Mi Nü-Chai

Poklidný film pro líné letní odpoledne na opuštěné chatě v okrese Bruntál.

Adaptaci jedné ze svých nejoblíbenějších knih jsem sháněla docela dlouho a těžce a stejně těžce se mi přiznává, že má očekávání do ní vkládaná nebyla tak úplně naplněna. Společensko-satirický a zejména velmi drobný, leč nikoli nezajímavý politický rozměr knihy byl upozaděn v zájmu všednodennosti a vztahově-rodinné roviny, což mne mírně roztrpčilo. Sice nemohu popřít, že právě ona rovina byla zvládnuta více než dobře a režisér měl při výběru herců proklatě šťastnou ruku; zejména křehká Jukiko mne naprosto okouzlila a ani její sestry či jejich partneři nepřišli zkrátka (např. scéna, ve které se Curuko nakonec rozhodne odejít s manželem do Tókja je skvělá a setkávání Jukiko s všemožnými nápadníky snad ani nemohlo být natočeno lépe), leč choutek po širším celospolečenském záběru mne to plně nezbavilo. Ne že bych toužila po doslovném převodu, jen je mi poněkud líto, že většina adaptací literatury s podobným námětem končívá právě oním zaměřením se na úzký kruh vztahů a rozsáhlejší dění opomíjí. Též mne drobet zamrzelo takřka úplné vypuštění tragičtějších částí života sester, obzlášť v případě Taeko. Celý film nakonec vyznívá až příliš poklidně, slunečně až sentimentálně, byť si tedy myslím, že právě to bylo tvůrčím záměrem. Avšak přes všechny výtky stále považuji Sasamejuki za kvalitní, v některých momentech až krásný snímek.

Buddho, Ježíši, Lovecrafte!

[OBSAHUJE SPOILERY] Říkala jsem si, že horší než předcházející Konec světa už nic být nemůže a ejhle, Robu Marshallovi se dílo podařilo. Je fakt, že s Piráty mám od prvního dílu drobný problém - je to film, jehož jediným smyslem je pobavit, tak proč je v něm sakra tolik nudné vaty a proč ho u všech ďasů tak natahují? ovšem Podivné vlny dovedly tento trend k dokonalosti, když zábavné jsou takřka výhradně scény s Barbossou a ten se tam cthulhužel nevyskytuje natolik často, aby vytáhl pirátskou čtyřku alespoň na jednohvězdičkovou příčku. Některé momenty až volaly po přinesení kyblíčku na zvratky a takový misionář + mořská panna snad ani jiné neměli; Černovous je pro změnu nejotravnější kapitán na světě s bezesporu nepříšernějšími sentencemi a když na konci slečna Černovousová začala tvrdit Jackovi 'naštěkal jsi mi do boudy', tak tak, že chudičký obsah mého žaludku neověnčil květináč. A jelikož celá série jeví silně sestupnou tendenci, troufám si odhadovat, že případné další díly budou promítány v kinech v rámci humanitárního bombardování.

Neny Kraken, zato debilních proslovů i jiného balastu nám nějak nebezpečně přibylo. A snad za všechny scény Blůma & Keira by jejich autor zasloužil projít se po prkně rovnou ke žralokům.

Tento film mi osvětlil další důvod, proč je dobré obklopit se kamarádkami s velkým poprsím - až zůstane člověk trčet na kopii Titanicu, vyplatí se mít po ruce slečnu, která se při pokusu o průchod soustavně se zavírajících dveří zasekne v úzkém prostoru hrudí, aby pak její mrtvé tělo ony dveře trvale zablokovalo. O rozšíření znalosti měrných jednotek o "jeden Manhattan" a poučení, že ve skříni se dá nejen objevit les plný mluvící zvěře, ale i přežít tsunami, ani nemluvě. Trololol!

Až budu velká, chci být Garth Marenghi.

Dvě věci: Davy Jones + jeho příšerkoidní posádka a Kraken jsou důvod, proč se druhý díl Pirátů nakonec doplazil ke třetí hvězdě. Film jako takový je vlastně hezky natočený a mile barevný sled série tu vtipných, tu nevtipných scének a zejména v první části je těch druhých zbytečně mnoho; jakoukoliv dynamiku zase úspěšně brzdí neúměrně přepálená stopáž. Leč Davy je opravdu povedená chobotnička a vidět někdy alespoň ve filmu Krakena, an stahuje loď ke dnu, toť můj dlouholetý sen.

[OBSAHUJE SPOILERY] Nápad nechat panenku v jakémsi neživém postapo-cyber světě zmermocnit biomechanickými chapadly, aby poté dělala z ostatních strojů jakési šoggoty (sice s omezenou záruční lhůtou, leč sympaticky zdeformované) se mi zamlouval velice velmi, grafika připomínající ze všeho nejvíc jemně úchylnou kombinaci Final Fantasy 8, Planescape: Torment a Sanitaria taktéž, ovšem závěrečná část snad horší být nemohla.

Audrey Hepburn byla sice velice roztomilá, ten zrzavý kocour taky a pár dobrých scén se tam najde...ale to je tak všechno. Limonády (střezte se tomuto schématu říkat přede mnou romantika) "milují se, ale neumí si to říci a nakonec si šťastně padnou do náručí" až na výjimky nesnáším příliš dobře a tohle rozhodně nijak výjimečný film není - dobrá, herec v hlavní mužské roli je výjimečný kus plastu, ovšem pochybuji, že by zrovna tento smutný fakt ocenili mimo porno. Slabé 2*