy lovců lebek jsou nádherný) je to nakonec ale pořád jenom Disney s filmem, který kdyby nebyl nic moc se nestane. Příjemná průměrná dobrodružná Amazonka, na kterou se jednou podívám rád znovu s dětmi. Tři umakartový myšáci.

Na začátku jsem si říkal, že tyhle rádobydrsný macho kecy asi nedám, ale i když je Jason deadly serious po celý film a drtí mezi zuby hlášky typu játra-plíce-slezina-srdce, Guy si ze mě tím začátkem asi jenom střílel (nebo já si na to zvykl) a já si užil staromódní akční thriller, poctivý kus řemesla, s burácivou osudovou hudbou. Když k tomu občas Ritchie přidal vtípek, kterým jakoby mi říkal - hele, neboj, já vím, co točím, a pokud je to blbý, je to blbý schválně, věř mi - chrochtal jsem blahem. Sumář, nic novýho, nic převratnýho, jen umně naskládaný propriety v perfektně řemeslně udělaném filmu. A ono to někdy stačí. Čtyři zasažený orgány. PS: Kdo to přirovnává k Johnu Wickovi je zlý člověk plný zla.

Cival a jemu podobní "borci" to pasovali na českou komedii roku, ne-li téměř desetiletí a očividně se asi znají s Řezníkem a bojí se ho, protože tohle bylo víc než cokoliv jinýho, trapný, až na půdu amatérský a celkově spíš otravný. Nemůžu říct, že bych se chvílema nebavil, ale vězni v Osvětimi se taky možná občas zasmáli, a přitom by lágru asi dali odpad!. Já bych Párty Herdě dal i dvě hvězdičky, ve svým žánru to určitý kvality má, ale s ohledem na průměrný hodnocení to radši podhodnotím a někoho tak možná zachráním od přehnaných očekávání. A to se taky počítá. Jeden vystříknutej beďar.

Čím déle se mi Peklo nebo vysoká voda přemílá v hlavě, tím lepší pocit z toho filmu mám. Bez nějaké předehry, vysvětlování, jsme uvrženi do děje a celý film je výsek ze života texaských ztroskotanců. Mám rád filmy, kdy za nenáročným dějem, cítím celý život hlavních hrdinů. A tohle Sheriden umí, napsat dialogy tak, aby za jednou větu smrděl kus života toho, kdo ji pronáší. A tak jsem si domýšlel a představoval život rednecků z Texasu, tragédii obyčejných lidí a jejich každodenního boje o tvrdou kůrku chleba a snad nikdy mi nebyl vidlácký Texas tak sympatický. Nickův a Warrenův soundtrack mi asi nějak prozněl ušima, protože se mi akorát jednou stalo, že si říkám - hele, to zní jak Warrenovy housle, nedělal on ten OST? Ale to je asi taky dobrá vizitka soundtracku, když si odnáším z filmu dobrý pocit a ani si nevšimnu hudby. Celkově, až na pár maličkostí - možná trošku uspěchaný "předzávěr" (úplný závěr byl oproti tomu zase bomba) - jsem byl nadmíru spokojený. Čtyři plně pumpující ropné věže.

U pozdějších filmů Wesových vítězí mnohdy forma nad obsahem. Když se chtěl v Moonrise Kingdom naposledy vrátil k lidským vztahům a mezilidským dramatům, úplně to za mě nevyšlo a musím říct, že i když pro mě první tři až čtyři Wesovy filmy zůstanou asi nepřekonané, bavil jsem se u Grandhotelu výrazně lépe než u "Měsíce" a bavil jsem se dost. Jemný humor sice není úplně můj šálek dobré brazilské, a tak jsem se jenom příjemně usmíval, užíval si herecké koncertování, vystředění obrazů a neskutečnou Wesovu výpravu. Dal-li jsem Moonrise Kingdom tři, musím dát teď čtyři, ale mrzí mě ta určitá pachuť na patře, že přes všechnu tu krásu a obrazovou vycizelovanost se trochu vytrácí emoce, které pro mě tak umně ždímali Tenenbaumovi nebo Steve Z. Pořád tě mám Wesi rád, ale trošku s obavami vyhlížím Francouzskou depeši a obávám se doplnit si Psí ostrov. Čtyři jemné Mendlovy zákusky střední kvality. PS: Adrien Brody je neskutečně boží, tyhle přepálené postavičky mu sedí a chtěl bych ho vidět víc.

To, co bylo v první sérii zábavná martial art jednohubka říznutá něčím, co se dá velmi opatrně nazvat výletem do historie, se ve druhé sérii zvrtlo v hloupou ne moc záživnou telenovelu. Hodnotím-li první sérii, bylo to fajn, hloupý tak akorát, chvílema osudový, soubojově výživný a se zajímavými postavami...až na hlavního hrdinu, který napříč celým seriálem zůstává nesympatickým k*k*tem. Ale pak přišla série druhá, kterou, k mému nepochopení, někteří častují přídomkem martial art orgie... Všechno se rozplizne, začne natahovat, dějový linky nikam nevedou, protahujou se nebo jsou úplně zbytečný, celej Warrior se změní v takovou čínskou Ulici, kde pro všechnu vatu nezbude ani čas pro pořádnou nakládačku. U třetího dílu jsem to vzdal a dál na zázrak čekat nebudu... tři průměrně rozvařený čulácký misky lejže.

Předchozí díl nehodnotím, to byla tak trapná a bezobsažná výplň, že mi to za to nestojí. Když srovnám "třetí sérii" s předchozími dvěma, kvalitativní sešup je tak citelnej, že nemůžu hodnotit ani průměrně. Tvůrci vzali všechny propriety, co předtím fungovaly - camea, hlášky, sprostotu, přepálenost - akorát kolem nich nedokázali vytvořit funkční příběh. Co v "první sérii" působilo svěže a bylo akorát a pěkně vypointované, ve "druhé sérii" byl zase kvalitní fanouškovský servis ale pořád s docela rozumným dějovým obloukem, je teď už jenom parodie sebe sama, hyena pojídající svoje střeva. A nic na tom nezmění ani ne moc vtipné cameo Petra Rychlého, úplně mimo účast Roberta Rosenberga a teď už trapný sebesebeparodující Kolečko. Výše zmíněné spíš potvrdí totální scénáristickou neschopnost. I ten Kozub, který se mi předtím tak líbil a jehož přepálenost zachraňovala mnohé, mi teď přijde jako parodie sebe sama a nemůžu se shodnout s tím, jak je označován za nejlepšího herce všech dob a všech kontinentů... Na rozdíl od masy si myslím, že Kozub nikdy nezahraje nic než sebe nebo poloblázna/psychopata/politika. Jeho vizáž a jeho neumění civilního projevu jde proti tomu. Nakonec ten koronáč bude mít větší výdrž než tenhle seriál. Dvě otrávený gondíkové ňadra.

Jsa velkým fanouškem původního Rickyho Kanclu, jsem se jeho americké verzi dlouho vyhýbal. Bál jsem se "poameričtění" a zhloupnutí. A obavy se z větší části nenaplnily...i když, ono je to složitější. Hodnotím po třetí sérii a už se mi potvrzuje to, čeho jsem se bál od začátku. S počtem dílů je třeba více témat, více postav, více všeho a proto se Rickyho geniální satira/trapno-komedie (terminus technicus) rozplizne ve standardní sitcom plný více či méně bizarních postaviček. A to je další velký problém, který s US Officem mám. Čím víc je třeba zapojit do děje postav, tím větší problém je napsat/vytvořit sympatické blázny a proto většina z osazenstva kanclu jsou z větší či menší části svině, zlí lidé a nejsou moc sympatičtí. S britským Kanclem jsem tenhle problém neměl. No a samozřejmě, Office stojí a padá s hlavním dutohlavem, králem trapnosti, Brentem/Scottem/.... A i tady US Kancl prohrává. Jakkoliv je Carrell geniální a když se rozjel, trapností jsem si zakrýval oči, i on postrádá geniální brutální asociálnost a politováníhodnou existenci Davida Brenta (Rickyho Gervaise). Tam, kde David Brent působil sám o sobě politováníhodně, a člověk ho zároveň nesnášel a litoval, tam se jeho u jeho amerického protějšku musí jeho lidskost často složitě vysvětlovat, musíme sledovat jeho kancelářský románek, který nedává sebemenší smysl a zase a znovu musí být polidšťován. A opět je to hlavně vina délky seriálu, protože čím delší dobu se Michael Scott chová jako kretén, tím více je nám ho třeba polidštit, abychom od seriálu jeho vinou neutekli. Další věc, kterou délka seriálu likviduje, je románek Pam a Jima, kdy už ve třetí řadě říkám - ať už jdou do prdele, jsou to otravní asociálové, jejich mám tě rád/nemám tě rád mě už vůbec nebaví a nezajímá. Ano, a zase musím srovnávat s britskou verzí, ale pokud je něco téměř identického a jedná se v podstatě o frenčížu, tak nemůžu jinak. Ale přese všechny výhrady, je pořád americký Kancl super sitcom, který má i svoje plusy oproti svému předobrazu. Třeba Dwight je lepší a Jimovy "pranky" mě taky baví. I díky " lehkému poameričtění" se na něj možná trochu lehčeji dívá a proto nakonec dávám tři silnější kvalitní archy papíru s vodotiskem a dívat se budu dál. EDIT: Tak a je to tady! V páté sérii se úroveň celkového zmrdství v Kanclu zdvihla nad úroveň zábavy a já to pomalu vzdávám. EDIT 2: Vydržel jsem ještě do půlky šesté série, kdy se většina více či méně vtipných postaviček stane plnohodnotnými zlými zmrdy, kteří konají nesmyslné zmrdství bez kontextu a ukotvení, jen aby to bylo vtipný. Škoda.