maarr

Nejlepší psychologické drama historie českolovenské a jedno z nejlepších světové kinematografie. Film je především geniální v jediné postavě a to osobě Karla Kopfrkingla v životní roli Rudolf Hrušínský st. Jeho herecký projev je vskutku neuvěřitelný. Právě Hrušínský svým nepřekonatelným hereckým projevem dělá z filmu nadčasové filozofické dílo. Které nás stále nutí přemýšlet. Pan Kopfrikingl je ztělesněním slušného, morálního člověka, který nade vše miluje svou rodinu a práci. Jeho práce pro něj není prací ale posláním, je fascinován smrtí stejně tak spálením těla žehem, protože jedině tak se může dostat duše do éteru a převtělit a dosáhnout znovuzrození jak učí buddhismus. Ano fascinace buddhismem je další s rysů povahy pana Kopfrkingla. V naprostém kontrastu vystupuje postava esesáka Reinkeho. Představitel fašistické ideologie o uspořádání nového světa, dlouholetý přítel pana Kopfrkingla z 1. světové války. On je protipólem povahy Kopfrkingla. Film je především o fašismu v nás. O tom, že v každém z nás se skrývá zlo a i morální člověk se může stát bezcitným vrahem pokud je přesvědčen o ideologii fašismu tak jako pan Kopfrkingl, který zavraždění své ženy "Lakmé" a jejich syna nechápe jako zločin ale naopak ve spojení ideologie fašismu a své vlastní o svobodě duše, chápe svůj čin jako spasení své rodiny, kterou by jejich židovský původ předurčoval k likvidaci v koncentračním táboře. Takto však je dle Kopfrkinglovy idee jejich duše spasena, osvobozena od posmrtného těla a může plynout dál do "éteru". Takto hodlá Kopfrkingl spasit všechny ty nebohé duše (židy), které nemají místo v novém lepším světě. I když je ve skutečnosti obyčejným vrahem sám se považuje za spasitele nebohých duší. Film především poukazuje na temnou stránku lidské povahy, na to jak lehce se dá člověk strhnout k hrůzným činům, které si však ospravedlní díky ideologii. Každá ideologie ať už ta fašistická či komunistická dokázala s normálních obyčejných lidí udělat zločince. Film nutí k zamyšlení každého z nás jak by se v podobné situaci zachoval. Jak pevné jsou morální zásady člověka? Co je pro nás morální a co ne? Co je to svědomí?

Nejlepší český zdůrazňuji komediální seriál. Kemr a Sovák jsou nepřekonatelní.

Nádherná poetická komedie, z které přímo přímo sálá pohoda českého venkova a krása české přirody. V hlavní roli se zde předvedl Josef Kemr. Mimochodem zajímavé je, že Svěrák se Smoljakem napsali hlavní postavu podle skutečné postavy jistého pana Lukšíčka. Když hledali chalupu tak narazili na takovou samotu, kde v chaloupce žil jistý pan Lukšíček, který také stále tvrdil že v zimě prodá kravku a na jaře už nezaseje, ale vždy zasel. Genialita herectví Josefa Kemra spočívala především v tom, že mu stačilo přečíst si scenář a hned se dokázal do role absolutně vžít, i když se samotným panem Lukšíčkem se odmítl sejít, což mu navrhoval Svěrák, prý aby si osvojil chování pana Lukšíčka, odpověděl Kemr není třeba já už ho mám. A na filmu je to znát. Jeho styl chůze, sečení trávy, bodré vystupování..., Zkrátka Kemr ztvárnil dokonale venkovského člověka. Film je protkán celou řadou hlášek, které jak říkal Svěrák si často ani vymýšlet nemuseli, protože různé situace zažili sami při hledání chalupy. Postava zedníka, který bere deset korun na hodinu, cihlu sice do ruky nevezme ale odborník je to na slovo vzatý skvěle ztvárněná Františkem Řehákem je též psaná podle skutečná postavy zedníka. Zkrátka tato komedie patří k tomu nejlepšímu co se u nás kdy natočilo. Dávám pět hvězdiček.

Génius loci, který osvítil autory tohoto velkolepého televizního počinu je neuvěřitelný. Tento seriál (stejně tak na něj volně navazující čtyři barevné celovečerní filmy) považuji za ten nejlepší, který kdy československá televize vytvořila. Tento seriál je geniální a nesmrtelný především proto, že zde vše přesně zapadá do sebe, od námětu Jiřího Marka vycházejícího ze souboru jeho povídek Panoptikum, přes výborně napsaný scénář, perfektní režii Jiřího Sequense (určitě jeho nejlepší filmový počin vůbec), vynikající herecké obsazení a to všech postav od těch hlavních až po ty malé či epozidní, výborně vystihnutá atmosféra první republiky bez patosu, až po výbornou hudbu geniálního skladatele Zdeňka Lišky. Tomuto seriálu opravdu nic nechybí. To že se seriál natáčel čtyři roky jen svědčí o preciznosti autorů, nic nezanedbat, ani sebemenší detaily. Jaroslav Marvan zde zažívá vrchol své herecké dráhy a naplno prokazuje své charakterní herectví, ale stejně tak další páni ze "čtyřky", Bouše alias Josef Vinklář, Brůžek alias Josef Bláha a "starý policajt" Mrázek alias František Filipovský. Každý trochu rozdílná povaha, ale dohromady neuvěřitelně ladili. Těžko některý díl vyzvednout, protože každý je úplně jiný ale všechny jsou stejně dobré. Ještě jedna věc dělá z tohoto si seriálu něco zvláštního a neobyčejného a to je právě odbdobí první republiky, kdy policie měla velkou autoritu, všichni kapsáři, kasaři, půdaři, různí zlodějíčci a jiné figurky s okraje společnosti se scházely v různých policii velmi známých lokálech a říkalo se jim příznačně "galerka". Praha ještě nebyla ani zdaleka tou obrovskou metropolí jako dnes, takže když někdo něco ukradl hned měli policisté vytipováno, toho kterého zloděje, který se na takový způsob krádeže specializuje, takže to pro ně bylo v tomto ohledu daleko jednodušší. Vůbec tehdy panoval daleko větší respekt z policie než dnes, což samozřejmě zloděje neodradilo ale byla to taková zvláštní rytířská doba. A právě i proto mají tento seriál lidé rádi, ač jde vlastně o seriál kriminálních případů (většinou vražd), působí hlavní představitelé neuvěřitelně lidským dojmem, lehká ironie typická pro náš humor se najde snad v každém díle. Navíc je ten seriál neuvěřitelně originální. Nekopíruje jiné seriály jako mají dnešní autoři ve zvyku. Pro mě je tento seriál na prvním místě mezi seriály ať už naší nebo zahraniční produkce a myslím si, že se nic podobného napínavého, krásného, humorného a poetického už nikdo nikdy nenatočí. Bohužel na to nemáme ani scénaristy ani herce.

Opět vynikající veselohra Vlasty Buriana, zřejmě ta nejzamotanější s vynikajícím hereckým obsazením. Čeněk Šlégl ve své životní roli zdegenerovaného šlechtice hraběte Kocharrovského je nezapomenutelný. Pusu, Pusu. Nebo dobře tedy vyřízeno. Dále Marvan v roli bodrého hajného je též perfektní, dále věčně namazaný hajný Patočka v podání Václava Trégla, hospodský Theodor Pištěk, Zorka Janů jako Baronova dcera a nesmíme zapomenout na Oldřicha Nového v jeho typické roli milovníka. Dávám pět hvězdičkek.

Myslím, že se jedná o velice kvalitní veselohru, spojili se zde dvě zcela jiné hry, ale myslím, že to film příliš nepoškozuje. Kvalitnější je určitě druhá část, kdy Burian coby stěžovatěl chce vymoci podporu od dráhy za zranění způsobené srážkou vlaků v kterých nikdy necestoval. Ale první část je kvalitní osobně se mi líbil dialog s fousatým Marvanem v budce, pak samozřejmě Burianovo představení všech národností, kde opět uplatnil svou pohybovou kreaci, mimiku a především geniální napodobování všemožných zvuků.

Zřejmě nejbláznivější komedie Vlasty Buriany, král komiků zde předvádí jak by řekli Američané one man show, naplno se zde projevuje jeho schopnost improvizace, gest, pohybové kreace a neuvěřitelné slovní zásoby, jeho gut ivning vodpoledning již zcela zlidovělo. Ostatní zde působí spíše jako stafáž, přihrávači. Určitě patří tato veselohra k tomu lepšímu co Burian natočil. Dávám čtyři hvězdičky.

Pro mě osobně nejlepší burianovka, člověk se směje od začátku do konce. Burianovi zdatně sekunduje Marvan, v roli doktora -alkoholika. Dále v životní roli Václav Trégl, jeho pan Klůcek je opravdu nezapomenutelný. Větší prostor dostal i "koudelníka syn" čili gremiální rada jehož hraje snad nejčastější účastník Burianových filmů Čeněk Šlégl. A mohli bychom pokračovat dále, nesnesitelná hypochodrinčka ztvárněná Marií Blažkovou, či třeba postava vinárníka kterou hraje Václav Menger. Film vznikl v těžké době okupace naší vlasti, a jeho účel bylo lidi hlavně pobavit, což se mu určitě podařilo. Ale myslím, že sami autoři si asi těžko dokázali představit, že se lidé u tohoto filmu budou i po sedmdesáti letech od jeho vzniku.

Tato burianovka patří k těm slabším, není zde tolik humoru jako třeba ve veselohře U pokladny stál, ale stále je to kvalitní zábava. Osobně se mi nejvíce líbí scénka s tlustým kuchařem v Mňuku, kterého ztvárnil výborný leč bohužel málo známý František Černý. Jeho hláška ,,Sakra teď nevím co je polívka a co kafe", mě vždycky dostane, nebo jeho dialog s Burianem ,,Co to je? To jsou hadry? Ne, to je maso." nebo ,, Sakra to je ale polívka! Pane nadporučíku to není polívka, to je voda na nádobí!" anebo ,,Já vám tady udělám vojnu, vy bublino!" Také scénka se střelným prachem je velmi zábavná. Zkrátka když ji srovnám z dnešními komediemi založenými na vulgaritě, stále u mě vede tato klasická burianova veselohra. Zkrátka Burian je Burian.