Mr. Lobo

Je to takové nudné, unylé, ušlapané. A nechápu, jak oba vypadají, že hrají poprvé, jediné co chybí, aby se občas koukli do kamery. Celý film stojí na dialogu, ale ten je tak hluchá a prázdný, jako by to byl jen nějaký vsuvkový díl Ulice. Asi je to taky ještě umocněno tím, že jsem se těšil a o to víc jsem byl zklamán.

Vizuálně krásné, ideově silné, prostřihy na ruční kameru snímající současnost hezky kontrastní. Jen ten voiceover je trošku nepochopitelný...

Jednoduchá popová záležitost, která ničím nepřekvapí ani nahoru ani dolů. Snad těch sentimentálních scén, které mi tak často kazí požitky z tohoto typu filmů, nebylo tolik, nebo jsem je tolik nereflektoval. Je to koncert. Chvílemi strhující, po celou dobu je však konvenční a drží se v jednotné lince, ze které nevybočuje.

Až teda ten tanec postmoderní, kterej byl úplně jak vystřiženej z Climaxu..

Téma už xkrát jinde lépe, animace nezáživná. Vůbec jsem nepochopil, proč někdo takový film natáčel.

Spousta věcí dobrých a chytrých, stejně jako zábavných (i když podle mustru, jak postavy, tak vtipy). Bohužel dojem zůstal spíš z té sentimentální limonáda o dospívání, rodině, hodnotách, napravování atd atd atd.

Jeden takovej docela jednoduchej vtip. Ale dobrej :)

Když jsem na něj šel, nějak jsem předpokládal, že uvidím tak půlku a půjdu znechuceně pryč. Nemám von Triera nijak zvlášť rád. Melancholii jsem zkoušel třikrát, nikdy jsem to nedokoukal, Nymfomanka měla první část docela spád, druhá byla pohádka o tom, jak se unudit v kině. Navíc mi připadá, že vše, co dělá, dělá pouze na efekt a s důrazem na provokaci (což sice chápu, ale není mi to až tak sympatické). A Jack měl být totéž. Ten film je odporný a zlý, občas až nechutný. To ano. Ale na druhou stranu je až neuvěřitelně chytrý, autorský a vysoce umělecký. Nevěřil jsem, kolik krásy a filmového umění tam dokázal vložit. Řekl bych, že moje očekávání - které se nastavilo na úroveň Cannibal Holocoust či Srbski film - bylo hodně přetažené a nakonec mi nepřišlo tak hrozného téměř nic (u pikniku jsem naštěstí nebyl jediný, kdo se v kině smál, i když jsem to asi začal...). Mám jen dvě výtky: 1. z toho, co dělal kameraman, mě za chvíli bolela hlava (zkusím sednout v kině trochu dál), 2. Trierova naivní encyklopedičnost, kterou předváděl už v Nymfomance (člověk pod lampou, strom pod kterým seděl Goethe, sirény u letadel) a která mi přijde hrozně prázdná. Těžko se mi to říká, ale von Trier natočil (téměř) dokonalý film.

Pseudoart o tom, jak na polský dědině nemaj rádi křivohubý kluky... Sračka

S touto Borgesovou povídkou mám jeden problém: pokaždé, když ji čtu, tak si zaboha nemůžu vzpomenout, jak to je s tím zrádcem a hrdinou. A Bertolucciho film jsem pustil, aniž jsem si povídku osvěžil, takže jsem místo sledování filmu celou dobu jen přemýšlel nad tím, jak to vlastně bylo. Teď už si to snaž zapamatuju (fixovaná vizualizace se do paměti ukládá líp, než imaginativní narace - snad...)