Stanislaus

Japonská anime verze původního Stokerova příběhu, ve které se mísí hned několik motivů a dějových prvků, si mě získala zejména díky vampýrské tematice a svým vskutku okázalým audiovizuálním zpracováním, které si zaslouží obdiv. Přišlo mi to jako mix výše zmíněného Draculy (nejvýraznější motivy: vztah mezi upírem a člověkem + vanhelsingovský hlavní hrdina) a postapokalyptického sci-fi (napadá mě jistá podobnost se Šíleným Maxem: občasný vzhled krajiny + honička mezi lovci a "monstry"). Musím ocenit fantazii tvůrců, kteří přenesli na plátno krásnou podívanou, a rovněž nesmím opomenout líbivý a nepřeslechnutelný hudební doprovod. Zkrátka solidně udělaný a netradičně pojmutý animák z japonské produkce, který mě sice nedostal tak moc jako taková Cesta do fantazie nebo Zámek v oblacích, nicméně i tak jde o velice kvalitní snímek.

Po letošním Nejkrásnější dni jsem musel ihned zhlédnout tento snímek, ze kterého onen první jmenovaný kousek hodně čerpal a dle některých uživatelů ho i značně vykrádal (což je i není úplně pravda). Klepání na nebeskou bránu je rozhodně netradičně pojatá tragikomedie o nemocích, (všudypřítomné) smrti, honičkách, mafiánech, krádežích atd., nicméně i přes všechny tyto na první pohled negativní prvky si ponechává jistý komický nadhled. Oba hlavní hrdinové si prostě chtějí ještě užít těch pár posledních dní, které jim zbývají, čímž ale spustí řetězec událostí především humorného rázu, byť se tam střílí a utíká v jednom kuse. Zkrátka dobře natočený film prošpikovaný zejména odkazy na Pulp Fiction, který mě sice neuchvátil na plný počet, ale i tak si zaslouží diváckou pozornost.

Přijemně natočená animovaná oddychovka, u které se člověk poctivě zasměje (zejména v první polovině při seznamování se s postavičkami a při všelijakých pádech, skocích, úskocích atd.), avšak hlubší příběh nebo nějakou rovinu by zde divák hledal marně (např. ve srovnání s loňským V hlavě nebo s letošní Zootropolis), i když film obsahoval i nějaký ten odkaz na jiné snímky ("Dude, I'm a cat. - Well, nobody is perfect."), což musím ocenit. Ve výsledku jde o hezky strávených devadesát minut, během kterých se člověk kochá spíše animací, než aby mu byl nabídnut nějaký podnětnější materiál k přemýšlení. Tento snímek nejvíce pobaví mladší publikum a případné majitele domácích mazlíčků.

Další z mnoha "žlutých" jednohubek, ve které se Mimoni opět marně snaží něčeho dosáhnout - a to velice chaotickým, ale o to více zábavným způsobem.

Povedená komedie, která se vedle (prozatím) obou dílů Fakjů pane učiteli řadí mezi nejlepší kousky, které nám v poslední době Německo nabídlo. Vtipné scény fungovaly velice dobře, stejně jako ty pochmurné. Nejeden uživatel Nejkrásnější den srovnává s Klepáním na nebeskou bránu, a proto jsem se rozhodl onen starší snímek též zhlédnout. Oba filmy mají něco do sebe, a i když si Nejkrásnější den od Klepání vypůjčuje nejeden motiv, tak mi přišel více humorný a přímý vůči divákovi. Zkrátka slušně natočený film, který disponuje sympatickým obsazením a dobrým (byť dříve použitým) námětem.

Matky na tahu je komedie, která i přesto, že jí vévodí zejména ženské obsazení, tak má vskutku koule a nebojí se to prodat, přičemž si zachovává únosnou míru humoru a nesklouzává do trapných a nechutných končin tohoto žánru, jak tomu bývá u nejedné komedie ze současné produkce. Během filmu jsem se opravdu moc pobavil a nasmál tolik jako už dlouho ne, ať už to bylo při vzájemných diskuzích a hecování mezi jednotlivými "špatnými maminami" nebo čistě při gestech a fyzickém herectví postav. Obsazení bylo dobře vybrané, jelikož každá herečka z ústředního tria měla svoje osobité komické ztvárnění postavy, kterou hrála, což fungovalo na jedničku. Plus se mi líbila titulková scéna s reálnými matkami jednotlivých hereček. Zkrátka milé překvapení a oddychovka v jednom se sympatickým obsazením, řádně peprným scénářem a dostatečnou mírou vtipných momentů, které jsou dodávány často a ve správných dávkách.

Učitelka je rozhodně jedním z nejlepších filmů z české produkce (respektive z česko-slovenské koprodukce) za rok 2016. Snímek těží zejména z poutavého a ožehavého tématu šikany a využívání lidí během komunistického režimu, přičemž vše je zasazeno do školního prostředí, na kterém se dá dobře projektovat problematika vztahů jak dětí, tak dospělých. Dalším pilířem úspěchu bylo obazení Zuzany Mauréry do hlavní role učitelky Drazděchové, která, jak už někteří uživatelé naznačili, obstojí i ve srovnání s potterovskou Dolores Umbridge - ocenění z Karlových Varů za nejlepší ženský herecký výkon si tedy podle mého zasloužila (i když nejsem obeznámen s konkurencí). Jednotlivé prostřihy mezi schůzí rodičů ve škole a tím, co tomu předcházelo, fungovaly skvěle a už od začátku jsem napjatě čekal na odhalení oné "strašlivé události", kvůli které se toto setkání vlastně konalo. A závěrečná scéna za zvuku nepřeslechnutelného klapotu podpatků mě dostala. Zkrátka moc dobře natočený, napsaný i zahraný film, který ve mně nejednou probudil značnou vlnu zlosti a rozhořčení, a donutil mě se zamyslet nad tím, jak bych se v podobné situaci choval já.

Sebevražedný oddíl mi jakožto divákovi přišel ve výsledku podobně jako Batman vs Superman, jelikož šlo dějově o slabší příběh oproti marveláckým filmům (např. Avengers nebo druhý a třetí Captain America) a postrádal jsem tam humorněji laděné scény (funkce Harley Quinn ve filmu byla celkem jasně daná, nicméně i tak mi to nestačilo). Každá z postav měla něco do sebe, ale nedostalo se jim ve většině případů dostatečného prostoru - nejdále to tvůrci dotáhli u Harley a jakžtakž dobrý background měli i Deadshot a Diablo - ale musím uznat, že úvodní seznámení s nimi bylo ztvárněno celkem dobře. Podobně jako u Strážců galaxie, tak i zde se sázelo na oldies soundtrack, který filmu rozhodně prospěl. Přítomnost postav jako byl Joker a Enchantress mě na jednu stranu potěšila, nicméně mě mrzelo, že tyto postavy byly buď do počtu nebo jen čistě pro lepší efekt. Zkrátka po sečtení všech kladů i záporů je SO o něco málo lepší než BvS, nicméně i tak film zaostává za nejedním kouskem z marveláckého vesmíru, což je škoda, protože potenciál, který byl patrný už z prvních trailerů, tu byl.

Svižný a zároveň oddychový retrofilm s nadmíru sympatickým hereckým obsazením (od Hammera s Cavillem přes Debicki až po Vikander), který i přesto, že má označení komedie, tak spíše vykazuje takový ten typ humoru, u kterého se člověk baví vnitřně. Vzájemné vztahy, pokukování a pošťuchování se mezi třemi hlavními hrdiny fungovalo na jedničku, stejně tak jako akční scény, kterých bylo požehnaně. Slušně natočená žánrová směska s pár dobrými dějovými zvraty, která dokáže člověka udržet jak v napětí, tak ho i lehce pobavit.

Humorná jednohubka o nadmíru netradičních postupech v pracovním kolektivu, jehož někteří členové neplní správně své povinnosti, a proto musí být potrestáni - a to i celkem drsně.