fredisek

Z tématu, ze kterého by v Hollywoodu dostali thriller s happy endem, kde se setká celá širá americká rodina a skončí v slzách a objetích, ve Španělsku udělali hergot dobrou romanci. Konec je sice předvídatelný, ale o to kouzelnější. Únosce je po uši zamilovaný do své oběti, která ho pochopitelně nechce, ovšem... Almodóvar udělá z limonády drama a z thrillerového námětu lehkovážnou komedii. Ať už si z nás utahuje, nebo je vážný, jde mu všechno.

Dnes jsem se dočetl, že nová stanice TV Nova, Telka (ach, jak krásný, libozvučný, diváka nedegradující název), bude vysílat všech osm sérií Ulice. Hurá. Asi ji ani nebudu na těch kanálech hledat. Jednou bych se chtěl dožít doby, kdy se za českou televizní produkci nebudeme muset stydět, ale to asi dřív Írán ukončí jaderný program, Severní Korea vyhlásí svobodné volby, Hugo Chávez se vykurýruje z třiaosmdesátýho raka a v Rusku budou Pussy Riot numero uno v místní hitparádě....

Tak průhledné, že jsem si ani nemusel nechávat vysvětlovat vztahy postav. České televize ustavičně dělají z diváka idiota, kterému stačí, že tenhle vezme úplatek, tamta má nemanželské dítě, tenhle je zalovískovanej do tamtý, tenhle primář se opije (páni, to je ale švanda, co?) nebo že se tahle sestra chová jako smrad ve školce. Prosím, říkejme tomu "příběh ze života", pak nás snad trkne, že takhle fádní, předvídatelný, obyčejný život vést nechceme. Jako by TV Nova předpokládala, že divák nepochopí víc než černobílé charaktery, jasnou definici zla a dobra, laciné vtípky, afekt, rodinné potíže, potíže s penězi. Upřímně lituji důchodce, kterým nezbývá než se na takové pořady dívat, jelikož televize je domácí oltářík, žeano. Pak se divíme, jaká společnost je. Tedy, já už jsem si zvykl ničemu se nedivit, tak se mi taky nedivte, že Ordinaci už nikdy nepustím.

Nejradši mám následující: V dětství přidušený transky, ze solárka dozlatova osmahlý blondýny, lehce ovadlý dámy procházející menopauzou, ostrý taťky od rodiny, pro který se steak stal životním krédem. Ne, že bych nejedl rád, panebože a jak! Jenomže tenhle pořad mě od kuchyně dost odrazuje. Plusový bod Prostřeno! je jasně v tom, že můžete vidět, jak je většina českých domácností nevkusná (ano, šmejděníčko je moje nejoblíbenější pasáž)! Ani slevy v IKEA nás od začátku devadesátých let nenaučily vkusu (o stylu ani nemluvím). Vždycky se děsím toho, jak vypadají obývací pokoje, kuchyně nebo ložnice soutěžících. Korunu všemu dokáže nasadit babička, když k mému vztekání nad nevkusností Čechů řekne: Hlavně že je tam čisto.

Žil jsem tím. Tady mi ani nevadí to propletení mytologií a ufounů, jelikož to za jistých okolností může dávat smysl a je to propracované. Dnes, když SG chytnu v televizi, tak se na ten díl zkrátka dokoukám, jelikož mě ten seriál pořád baví. Parta neohrožených versus vesmírné obludy, falešní bohové, roboti... Kam se hrabou superhrdinové. Navíc SG je i vtipná, zajímavě vymyšlené charaktery postav a dialogy dávají tomuhle seriálu punc světáctví...je to galakticky skvělý zástupce svého žánru. Star Trek prostě nesnesu, ale SG pro mě znamená hodně...minimálně líná všední pubescentní odpoledne.

Četli jste to? Ne? Nemusíte. Ta kniha není žádný zázrak ve srovnání s dalšími Kingovými díly. Tři sta stran rodinného románu se semtam děsivou epizodou (ale posledních sto stran stojí za to). A přestože vám tedy nebudu vehementně vnucovat knihu, nebudu doporučovat ani film. Finále neskonale míň děsivé, zkrátka z katastrofy na konci knihy kape krev, benzín a konečně Jack skápne taky docela jinak než ve filmu. Hallorann má v knize důležitější úlohu. Film prakticky pomíjí ono "osvícení" a soustředí se na víceméně nepodstatné momenty jako je nápis REDRUM nebo Dannyho imaginární přítel Tony. Tenhle film jde navíc přes mrtvoly....King na duchy dost často kašle a radši dává prostor šílenství, krvákům a ne bandě koster rozestavěných po gauči (jako Kubrick). Nedivím se, že King nebyl s adaptací spokojen. Hlavně těch děsivých sto stran ve finále knihy tu bylo dvacet minut, z nichž kus zabírala nesmyslná honička v bludišti ze živého plotu. Chápu, že v sedmdesátých letech neměli techniku, aby vytvořili zvířata z keřů, která se pohybují, ale mohli tenhle motiv vynechat úplně, není zas tak podstatný. Přesto jsem se bavil a chvílemi se bál a moje hodnocení také zvyšují interiéry hotelu. Art deco a indiánské motivy? Ksakru jo! Skvělé.

Váš otec odpráskne všechen dobytek, který má, aby ho nemusel dát JZD, a nakonec si taky provrtá lebku kulkou. Vy jste mladá (a ksakru rajcovní) jeptiška, která se vrací domů po uzavření klášterů a stane se z vás samozvaný prorok, který spojí (a zároveň rozdělí) celou vesnici. Dokonalé propojení mystiky a hořké reality začátku komunismu vyšlo Procházkovi ještě lépe, než když míchal totalitu s romancemi (třeba jako v Zelených obzorech)...ovšem Kachyňa Procházkovu Svatou noc zbrzdil. Byla děsně roztahaná, málo dramatická a nebyl dán plný prostor pro Procházkovy skvěle promyšlené dialogy. Jinak je to samozřejmě úžasný film a myslím, že bych řekl, že je úplně úžasný, kdybych nečetl předlohu, jenže já ji četl, takže plné hodnocení dát nemůžu.

Lady Gagu nemáme rádi, protože je zkrátka populární nemít ji rád. Je nutné si uvědomit, že pop není primárně o hudbě (spadla vám čelist? ale to byste měli vědět už dávno!). Koncept osobnosti jménem Lady Gaga je geniální marketingový konstrukt, který prodává a bude se na něj vzpomínat. Proč? Protože šokuje, i když standardními způsoby. Podobně jako Madonna se Gaga pustila do náboženských témat a sexu. Naprostá klasika - vzpomínáte na Madonninu Eroticu nebo video k Like a Prayer? A teď si vzpomeňte na Love Game a Judas od Gagy. Odsoudit Lady Gagu je stejně slepé jako ji bezmezně zbožňovat. Tahle zpěvačka dokázala dostat popkulturní koncept hvězdy, jaký zavedli Madonna a Michael Jackson k zatím nejlepší úrovni. Spolupracovala s Alexanderem McQueenem (než dal tomuhle světu vale), uznávaní hudebníci od ní nedávají ruce pryč (její duet s Tonym Bennettem je jasným důkazem, že potenciál má, tenhle zpěvák by se nezahazoval s nějakou popovou slepičkou). V Lady Gaga je všechno, co se od popové hvězdy očekává. Hudba (ať už jakkoli průměrná), styl, politika, lidská práva, šokující novinky, překonávání sebe sama, dobře cílená vyjádření, orientace na bohatnoucí španělsky mluvící publikum v Latinské Americe. Marry the Night je jen dalším dobře mířeným dílkem do skládačky osobnosti Lady Gaga.

Chcete být o něco lepší a nakonec se musíte celí změnit. Neskutečný potenciál příběhu, který vyšel na prázdno. Nevím, jestli je to jinou kulturou, nebo čím, ale přišlo mi, že všichni herci jsou jen trochu lepší ochotníci. Emoce byly buď přehnané, nebo nijaké. Taky je ve filmu spoustu nesrovnalostí...to se ti dva nepoznali po hlase, nebo nepoznali svoje těla, i když si změnili tváře? Neměli číslo na mobilní telefon toho druhého, jen na pevnou linku (v roce 2006)? To mi přijde dost nepravděpodobné. iPhone nad Samsungem asi pořád vede...

Koho milujete, koho máte rádi, koho nenávidíte a koho chcete prostě využít? Neskutečně skvěle propracované postavy, které jsou svině, nebo naivky (nebo od každého trochu). Za což ovšem film vděčí Choderlosi de Laclos. Jeho kniha mě dostala. Proto nemohu film hodnotit nijak vysoko. Je to průměr a finále je v knize mnohem dramatičtější. Čekal jsem i větší provokaci, útočnost, afekt. Nedočkal jsem se. Ta vysoká hra, do které se pouští postavy, aby se vysmály mravům, nebo prostě slabším jedincům, je přitažlivá ve své neučesané knižní verzi. Filmový příběh je chůze po rovině, předloha je plná kopců, překážek, propastí.