Ippolito

Právě kvůli takovýmhle faunům se ze mě pomalu ale jistě stává feministka :D Ale hezky se s tím parchantem Chytilová vypořádala, jen co je pravda. Za to klobouk dolů. FVPO je snímek vtipný, příjemně rejpavý, životní pravdu zobrazující...jen té klouzavé kameře, která je pro filmy Chytilové typická, pořád nemůžu přijít na chuť, působí na mě hrozně rušivým dojmem...

No tak tohle byla teda pěkná hra na city...přímo nádherná...

Další z pozoruhodných snímků jedinečného filmaře-umělce Tarkovského. Pro mě tentokrát uchopitelnější než Nostalgie, ale zdaleka ne tak uchvacující jako Stalker nebo Oběť. Hudba, poesie, obrazy...jejich vzájemné mísení a prolínání dělá z Tarkovského filmů jednu úžasnou koláž. Koláž pocitů, vzpomínek, myšlenek...A teď je to právě krajina vlastního dětství, kterou nám Tarkovskij jejich prostřednictvím představuje. A je jen na nás, co vše v té změti uvidíme, co si z ní vytáhneme a vstřebáme. Pohledem do zrcadla vidíme sebe, vnímáním ostatních taktéž, jak prosté, nikdy by mě ale nenapadlo natočit podle této myšlenky film...

Ki-duk Kim jako vždy poetický, nyní trošku víc symbolický, navíc ještě drobátko sadomasochistický...z filmu si budu (bohužel) pamatovat asi jen ty háčky a živé sushi...ač nerada, přiznávám, že tenhle snímek jsem moc nepobrala...

Jeden z nejhorších českých filmů, které jsem kdy viděla, "Panic je na nic", se snažil být zábavnou komedií pro teenagery. "Líbáš jako bůh" je podobnou snahou o komedii, tentokrát však pro dospělé...těžko říct, jaký film je příšernější...takové "z bláta do louže", řekla bych...ale tematika LJB je přece jen o něco sympatičtější a uvěřitelnější, stejně tak i známí herci (třeba Holubová) dodávají tomuto celkem bezduchému škváru punc filmu, přesně jak tu někdo podotknul: "1 hvězdičku dávám za to, že to aspoň mělo filmovou podobu", takže asi takhle :D

Almodóvar jako vždy nezklamal...záživný děj bez hluchým míst a na závěr tolik překvapujících odhalení, která člověku vyrazí dech...přesně tohle se mi na jeho filmech líbí.

Po stránce vizuální naprosto dokonalé, hudební doprovod taky geniální a příběh tak krásný a dojemný...

Musím přiznat, že jsem od tohohle kultovního, všemi tolik opěvovaného snímku, čekala rozhodně víc. Jak tady bylo už několikrát řečeno, první polovina filmu se tváří jako romantická komedie, a k nějakému hlubšímu ponoru dochází až v půlce druhé, kdy se děj konečně začíná dramatizovat, kostlivci ve skříních hlavních postav vycházet, a kdy se pomalu začne odhalovat celková pointa filmu. Ten zbytečně dlouhý "úvod" je ale asi to jediné (i když celkem zásadní), co bych Americké kráse vytkla. Naopak konec mě příjemně překvapil a myšlenkové poselství dostalo do kolen.

Vždycky jsem si myslela, že pokud s někým nějaký čas chodíte a milujete ho, tak ho poznáte nejen podle vzhledu, ale i podle řeči, gest, chování, dotyků apod. Z tohohle hlediska se mi zdál Ki-duk Kimův příběh dost neuvěřitelný...no ale vzhledem k tomu, že Čas má být především podobenstvím současné zvrácené doby, ve které si lidé nevaží své přirozenosti atd., tak uvěřitelnost asi není to hlavní, spíš působivost a pravdivost...

Podmanivá hudba a okouzlující přírodní scenérie navozují jedinečnou atmosféru, tajemnou, poetickou. Kontrast přírody klidné, spící a přírody drsné, drastické vzbuzuje přímo posvátnou hrůzu...všudypřítomná mystika a v éteru se vznášející otázka Proč?, která není zodpovězena, nás nechává ve znepokující nejistotě na jedné straně, zároveň ale i v příjemném snění a rozjímání na straně druhé...