Pitrsss

Obrovská barevná explodující audio-vizuální masturbace. Ale nic víc. 50%

Lehce nadprůměrný film o lidské bezmoci, s typickým Boylovským důrazem na detail, vynikající kamerou a slušným soundtrackem. Filmařina je to celkem solidní, ale upřímně řečeno, je to celé dost overhype. U filmu tohoto žánru potřebuji s hlavním hrdinou doslova dýchat. A právě takovou symbiózu jsem u 127 hodin nezaregistroval. Žánrově stejný "Pád do ticha" z roku 2003 bych řadil o třídu výš. 70%

Nejzásadnější, nejgeniálnější a zároveň nejdelší "díl" legendárního seriálu o postarším poručíkovi z Los Angeleského policejního oddělení vražd. Ušmudlaný baloňák, otřískaný Peugeot, věčně přítomný obláček kouře, vycházející ze smradlavého doutníčku, čnějícího z poručíkových úst. Takřka 2 hodiny trvající herecký koncert, vystavěný na konfrontací Petera Falka s "potencionální" vražedkyní Helen Shaverovou. Až sem se vše drží v oněch klasických kolejích. (Až na tu délku samozřejmě). Ale nenechte se mýlit. Kostra tohoto dílu je totiž postavena o dost jinak, než bylo kdy u Columba zvykem. Děj je totiž vyprávěn pomocí flash-backů jednotlivých postav, účastnících se pohřbu paní Columbové. Konečně máme možnost nahlédnout do mozkových pochodů detektiva v průběhu vyšetřování a tak trochu se podívat "do jeho soukromí". Závěr je grandiózní. Tleskám. 90%

Real Detox TV...

Sedmdesátá léta a Big Apple. Zavšivené ulice Bronxu a Brooklynu. Pára stoupající z horkých kanálů. Smrad, pasáci a sjetý kurvy. Veterán z Vietnamu, Travis, trpící nespavostí a neskutečným odporem k tomu všemu, co vidí z okénka svého žlutého taxíku. S každou další probdělou nocí stoupá jeho chtíč s tím vším něco udělat. Vyčistit ulice. Poslat tu verbež tam kam patří. Do pekla. Tolik asi na úvod. O hereckém výkonu Roberta De Nira by se dala napsat kniha. Z Taxikáře místy sálá neskutečně depresivní atmosféra. Během sledování jsem několikrát nevěděl, co si vlastně mám myslet. Moře na oko prázdných scén, jejichž smysl mi vyplul na povrch až po grandiózním závěru, té špínou nasáklé mozaiky. Po skončení filmu jsem notnou chvíli jen koukal do prázdna a hlavou se mi honily myšlenky. Jedna bláznivější, než druhá. Zapálil jsem si cigáro a v ten moment mi to celé došlo. Genialita. Mimochodem jeden z nejlepších hudebních doprovodů, jaký jsem kdy slyšel. 95%

85%

" Pro Franka Darabonta, který proměnil mé sny ve skutečnost " ...Tak zní věnování Stephena Kinga, které čtenáře uvádí do sbírky povídek, které byly později zfilmovány, "Stephen King jde do kina." Myslím, že ta věta mluví za vše. King, který si už se zprasenými filmovými adaptacemi svých děl užil své (příklady netřeba uvádět), se rukou Darabonta konečně dočkal toho, co si zasluhuje každý jeho majstr štyk. King prodal Darabontovi práva na svou povídku zcela osobně, bez jakýchkoliv produkčních společností. Darabont napsal scénář a nakonec si vydupal, že ho i sám zrežíruje. Díky bohu. I kdybych po zbytek života přemýšlel, co tomu filmu vytknout, stejně by mě asi nic nenapadlo. Ono totiž vážně není co. Z každé minuty filmu pulzuje ta nepopsatelná "atmosféra vnitřního klidu a lidskosti" , stejně jako z ústřední postavy Andyho Dufresna. Lépe to prostě vyjádřit neumím. Shawshank je drsný tam, kde má být drsný, a cituplný, ale ne sentimentální. Slovy Kinga: " Má předloha má srdce, ten film má víc." ... Právem 1.místo v té zatracené TOP200. 100%

Coenovina až na dřeň kosti. Děj, plynoucí tempem kapek krve, dopadajících na nekonečnou, zasněženou pláň plnou beznaděje, kdesi v Severní Dakotě. Geniální kamera, zabírající postavy z těch nejbizarnějších úhlů pohledu. Prosťounký soundtrack, který ale neskutečně přesně dokresluje tu mrazivou atmosféru nicoty. Absolutní humor. Černý humor. Coenovský humor. Geniální herecké charaktery, podpořeny ještě lepšími hereckými výkony, z nichž prostě nelze vybrat ten nejlepší. Cynismus a ořežječmenský, roztomile tupý přízvuk. Drtička na větve a krev. To je Fargo. 90%

Ono by se možná mohlo zdát, že se nic nezměnilo. Kraus se po letitých sporech s vedením ČT přestěhoval na TV Prima za (možná) větší svobodou a za (určitě) lepšími penězi. Stejná pohovka, stejná kapela, stejný průběh show...přesto bych tam pár rozdílů viděl. V první řadě se mi celý ten úvodní "zpravodajský blok" zdá mnohem méně vtipný, upocenější a nervóznější, než kdy dřív. Třeba je to jen můj osobní pocit, ale dřív to podle mě prostě mělo větší šmrnc. Co se týče hlavního programu, tak můj názor je ten, že to celé stoupá a padá s daným hostem. Co se týče uznávaných umělců (Donutil, Munzar atp...) je to vždycky super - jsou to lidi, kteří mají co říct a zároveň je Kraus mnohdy až bezmezně uznává. Další skupina hostů - myslím, že celkem logicky, je tvořena z osobností Primy......Ale co mě opravdu vytáčí jsou ty demence na konec. Různé fenomény z youtube, žena s nejmenším psem. Muž s největší rukou. Ty rozhovory jsou prostě vo hovně, navíc ti lidé jsou dost často velice hloupí. 60%

Vizuální stránka je dech beroucí, o tom žádná. DiCaprio diktuje. Ale pro mě je to samoúčelně překombinovaná story, která je natočena tak, aby se z ní stal trhák roku. Nolan to prostě umí líp a hlavně chytřeji. 75%