husokachna

Ano, tohle je poezie. Ano tohle je akční film (dívám se na tebe Johne Wicku). A ano, tohle je film, kde mi vůbec nevadí, že stovky nepřátel vyskakuji odnikud do dráhy střel. Ano, tohle je John Woo. Pět plných zásobníků.

Už podruhé dnes použiju slovo Onanie, tentokrát ale s velkým O. Po parádní Chatě v horách, měl Drew velký ambice a tak jednoduchej příběh z jednoho divnýho hotelu pořádně "poartoval" (po vzoru pocukroval), takže snad 20 minut z celkové stopáže musíme poslouchat černošku zpívat. Kdyby všechno ostatní bylo super, tak by mi dlouhý záběry a trocha té audiovizuální onanie nevadila, protože Zlý časy moc pěkně vypadají, ale ono v podstatě v tom filmu nic super není. Jen čistý průměr. Průměrná historka z podsvětí, průměrní herci (kromě Jeffa a Jona samozřejmě), průměrný napětí, průměrný všechno. A když jsem přestál úplně zbytečné vyprávění situací znovu a znovu z pohledů jednotlivých postav, aniž by to k čemukoliv bylo, přešel velkoryse pár logických lapsů, které poháněly děj kupředu, Drew mě dorazil, protože opravdu vytasil Deus ex machina. Nakonec to pro mě nezachránilo ani zasazení do mnou oblíbené doby, přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se vší tou paranoiou, sektami, rasismem a ztracenými dětmi. I když mi ty "citace doby" (terminus technicus) udělaly radost, v celkovým součtu je ten film v podstatě úplně na hovno. Byl jsem přesvědčenej o třech, ale dám dvě, protože ten film machruje a machruje, až si prostě nezaslouží moje sympatie. Dva otrávený hotelový pokoje.

S tímhle zvířecím duelem mám podobný problém jako s Taikovým Jojem/Jojoem. Na to, aby mě dění na plátně opravdu emočně zasáhlo (a munici na to oba filmy mají), odvádí Taika mou pozornost bizarními situacemi a postavičkami, které jsou na hranici uvěřitelnosti. A u Orla kontra žraloka stačilo málo. Jít do traumat téhle divné rodiny dřív a hlouběji, víc si připravit a podložit posun hlavních postav a míň se soustředit na absurdní humor. Jemaina miluju dlouhodobě, ale těžko mu pak věřím hluboké emoce, když se většinu času chová jako idiot (myšleno medicínsky), který by měl být v ideálním případě nesvéprávný. Z těchto důvodů i potenciálně tak silný, vtipný a očišťující momenty, jako je napadení vozíčkáře, vyzní jenom na půl. Škoda, potenciál to má velký. Nakonec je to ale jenom nadprůměrná dramedie o tom, že i divný a dementní a zlí lidi mají nárok na lásku. Tři nahnilý jablka, který jsou skoro čtyři....ale fakt těsně.

Už nedivím, že se to líbilo Tarantinovi. Takovou manýru a onanii už jsem dlouho neviděl. Neuvěřitelně, ale neuvěřitelně mě tihle vlci štvali a nejhorší je, že neumím přesně říct proč. Asi proto, že prostě nevěřím fikčnímu světu, kde otec přijde násilnou vraždou o malou dceru a jeho reakce je, že vaří vrahovi dort (nechci spoilerovat). Že všichni tihle drsňáci šustí papírem a jejich charakter se mění podle toho, jak je třeba. Že se musí vtipkovat za každou cenu, aby to bylo hardcore černovtipný. A nakonec, že se musí vytvořit pointa, která nedává vůbec smysl a nasadí všem logickým lapsům, které film vrší korunu. Na druhou stranu... :-). Chce to mít koule takhle diváka hladit proti srsti a neustále míchat tenhle jedovatý eintopf, kde vedle sebe buble hrůza ze ztráty dítěte a mučení jak z Reservoir dogs. Cítil jsem se po většinu času nekomfortně (ne kvůli fyzickému násilí, toho je tam minimum) a to beru rozhodně jako pozitivum. A nakonec i díky výkonu "hlavního hrdiny", jsem prostě až do konce nevěděl, která bije a chvílema byl napnutej k prasknutí. Za určitý aspekty filmu bych dal pět, za některý jedna, dám teda tři kvalitně stržený nehty a rozhodně doporučuju. PS: nevím, jestli drsní borci s historií v Mosadu se strachem z vlastních matek a žen je izraelský standard a tudíž jsem nemohl docenit tenhle sociálně-kritický aspekt filmu, ale pár vtípků na židovsko-muslimské soužití bylo fajn ozvláštněním.

Skoro už bych si založil novou kategorii filmů. Láska a příšery by se mohly pyšnit prvenstvím v mé TZF kategorii. Do kategorie Téměř Zbytečných Filmů by se nominovaly bijáky, který nejsou špatný, neštvaly mě, naopak docela bavily, ale jsou totálně předvídatelné, nepřináší absolutně nic nového a jedou podle všech filmových klišé, které si umíte představit. Ale abych L&M nekřivdil, pokud hledáte odpočinkový biják, feel good indie romantiku o konci světa, tak proč ne. Já se bavil docela dobře, kopírování Zombielandu jsem si nevšiml (ale rozhodně tam je) a na konci se přistihl, že přes svůj počáteční předpojatost, jsem naskočil na vlnu a fandil hlavním hrdinům. Všechno v tom filmu je prostě docela fajn, akorát by se asi nic nestalo, kdybych ho neviděl. Tři silný megašneky.

Předpokládám, že nadšení v roce 1979 převážilo nad schopnostmi a to je asi to, co drží tenhle kult při životě dodnes. Díky nadšení na mě Phantasm působil zvláštně svěže. Nadšení převážilo nad neexistencí děje, hloupostí hlavních hrdinů, kteří se tak neuvěřitelně naivně a aktivně vrhají do akce, zase se z ní vrací a opět znovu vrhají a vrací a... Všechno ve filmu je tak mile hloupé a naivní, že jsem se musel usmívat a při závěrečném "twistu" už jsem se smál na plno. Zároveň má ale film výbornou hudbu a nejen díky ní buduje po většinu času solidní atmosféru. Atmosféru, která jej povýšila nad ostatní podobné outdated věci. Horror to samozřejmě už dávno není, jestli kdy vůbec byl. Doporučuji pouze na vlastní nebezpečí a dám 4 slabší prázdné rakve.

A je to tady! Transformace Chrise Pratta do role jeho tchána je dokonána a Chris tak nejen že chvílema vypadá jako Arnold, on tak většinu času i hraje. Krátké zastavení - Chris má skvělý komediální timing (kdo viděl Parks and Recreation, ví), ale charakterní herec z něj nebude. Takže když se snažil koukat rozervaně na pláži nebo dokonce hloubat v laboratoři, musel jsem se smát. Opravdu vypadá ve všech vážnějších polohách, jako když drží stolici a dlouho už jsem neviděl takhle špatnej hereckej výkon. ALE...naštěstí je takových scén ve Válce zítřka minimum a nedokážou diváka úplně odtrhnout od toho, o co jde především, tedy od stupidní hardcore sci-fi řežby tělo na tělo s bandou nevycválaných všežeroucích emzáků. Pokud tedy dokážete tuhle škatulku skousnout, nebo jí dokonce vyhledáváte, a nehledáte žádný převrat v žánru, můžete se dobře až skvěle bavit. Akce je OK, triky taky a i když už je to ke konci dějově (asi nezamýšlená) parodie, tak se mi těžko hledaly chyby, který bych tomu vytknul. Teda, ony tam jsou, je jich strašně moc, ale celek je taková sympatická patlanina a příjemně uteče. Pokud dokážete nemyslet a hledáte sci-fi odreagování, běžte do toho. Tři betelný plnovousy J.K. Simmonse. PS: krátká verze recenze - Pořád lepší sci-fi než Ad Astra! A taky to tak nesmrdělo, Honzo.

Každej by měl mít kámoše jako je Zeke. A nikdo by neměl poslouchat jeho rady. Standardní puberťácká (použil bych populární coming of age, ale nepoužiju ;-)) dramedie, kterou nad průměr povyšuje sympatický casting a všude zmiňovaná přítomnost (nebudu psát herecký výkon, protože já si myslím, že Davidson ani moc nehraje) Petea Davidsona. Jede si to vyjetýma kolejema, až na výjimky to nepřináší nic extra novýho (- spal jsem ti s holkou.... - takže už nejsi panic, super!), ale sympaticky to, stejně jako často život sám, nakonec nic nevyřeší a jen to tak odplyne. Čtyři příjemně strávený ne moc kašlavý jointy. PS: Strašně se mi líbil táta hlavního hrdiny a já furt odkud ho znám...

Můj největší problém s Tesis je, že aby bylo možno šponovat napětí, je k tomu třeba hloupost hlavní hrdinky/hlavních hrdinů a logických lapsů. Celkově, jakoby se Tesis odehrávalo v trošku odlišné realitě, kde lidi reagují jinak, než bych od vysokoškolsky vzdělaných (vzdělávajících se), čekal. Ale možná je to jenom Španělskem, já byl jenom na Mallorce. Mrzí mě, že klouže po povrchu, nakousne zajímavá témata, ale nevěnuje se jim do hloubky. Fascinace hlavní hrdinky násilím a rolí oběti a zároveň vědomé odmítání tohoto faktu, mě třeba strašně bavilo a kdyby se šlo víc tímto směrem, byl bych spokojenější. Takhle můžu opatrně doporučit standardní napínák zabývající se snuffem, který umí budovat hutnou, paranoickou atmosféru, ale pro normálního diváka může být příliš "španělský". Tak, tímto dokonalým přívlastkem skončím, protože už tak tenhle komentář vystřelil do stratosféry dokonalosti. Tři kvalitní kamery Sony s digitálním zoomem.

Už jsem to říkal a řeknu to ještě jednou. Jak jsou v tom děti v ohrožení a tady navíc táta-dcera vztah, tak jsem hned naměkko. To se může odrazit i v mém hodnocení Fractured. Zároveň jsem u thrillerů typu Fractured velmi lehce napnut a pak už stačí jen, aby to nebylo úplně hloupý. A to je v podstatě sumář Samovy pouti špitálem - napínavý, ne úplně hloupý. Ale abych si to hodnocení trochu odůvodnil. Anderson parádně buduje paranoidní atmosféru, pomáhá si v tom nemocnicí jako z pekla a celkově dokáže udržet tempo a napětí po celou dobu. Když je třeba trochu twistovat a zamotávat divákovi hlavu, spadne filmu trochu řemen a už už by mě to ztratilo. Ale jako kdyby to režisér věděl, hned co nejrychleji tlačí děj kupředu a tak i když je konec trochu předvídatelný a ne úplně povedený, člověk si tuhle thrillerovou jednohubku užije. Nečekejte moc, dostanete akorát. Čtyři slabší žlutý šály.