Laerry

Úvodní epizoda občas balancuje na hranici kýče a parodie. V první sérii se najde pár dobrých temných momentů, zásluhou postavy Damona. Jenže pak to jde z kopce a začne to vypadat na další "twilightovskou telenovelu"... Naštěstí druhá série se tomuto neduhu vyhne s výpomocí nových charizmatických záporáků (Katherine, Elijah, Klaus). Třetí série ale trpí rozpolceným dojmem a rozmělněním děje - především linie okolo original family je neuvěřitelně nudná - jediným zajímavým členem je stále Elijah; Klaus je neuvěřitelně otravný, v otravnosti ho překonává jen jeho slepičí sestřička, u které jsem si neustále přála její bolestivou smrt. Snad čtvrtá série bude lepší, cliffhanger to částečně slibuje, tak snad to scénáristi nezahrají do outu.

Celá minisérie je úchvatným strhujícím zážitkem, kde doceníte kvalitní herecké výkony spousty zkušených herců,; zajímavý a málo probádaný námět z historie středověké Anglie; promyšlený příběh, který je díky své slavné knižní předloze dobře srozumitelný a napínavý, i když se zrovna na obrazovce neodehrává nějaká bitva - a když ano, tak nejde sice o pompézní hromadné bitvy, ale díky skvělé kameře z ní nespustíte oči. A romantické duše dostanou pořádnou dávku romantiky v podobě jedné osudové lásky, která si prošla všemožnými nástrahami a příkořemi. A jako bonus můžete obdivovat gotický sloh rodící se doslova od úplných základů, a tím lépe porozumět jeho architektuře.

Příběh je situován do New Jersey a točí se okolo rodiny Tonyho Soprana, který se musí vypořádávat s běžným rodinným životem a tím "pracovním" - stane se totiž hlavou mafiánského klanu. Pochopitelně stres na sebe dlouho nenechá čekat a Tony se psychicky zhroutí a stejně jako ve filmu Přeber si to (Analyze this) začne tajně docházet na terapeutická sezení k psycholožce. Jenže Sopránovi nejsou komedií, ale mrazivým naturalistickým dramatem, který poukazuje na reálný život takového obyčejného mafiána na sklonku devadesátých let minulého století. Každý den není přeplněn akčními honičkami a přestřelkami v nablýskaných autech, ne každý den se hraje ruská ruleta, ale i tak je to vytrvalý boj o přežití. Děj plyne velmi pozvolna, většinou se hodně mluví (sprostá mluva je velmi frekventovaná); když dojde na akci, tak je velmi realisticky až naturalisticky zobrazená, až z toho mrazí, především když si uvědomíte, že seriál vychází ze skutečných událostí a příběhů. Většina postav představují zažité archetypy: ať už je to nejstarší hlava rodiny v podobě chladnokrevného dědečka s tlustými kulatými brýlemi, či parta obtloustlých mafiánů s doutníky, či namyšlenými mladými členy klanu, ověšenými zlatými řetězy a jezdící v drahých autech, apod. A pak tu jsou ty živější postavy - nic netušící dobráčtí sousedé, manželka unavená životem, pubescentní syn s dcerou, kteří pomaličku objevují pravdu o svém otci a především křehká psycholožka, která ačkoliv má opodstatněný strach ze svého pacienta, nedokáže mu odepřít lékařskou pomoc...

The IT crowd se dá považovat za protiklad americkému sit-comu The Big bang theory, který se zaměřoval na fyzikální vtípky, a stejně jako on, i The IT crowd se postupem času "zpopularizoval" a víc než technickým vtipům o počítačích, se věnuje běžnějším společenským tématům. Což je (u obou případů) na škodu, protože právě scény parodující posedlost Facebookem (aneb geniální Friendface!) nebo zničení Internetu patří k tomu nejlepšímu. Ale stejně tak i parodie na otravná varování na začátku DVD, že stahování je ilegální, má své kouzlo:) Jediný závažnější problém při sledování je ten, že nepochopíte britský humor, což se může snadno stát. Pokud ale máte již s tímto svérázným žánrem své zkušenosti (např. z Black Books, jenž má s ITC společného scénáristu), tak si Ajťáky dozajista užijete, a díky své krátké stopáži můžete celé čtyři série shlédnout za jedno odpoledne.

Originální nápady scénáristé vyčerpaly během úvodních několika epizod a čím více dílů přibývá, tím jasnější se zdá být fakt, že je nám zase předhazována překombinovaná slátanina, v níž se hlavní postavy chovají víc a víc jak úplný pitomci. Napínavý příběh se vytratil a nahradila ho rutinní patetická "dramatičnost", která zahrnuje desítky minut nudného tlachání o ničem. Což je veliká škoda, seriál měl svůj potenciál stát se hitem, čehož nevyužil na sto procent a zahodil tak svoji šanci během krátké doby.

The Defenders je remakem seriálu z šedesátých let, vysílaný na stanici CBS, vyprávějící o otci a synovi, kteří vedli advokátní kancelář a zabývali se na kontroverzními obhajobami (např. neonacismem, pornografií, ateizmem, apod.). Ve své době byl seriál velmi úspěšným a vyhrál řadu cen Emmy za nejlepší dramatický seriál... Jenže tohle všechno je již dávná minulost. Minulost, kterou se CBS opět rozhodlo oprášit a zkusit šance na úspěch v novém tisíciletí. Právnické seriály se mohou dělit na dva typy: na ty smrtelně vážné (jako Law & order) nebo na ty komediální (Ally McBeal). A The Defenders logicky spadají do té druhé kategorie. Drama je mícháno s lehčím, komediálnějším tónem, kdy dvojice obhájců Nick Morelli a Peter Kaczmarek si kolem sebe vytvořili tým právníků, kteří jsou všechno, jen ne vynikající (například je zde bývalá exotická tanečnice), a snaží se vyhrát soudní spory, které na první pohled vypadají zcela beznadějně. Ale na druhou stranu nejsou ani nijak zvláštní, jak tomu bylo u originálu. Jedná se pouze o běžné přestupky, které mohou být na první pohled zjevné, a na právnících tedy záleží, zda dokáží porotu přesvědčit o opaku. A Jerry O'Connell se pro titulní roli skvěle hodí, jelikož může využít své znalosti - před nedávnem získal vysokoškolský titul právníka. Seriál je určen především těm divákům, kteří rádi sledují řešení případů v soudní síni, ale nejsou to zrovna studenti právnické fakulty. Není zde proto žádná záplava odborné právnické hantýrky, ale o něco zábavnější a povrchnější pohled na právnickou profesi, jenž titulní obhájci nejsou zrovna jejími nejlepšími reprezentanty. Hlavní primasou seriálu je tedy především to, zda vám sedne šarm hlavních postav natolik, že se na ně budete chtít dívat víc než jednu epizodu. V druhém případě totiž nejde o nijak výjimečný počin, který slavné Ally McBeal nesahá ani po lem sukně - ať už po straně odborně právnické a dramatické, tak i po straně komediální.

V době, kdy Tudorovcům běžela poslední sezóna, se Showtime chopila dalšího kontroverzního "rodinného dramatu" ze středověku. Vzhledem ke své proslulosti, plné nájemných vražd a smilstva, by se dalo říct, že i seriál bude velmi odvážným počinem (jakožto kabelová televize si to mohla plně dovolit). Jenže The Borgias je z většiny času nezáživným politickým pletichařením, kterým sice již oplývali zmiňovaní Tudorovci, ale oproti nim, se zde stále jen mluví a skutek utek.... To se týká první série - druhá série se ale naplno rozjíždí a mě konečně pohltila, že jsem se na nové díly těšila stejně tolik jako na nový Game of thrones. Obzvláště se v druhé sérii mohl konečně více projevit Juan Borgia:)

První série je naprosto dokonalá a nakopává zadek i své konkurenci, o dva roky mladším Heroes. Ne epičností, protože seriál je velmi komorní, ale zaměřením se na psychologii a vývoj postav, na které je kladen větší důraz, nežli na pompézní ukazování počítačových triků, kterých je poskrovnu. Ale bohužel zatímco Heroes se po kvalitativním propadu dokázali o něco vzchopit, tak The 4400 se stále natahoval (navzdory krátkým sériím) a tvořil velkou klišovitou vatu, zatahoval do děje příliš náboženskou otázku, a tak se kvalitám první série už znova ani vzdáleně nepřiblížil.

John Connor je stále patnáctiletý mladík, jeho matka Sarah ještě neumřela na rakovinu a díky vychytralé fintě s přenesením z roku 1999 do budoucnosti, se děj odehrává v roce 2007. A Soudný den se tak opět posunul o pár let dopředu (aneb předpověď stejně spolehlivá jako předpovídání počasí na následující den). A Connorovi stále bojují proti Skynetu, počítači, který teprve tento rok vznikne. John je zde proto prezentován jako zdatný hacker, učící se bojovat účinně proti nepříteli a zbraně přenechává své zkušenější matce. V boji nezůstanou samozřejmě sami a na pomoc jim je přidělen opět Terminátor - pro tentokrát se sličnou tváří Summer Glau, která tak ideálně pasuje na své krytí středoškolské spolužačky Johna. Na počest duchovního otce se jmenuje Cameron. A právě postava nové neokoukané Terminátorky je to hlavní, zač stojí seriál sledovat. Summer Glau si vystřihla další roli podivné holky, která má dokonale strojený výraz a i přes její křehký vzhled ji uvěříte, že by vás v okamžiku dokázala rozpůlit vpůli. Pokud jste fanoušky předešlých dvou filmů, užijete si spoustu nenápadných narážek v seriálu, ale dočkáte se i spousty nových nápadů, v podobě rozšíření Connorovic famílie o jednoho strýčka z budoucnosti. Ale pokud jste celou historií Terminátorů nedotčení (nebo si ji už nepamatujete), v sledování seriálu vám to nijak nebrání, protože si jde svou vlastní cestou. Za pokus stojí aspoň krátká první série, která svou atmosférou připomene "staré dobré časy" prvních dvou filmů.

Velikou výhodou prequelu je především fakt, že už si svůj vlastní styl našel během první série a zde ho dotahuje ke své vlastní dokonalosti. Dalším plusem pro scénáristy bylo i vědomí, že diváci jsou obeznámeni s hlavními charaktery, a rozhodli se nám je ukázat z jiného úhlu pohledu - kdy ještě nebyli tolik zkažení - ale především co k jejich zkaženosti vedlo, což je to nejzábavnější. Všechno je od první série vystupňováno ještě do větších extrémů - nejen souboje jsou drsnější a nechutnější (ale i impozantnější - finále minisérie je opravdu nervy drásající), ale i sexuální scény jsou na samém pokraji hard core porna - všichni souloží se všema (i chlapi s chlapama) v ještě megalomančtějších scénách. Když se to tak vezme, tak by bez soubojů v aréně a sexu z děje pomalu nic nezbylo... což je samozřejmě veliká nadsázka, jelikož se i tak rozehraje spousta zajímavých dějových linií, které během pouhých šesti epizod gradují ještě intenzivněji a napínavěji, až vám bude líto, že příběh opět brzy skončí. Nezbývá než čekat na další pokračování...