Thomassi

Pokračování první Death Race s Jasonem Stathamem o závodech vězňů na odříznutém ostrově. No, on je to vlasně prequel k původnímu filmu. Zde jsem svědky původních zápasů smrti a poté zrození rallye smrti. Vše pak končí tam, kde předchozí snímek začíná. Tak zaprvé, je tady neskutečně vidět, že jde o film s minimem peněz. Tatam je skvělá kamera, která snímá luxusně řezbu na okruhu. Také samotné souboje aut jsou o dost horší. Ale jakož to fanoušek jedničky jsem si to užil. Jednak také proto, že mi to pěkně doplnilo příběh o Frankensteinovi. A taky proto, že herci byli dobří. Iana McShana vystřídal Danny Trejo a někteří zůstali z jedničky. Líbil se mi ale halvně Luke Goss. Celkově tedy o dost slabší jak Andersonův film, ale myslím si, že i zde se nějaká ta zábava najde.

Paul W. S. Anderson prostě takový to akční nářezy umí. I když jsou jednoduchý, dělá je hlavně pro zábavu. A Rallye smrti je podle mě jeden z jeho nejlepších filmů. Je to sice jednoduchý, ale je to zatraceně originální. Vidět vězně, jak si to rozdávají na okruhu vězeňského ostrova s upravenými sporťáky, krásně se na to dívá. Ale pozor, úpravami nemyslím klasický tuning, ale to, že mají přidané různé štíty, kouř, olej, hřebíky, napalm a hlavně kulomety. A všichni se snaží vyřídit všechny. No nezní to originálně? Vizuálně je to na skvělé úrovni, všechny ty závody, výbuchy. No a ten kamion s dělem, zvaný Křižník, radost pohledět. Jason Statham sice nějak neoslní, ale u takových rolí jde především vyblbnout se. A myslím, že tady se pobavil až až. Pro mě 90%, rozhodně stojí za vidění.

Tohle že natočil Steven Soderbergh, tvůrce pecky Dannyho parťáci? Jasně, je to příběh úplně z jiného soudku, z jiného prostředí, ale takhle to nemělo skončit. Steven se pokusil o svůj vlastní noir film, zasazený do poválečného Berlína. A právě styl filmu, jakoby natočeného ve 40. letech, to jediné je tady zajímavé a povedené. To ostatní naprosto nezajímavé. Příběh se vleče. Hodněkrát se mi stalo, že jsem filmu ani nevěnoval pozornost. Jediné, na co jsem zíral opravdu důrazně, byly záběry rozbitého Berlína, samozřejmě ty skutečné. Kulisy byly pořád stejné, tudíž jsem je na konci filmu znal nazpaměť. A ani herecké výkony hvězd kalibru Clooney, Blanchett nebo Maguire, i když ten aspoň trochu zaujal svojí postavou, mě moc neoslnily. Prostě zanikly v celém tom chaosu, kterým se celý film vleče. Toto se Stevenovi nepovedlo a mě to štve, protože jsem si myslel, že by to mohl být počin, který vzdá hold těm dnes už klasickým černobílým filmům.

Už od prvních vteřin, kdy Dwayne Johnson přešlapuje v cele jako lev, mi bylo jasné, jakým způsobem bude přistupovat k filmu a dalším postavám. Rozjede nekompromisní jízdu ve stylu Zabíj, co potkáš. A právě v tomto stylu jsem si to celé představoval, že to bude akcí nabitý film od začátku do konce ve stylu Crank. Hmm, to se ale nestalo. Na to, jaký to mělo akční potenciál, tak akce tam byla, ale v daleko menší míře. Je pravda ale, že i když se tam lidi pořád nemydlí, něco to do sebe mělo. Zase taková nuda to přece jen nebyla, i když za sebe říkám, že zklamání převažuje. Nicméně The Rock si asi konečně uvědomil, do jakých filmů patří. Ano, jsou to filmy tohoto typu a ne nějaký rádoby rodinný povídačky.

Další německý horolezecký film. Nordwand byl o výstupu na Eiger, ten je ale proti osmitisícovce Nanga Parbat pouhý kopeček. Toto je životní příběh bratrů Messnerových, kteří v roce 1970 zdolali dnes už slavnou Rupálskou stěnu a vystoupali na vrchol. Bohužel jeden z nich, Günter, našel na této hoře svůj hrob. Jeho tělo bylo nalezeno až v roce 2005. Ten druhý, Reinhold, přežil a poté zdolával nejslavnější hory světa. Abych se přiznal, nečekal jsem nic jiného než kvalitní film, který mě dokáže upoutat do křesla od začátku do konce. A to se povedlo, jak by ne, když režie se ujal Pepa Vilsmaier, který nám v minulosti předhodil velkofilm Stalingrad. Dobrá hudba krásně kontrastuje s krásnými záběry Himálají. Podle mě stejně kvalitní jako zmiňovaný Nordwand, takže dávám stejné hodnocení. Filmy o lezení prostě ve mně nechávají silné zážitky, a zde se jen potvrdilo, že Němci pořád umí natočit kvalitní film.

Po Collateralu se Michael Mann pustil do další stylovky jménem Miami Vice. Měl zkušenosti už z dávných let, kdy točil také seriál, a tak je mohl využít v celovečerním filmu, zasazeného do současného problému s obchodem s drogami. Už na začátku mě okouzlila musika, kde pecka střídá pecku. On je tady u tohoto filmu soundtrack strašně důležitou součástí, songy jsou vybrány s největší pečlivostí a já si teď nemůžu vybavit, u jakého filmu by byla právě hudba vybrána lépe. Co se týče postav, Colin Farrell a Jamie Foxx jsou správná dvojka, která také nemohla být vybrána lépe. Do všech těch pasáží se jejich povahy nadmíru hodí. Příběh rozhodně nenudí, je stylový, méně akční, ale to vůbec nevadí. Je tu více místa právě pro oba hlavní hrdiny, aby si to neskutečně užili. Závěrečná přestřelka je pak natočena až dokumentárně, jako z nějaké reportáže. Pro mě je to mezi 5 a 4 hvězdami, dám ale čtyři s tím, že někdy v budoucnu bych to mohl zvednout na plný počet a tak tento kvalitní snímek ocenit naplno.

Norský ledově hororový nářez jménem Cold Prey se dočkal třetího dílu. Po prvních dvou naprosto nadupaných a originálních dílech je tento trochu slabší. Dějově se odehrává před oběma přechozími díly a zaměřuje se více na toho ošklivýho klučinu z horského hotelu, jak se to všechno stalo s jeho rodiči a následné vraždění mladích turistů v lesích kolem hotelu. Napětí film má, to se musí nechat, a dokonce i nějaké ty lekavé scény. Hlavně začátek byl ve výborným tempu, pak to ale zabředlo a už to temto nebylo možné udržet. Hlavně mi přišlo, že ti mlaďoši jsou naprosto vypatlaní, protože dělali takový chyby v těch nejvíc nevhodných chvílích. Nicméně i když kvalitou slabší než první dva díly, pořád je to jeden z těch mála hororů v současnosti, který je skutečně koukatelný a o kterým vím, že si ho v budoucnu ještě určitě pustím. A asi to vypadá, že Cold Prey je další (zatím) povedená hororová série.

Hodně zajímavý dokument, který ukazuje souvislosti mezi UFO a Hitlerovým Německem. Ve 45 minutách nám tvůrci celkem přesvědčivě předkládají různé dobové dokumenty, které napovídají k tomuto spojení. V některých věcech to všechno neskutečně do sebe zapadá. A zřejmě to asi tak bylo (můj názor), protože když němečtí vědci po válce začali pracovat v Americe, od té doby byly spatřováno mnoho létajících talířů, a aby toho nebylo málo, podobaly se těm německým. Takže něco to do sebe má. A já jsem rád za nové informace. 85%.

Na filmy z Dolphem Lundgrenem jsem se dobrých posledních deset let nedíval, protože mi přišly jako strašný sračky. Nicméně po Postradaletných jsem si řekl, že se na něco od něho podívám. A jsem celkem rád, že jsem si vybral právě tento film. Není to nic moc extra, jen klasická bouchačka, kterých jsme viděli už požehnaně, ale líbilo se mi to víc, než nějaký Dolphovy filmy, co jsem viděl před několika lety. Co mě upoutalo, byl cover, kde má Dolph cool výraz. A začátek tomu i napovídal, byl skvěle rozjetej a rozhodně zajímavý bylo ho pozorovat jak to buší do bubnů. Prostě stará dobrá zábavička jako v devadesátých letech.

Další film, od kterého jsem čekal víc. A o to větší je zklamání, že se jedná o francouzský snímek z prostředí mafie. Už úplný začátek se mi zdál celkem špatný. Jean Reno vysadí svýho kluka na ulici, kde se to jen hemží sračkama? To by normální člověk neudělal. Ale to jsem ještě nevěděl, že za pár okamžiků budu svědkem daleko většího průseru. V garáži pak nesmrtelný Jean schytá 22 kousků olova. A myslíte, že po tomto se zaručeně odeberete do věčných lovišť? Ani hovno. Za několik dní se uzdraví a nasraně likviduje všechny, kdo mu to způsobili. Tato část filmu (tedy zbytek bez těch 5 úvodních minut) je poklidnější, místami koukatelná, místami nudná. Jean Reno nehraje vyloženě špatně, jeho odplata je krutá a pomalá, ale žádná brutální akce, která by tomuto filmu velmi pomohla. On vlastně celý film má stoupavou kvalitu, kde konec je asi nejlepší pasáží. Takže tentokráte mě Frantíci zklamali, proto dám nejslabší 3* (50%), právě za ten dobrý konec, jinak by to bylo ještě o stupeň slabší.