Kolárek

Vtip ano. Ale nesmyslnost děje a přehnanost by odpovídaly spíše haloweenovým epizodám. Tahle přehnaná úlítlost Simpsonům nesluší a nasměrovala je tam, kam se nakonec dostali.

V Legolandu si řekli, že v jednoduchosti je síla a ukážou Amíkům, jak se dělá western. To je v jádru velmi jednoduchý žánr s ustálenýmy pravidly. Málokdy se podařil western, co šel proti nim (napadá mě Divoká banda, Velké ticho a Mc Cabe a paní Millerová). Tedy odplata, pozemky, zlato (tady ho nahradila ropa). Ty pravidla se musí lehce a vkusně porušovat v detailech a ne až tak v celku.

Nebudu hodnotit, protože jsem to neviděl celé. Fekálnosti pořád dokola mě už nebaví, dvojice ňouma a drsňačka je v poslední době skoro ve všem a v těch scénách co jsem viděl, jsem odhadnul vesměs dopředu, co se stane a to jsem se o to ani nesnažil. Když jsem na csfd uviděl 66%, tak jsem si málem nakadil do klobouku. Třeba byla chyba na mé straně, že jsem nevypnul mozek, pak bych si to třeba užil.

Filmy o gangsterech, mafiánech, drogových dealerech jsou způsobem vyprávění, zvraty příběhu a stylem hraní na jedno brdo. Tento nevybočuje a je mezi nimy tedy v průměru. Hlavní postava jde v průběhu filmu klasicky ve stylu nahoru dolů a je velmi překvapena, že když si vsadíš v casinu, vyhraješ a nejdeš domů, ale hraješ dál, tak začneš prohrávat.

Bart nevěří na duši, tak ji prodá Milhouseovi. A začíná jeho vnitřní existencionální psychodrama. Simpsonovi na vrcholu. Pustili se do vážného tématu a poradili si s ním s nadsázkou, s vtipem a bez trapností. No jo, bejvávalo. "Milhousi vrať mu tu duši. Já ráno vstávám do práce".

Teď jsou prakticky všechny epizody Simpsonů souhrn vtipů, co nemají nic společného s příběhem dané epizody, tedy to co dříve nehrozilo. Pro na nic se neohlížející bláznivosti měli speciálně vyhrazeny čarodějnické díly a v nich se vyřádily. Tady po pouze nadprůměrném Shining, je to případ především druhého příběhu. Homerova fantastického výletu jinými dimenzemi. Zvláštní je třetí část, která funguje jako skvělý horor a zasloužila by celou epizodu. Takhle nějak by měla vypadat kombinace hororu a komedie jak se o ni v 80. letech většinou neúspěšně mnozí filmaři snažili.

Nedávám odpad moc často, protože je to vyjádření absolutní neúcty k snaze tvůrců a k jejich vynaložené práci. Tato kyčovitá slátanina si ale řekla nahlas o udělení vyjímky.

Plné hodnocení je za nápad, originalitu, vtip a odvahu přijít s dětským filmem, který odporuje skoro všem předešlým a hlavně současným humanistickým filmům pro děti. Protože zde není žádná duše nebo svobodná vůle. Riley je v moci svých emocí a žádný způsob kontroly nad nimi nemá k dispozici. To ony mají pod kontrolou ji. Podobně je to s myšlenkami, které ve filmu přijíždějí myšlenkovým vlakem. Jako dítě bych mnohému nerozuměl a jako puberťák bych pohrdal okatou infantilitou. A uznávám, že vtipu se dalo vytřískat více z emocí v hlavách jiných, jak ukázala scéna u večeře a závěr filmu, ale asi to nebyl záměr tvůrců, aby se všichni jen řehtali.

Přisný, lehce přisprostlý Funés mně bavil, ale Funés šílený a bláznivý byl až trapný. Takže smích jsem střídal s přeskakováním trapných scén.

Co se týče příběhu, tvůrci se drží rčení, že v jednoduchosti je síla. V dobrodružně napínavém filmu tohoto typu mají pravdu. Chytla mě atmosféra už na začátku a ani naprosto nerealistické přátelství hlavního smradíka s o dost starší kočenou mě neodradilo.