Raziel_cz

Skoro hororový Poirot, plný mlhy a starých sídel. Doufal jsem, že ten Halloween filmaři vytěží trochu víc, ale i tak je to paráda. Pěkně zamotaný, napínavý a atmosférický díl.

Krvavý, sexy animák, ve které jsou antihrdinové opravdu antihrdinové – filmová sekce WB by si prostě ke svým kolegům měla zajít na školení Assault on Arkham se mi sice líbil víc jak přízemnější zápletkou, tak postavami (tady prostě od začátku víte, kdo to schytá), ale rozhodně je to důstojné pokračování (co navíc stíhá navazovat i na The Flashpoint Paradox, aniž by vás s tím mlátilo o hlavu), pořád daleko převyšující hraný snímek. Je to dospělé, je to dobře napsané a je to pekelně zábavné. Pořád mě mrzí ten pojaponštělý styl, ale akční scény jsou nářez (zásobníky vysypané do nebohých hlídačů a vybuchující hlavy included) a dynamika mezi charaktery, kteří se všichni snaží uzurpovat jednu věc a neustále se vzájemně podrážejí, je na úrovni ritchieovek. Takhle si představuju komiksový film!

Jako malej se mi Batman Beyond moc nelíbil, ale sakra, tohle je dobrej nářez. Až jsem zauvažoval, že se na ten seriál snad budu muset podívat. Na to, že jde o skoro dvacet let starou věc, na BR vypadá naprosto úžasně. Animace je skvělá, barevná stylizace je skvělá a samozřejmě – scénář je skvělý. Je to podstatně víc akční než třeba Mask of the Phantasm, ale co do komplexity děje si to s ní nezadá. Každou chvíli to vytáhne překvapivě dospělý moment a nebojí se to ani drsnějších scén a mordů v záběru. Vyústění je sice trochu přitažené, ale jeho emocionální dopad funguje bezchybně. Na seznamech nejlepších batmanovských animáků se tenhle film objevuje naprosto zaslouženě.

Čt jede! Podobně bizarní sitcom jako Čtvrtá hvězda (ostatně i s řadou stejných herců), s podobně podivně vystavěnými vtipy. A to je asi všechno, co potřebujete vědět. Pro každého to není, ale pokud vám tenhle styl vyhovuje, je to radost. Pro mě to Čtvrtou hvězdu překonává především nejen zajímavějším tématem, ale i lepším obsazením některých rolí (Čemák je prostě jiná liga než Novotný) a podstatně podivnějšími charaktery. A překvapivě hřejivou poslední epizodou. Jo, potěšilo by mě víc Krobota (je jenom asi ve třech epizodách), jehož přednes mě vždycky rozseká a který hraje nejlepší postavu, ale stejně – kvalitní, dobře napsaný a legitimně vtipný seriál. Já jsem spokojený.

Jediná verze Scoobyho na úrovni geniálního Zombie Islandu. Nebo aspoň dost blízko. Redefinované, uvědomělé postavy, fungující sebeparodický humor, krásná animace a legitimně dobře napsané episody. A skvělý theme song. Je to chytřejší, dospělejší (hned v první epizodě hrdinové kradou mrtvolu), s větším důrazem na horor a vztahy, ale nezapomíná to na odkaz původního seriálu – i když ho to používá především jako odrazový můstek k jiným věcem. Mnohem zajímavějším věcem. Tajemnějším věcem nad rámec jedné epizody. Takovým, co jsem od původního Scoobyho nikdy nedostal, a proto mě nebavil. Tohle je jiná liga. Škoda, že většina dlouhodobých fanoušků ty změny neunesla.

Chytrý technothriller plný skvělých nápadů (honička ve dvou časových rovinách!), skvělých herců (Adam Goldberg!) a skvělých zvratů. Scottova režie naprosto výjimečná – film má megatempo, pořád se něco děje, pořád se sekají zvraty, pořád se to hrne kupředu. A to samozřejmě za podpory stylizovaného vizuálu, dynamické kamery a přesně vyměřené dávky patosu, aby vás rány do emocí opravdu bolely. První polovina, kde se probírají zákonitosti časoprostoru (a fakt, že o funkčnosti a dopadu praktického využití zdejší technologie nemá nikdo ani představu) a Carlin se snaží přijít, kdo na něj co hraje, jak co funguje a co s čím může dělat, je imho lepší a uspokojivější, než akčnější dojezd, ale i tak Deja Vu stojí daleko výš než obvyklá mainstreamová sci-fi. A ano, jsou tu inkonzistence. Asi dvě. Ale stejně je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů Tonyho Scotta. A obecně možná ten nejvýjimečnější.

Syrová, anarchistická, nekorektní filmařina, jakou znáte z Cranku a Gamera. Jenom by si ten film zasloužil klidně dvouhodinovou stopáž a víc nápadů. Setup je totiž dobře rozehraný, ale pak je docela jasně vidět, kdy tvůrcům začaly docházet prachy a museli děj přesunout dovnitř jediného domu. Což je oukej, ale mrzí mě ten nevyužitý potenciál, protože člověk samozřejmé čeká, až rodiče začnou kydlit potomky – a oni v naprosto špičkových, adrenalinových a cynicky zábavných (ačkoliv mnohdy moc rychle odbytých) akčních scénách začnou, ale prostě toho tady není dost. I tak je film velmi zábavný, legitimně černohumorný, pragmatické slovní výměny po letech poprvé účelně využitého Cage a Selmy Blair o tom, jak nejlépe zabít svoje děti, jsou pure gold a nástupem důchodců teprve začne ten pravý masakr... ale pak to v nejlepším dost úsečně a vlastně bez pořádného závěru skončí, takže některé dobře rozehrané motivy ani nejsou dostatečně vydojeny. Čili můj dojem je docela rozporuplný. Ale fakt je, že jsem se osmdesát minut výborně bavil. A máloco tak moc chci vidět ještě jednou. A předpokládám, že teď, když už vím do čeho půjdu, se budu bavit ještě líp. Takže tak. Nasrat.

Hodně dobrý. Z většiny. Dvě tři až tři čtvrtiny je atmosféricky depresivní bloudění lesem, doprovozeným legitimně hororovými (a většinou díkybohu nelekačkovými) momenty, podpořenými krom úchvatných a nápaditých vizuálů především geniálním sound designem. Dá to vzpomenout na The Blair Witch Project a překvapivě Predátora a parádně to mixuje humor s naprosto bezútěšným, syrovým, chladným, pochmurným feelingem. Angličtina by tenhle film definovala krásným slovem bleak. A pak přijde twist ending, který není ani zdaleka špatný, jenom najednou nahodí zbytečně moc expozice a taktak schopné CG (v náznacích mezi větvemi funguje hrozba líp) a film spadne z výborného jen do vysoce nadprůměrného. Zkrátka by mu víc slušelo, kdyby šel radši do full-Predator 1v1 módu. Ostatně, i jako alegorie by pak vyzněl lépe. Každopádně ale silný a inteligentní hororový start nového roku!

Malá hororová komedie od fanouška pro fanoušky. Jasně, je to Greenův první opravdový film (jeho slova, ne moje), neměl na to moc peněz a před dvanácti lety holt díky nástupu digitálu vypadalo všechno jak video z narozeninové oslavy, ale scénář je zručně vystavěný, vtipy fungují, mordy jsou zábavně přepálené, postavy sympatické a kamera dynamická. Já se bavil výborně.

Tyhle pozdní poirotovky, kdy ustoupil humor a na jeho místo se vkradly skoro noirové prvky, se mi moc líbí. Naposledy jsem viděl Vraždu v Orient Expresu a Smrt na Nilu je neméně strhující. Exotické prostředí je neméně působivé zamrzlého vlaku a stejně tak drsný závěr, během nějž se jenom na malý moment v Poirotově obličeji projeví emoce, ale ten malý moment je všechno, co Suchet potřebuje. A rozplétání zápletky je samozřejmě naprosto famózní podívaná, tím tenhle díl Orient Expres podle mého převyšuje. Těším se, až si najdu čas na další případ!