Ippolito

Jedinečný historický snímek, připomínající osudy (mně až doteď neznámého) malíře Andreje Rubleva, skvěle zobrazuje výsek ze středověkého dění na východě, se všemi válkami, mory a hladomory, a k tomu všemu ještě rozjímá nad pravdivostí/opravdovostí křesťanství. Film-báseň. Minimalisticky maximalistický, či naopak maximalisticky minimalistický hudební doprovod a netradiční záběry kamery navozují hluboký estetický prožitek...

Opakovaný nápad už není vůbec originální. Přesto mi ani v nejmenším nevadilo, že bylo při natáčení Manderlay užito stejné formy jako v Dogvillu. Jde přece o trilogii, která má být (a je) spojována množstvím můstků, tak proč by právě forma (navíc už jednou osvědčená) neměla být jedním z nich? Co se zpracovávaného tématu týče, tentokrát se zde detailně rozpitvává otázka lidské svobody, schopnost darovat ji, ale především ji umět přijmout a dobře s ní naložit. Trier se s tímto vcelku společenský závažným tématem popral po svém, bez nějakého zjednodušování či zlehčování ukazuje klady a zápory demokratické společnosti a problémy spojené s náhlým nabytím svobody. Příběh je sice míň dramatický a ne tak gradující jako v předchozím snímku, ale konec filmu mě přesvědčil, naprosto smetl, stejně jako ten v Dogville, i když vlastně úplně jinak :D A teď jen čekat na Wasington...

Nostalgie je dokonalou směskou obrazů...obrazů vzpomínek, obrazů pocitů...a ne všechny dávají smysl hned na první pohled. Trošku zdlouhavé, rozvláčné, ba dokonce i nudné. Zkoukávala jsem to nadvakrát a nemohla se dočkat konce. Přesto jsem si vědoma nesmírných kvalit filmu, spočívajících jak ve formální stránce (to především), tak i v té obsahové (i když s tou jsem měla sem tam trochu problém). Každopádně ve srovnání s Tarkovského Stalkerem a Obětí se mi Nostalgie jeví jako jeho slabší snímek, i když "Freude-schöner Götterfunken" a její proslov na mě dost zapůsobily. Vidím to tak na 3 a půl *.

Idioti jsou pro mě jedním z nejpůsobivějších filmů vůbec...promlouvají k divákovi sterými hlasy a je na každém, který z nich shledá tím nejsilnějším...já slyším především kritiku současné všepřehlížející a stále se přetvařující společnosti na jedné straně, na druhé straně pak volání po navrácení se ke kořenům, k primitivismu, který nás osvobozuje...na začátku se divák pravděpodobně buď zasměje, nebo je znechucen, pokud ale vydrží koukat až do konce, presvědčí se, že si Trier v žádném případě nechtěl dělat legraci z mentálně postižených lidí, spíš naopak...

Zase trošku jiný pohled na 2.světovou válku a genocidu...konkrétně pohled esesákova syna, který absolutně nechápe, co že se to okolo něj děje. Originalita námětu a dechberoucí konec (pokud ho tedy netušíte jako já už od poloviny filmu) je ale asi tak jediné, na čem film stojí. Jinak pusto prázdno...

Film, na který se jen tak nezapomíná...po přečtení několika komentářů tady na CSFD na mě působí ještě silnějším dojmem, než jakým na mě působil bezprostředně po jeho zhlédnutí. Pořád musím přemýšlet nad určitými momenty, motivy, jejich funkcí a významem...proč obouvala botičky naruby? Byl to výraz její zvrácené morálky...? Atd. Snad budu mít po dalším zhlédnutí trošku víc jasno...

Tak tenhle Emirův film mě ale vůbec nebavil. Zvykla jsem si na srandičky z jeho novějších filmů, na výraznou hudební složku a tomuhle chybělo oboje. Že snímek úžasným způsobem reflektuje dobu je asi jeho jediným plusem, a pak taky Miki Manojlovic v hlavní roli. Ale jinak teda nic moc...

Takový slabší Bergman, řekla bych. Podle mě celkem nezáživné téma (které se točí okolo vztahu děsně nesympatické hampejzově uřvané Moniky a chudáka zakřiknutého Harryho), a které je sice zpracováno dokonalým Bergmanovým stylem, ale chybí tu nějaká ta hlubší sonda do niterního světa hlavních protagonistů. No ale asi hlavním důvodem, proč dávám jen 3* je Monika, která mi celou dobu sledování filmu pila krev...kdyby jí táta mlátil jen o trochu víc, nebylo by o čem natáčet film :D

Na můj vkus chvílemi až příliš americké a naivní, ale jako celek to je hodně dobrý film. Už dlouho jsem neviděla tak důkladně a ze všech úhlů pohledu zpracovanou tématiku rasové nesnášenlivosti...

Film plný podobenství a analogií. Téma proměnlivosti a plynutí, hledání a nacházení, provinění a pokání. Poetika a východní moudrost se tu snoubí v úžasnou meditativní skladbu, která však může být pro nepřipraveného diváka trochu uspávající.