3DD!3

Mizerná je i ta snaha šokovat. Křeč nefungující ani jako reklama na cloud od jabka. S pár průměrnými fóry (pes na běžeckém pásu) se umělohmotná Diazka a pohublý Segel zmůžou jen na podivné a sebeparodické poučení o smyslu rodiny a manželského vztahu. P.S: To tlusté děcko bylo na pěst.

Nečekaně fajn. Herci slušní, příběh nenudí. Bludiště zaujme a závěr navnadí na pokračování.

Reálný pohled na válku z průzoru pancéřované krabice na pásech. Ayer natočil ojedinělý válečný snímek, kde je jakákoliv naděje zašlapána do bláta a vítězství znamená jen možnost bojovat další bitvu. Žádné vyhlídky na přežití, žádný příslib domova. Takhle syrový, skutečný a ryzí snímek si všichni tankáni už dlouho zasloužili. Nejčastěji se vychvaluje letectvo a pěchota, na tanky se zapomíná až příliš snadno. Už nebude. Pittův Wardaddy není variací na Tarantinovského Aldu, právě naopak. Zničený muž, kterému chybí civilizace, ale vzdal se jí pro dobro své posádky, schopný velitel bojující už příliš dlouho. Celá posádka je správná banda. Vyniká Bernthalův vidlácký humusák, nenáviděný Grady, v posledních momentech přece jen správný chlap. Nemytý Shia překvapivě dospělý, cituje bibli s takovou vervou, že sám začal věřit. A teď to hlavní - hrdina, smrkáč Logan Lerman, kdysi srandovní klučina se v Ayerově a Wardaddyho péči stává chlapem a regulérní zabíjecí mašinou. Tak jako si získává respekt u posádky, získává si ho i u diváka. Celá otec-syn linie funguje na výbornou a v té válečné stoce je to jediné k čemu se dá upnout. Fandil jsem do poslední chvíle, byl jsem v tanku s nimi a každá rána, každý záškub mnou projel do morku kostí. Pokud jste za mlada listovali válečnými knihami a oči vám přitahovaly železná monstra jako je Fúrie, je tohle film pro vás. Zde jsem, pošli mne!

Ano je třeba to říkat stále a hlasitěji. "Měli bychom vypadnout a hledat nové planety!" Pěkný dokument o vědeckém podloží pro film. Neprozrazuje moc nového, ale pro běžného konzumenta to bude dostatečně poučné i zábavné. Matthewův vypravěčský, jižanský hlasový projev k tomu z nepochopitelného důvodu parádně sedí.

I přes to, že jde o klasickou poplácávačku po zádech dokáže jak navnadit na film, tak i zpětně přinést navíc něco k tomu zážitku. Praktické efekty, vyprávění o vzniku filmu a další věci (historka o kukuřici). Prostě fajn. Můj "nolanovský" ksicht, který nasadím v kině není otevřená huba, ale lehký úsměv, vždy když překonává sám sebe, zhmotňuje moje představy a mačká ze sebe maximum. Nolan si uznání zaslouží. Tohle je jeho zlatá éra, která možná končí, už brzy bude muset něco ze svého stylu změnit, aby dále překvapoval masy. Doufám, že mě nezklame.

Chutnalo. Scény s přípravou jídla jsou natočené dynamicky a jídlo na nich se jen směje. Člověk ho zase jednou může brát jako něco víc než jen palivo. Nasekaná cibulka, plátek texaského steaku, potřít troškou hořčice. Mmmm. Oprašuju ideu přihlášení do kurzu vaření. Favreau natočil klasickou vztahovku střihnutou roadmovie o znovu-sbližování otce a syna skrze krásu vaření. Herecky neskutečně užité (známější jména mají ale jen menší roličky) a pohodová atmosféra se příjemně vine od začátku do konce.

Larsův Antikrist není typ snímku, který se dá hodit do škatulek líbilo/nelíbilo. Témata ztráty a posedlosti nejsou ničím neobvyklým, ale jde o přístup k nim. Vše zlé, nízké a pomýlené vytahuje a nastavuje zrcadlo lidem, té troše lásky a dobroty co v nich ještě zbyla. Snaha šokovat malinko kazí vytříbenou psychologickou hru mistrně prováděnou jedinými dvěma herci - Willemem Dafoeem, Charlotte Gainsbourgovou - přesto není úplně samoúčelná a má z letargie probudit znuděné diváctvo. Podle reakcí poměrně úspěšně. Takže ne, neřekl bych, že se mi to líbilo, ale mohu vřele doporučit všem milovníkům lidských příběhů, protože za vidění tohle odvážné drama určitě stojí.

Krásné. Neskutečná pocta A. C. Clarkovi. Intimní a až nečekaně komplexní příběh v obrovském měřítku, které mě znovu táhne ke kosmonautice a vesmíru. Nolan (scénárista) tenkrát pro Spielberga napsal další klasiku se sci-fi jádrem přesto důrazem na rodinu, poselstvím pro všechny výzkumníky a badatele, i obrovskou poctu žánru a jejich legendám. Spielberg projekt opustil a možná je to dobře (i když si říkám co by s vizuálem udělal Janusz) protože Nolanovi (režisérovi) se otevřela cesta pojmout celé to dobrodružství temněji. Fascinace se tak mísí s bezmocí a emocionální jízdou. Jistě opuštění rodiny dojme, ale koho k v koutku oka nešimrala slza, když viděl tu krásu Saturnu nebo zakřivení horizontu událostí má buď srdce z kamene nebo inteligenci mleté krávy. Dobrodružství s lidským přesahem, kde místy pochybujete o tom jestli to lidstvo za záchranu stojí a rozkrývání vnitřní logiky celého snímku je ryzí filmařčinou, kterou v takovém měřítku umí dnes málokdo. Pro ty co nepochopili 2001: Vesmírnou Odysseu pak slouží závěr, možná až přespříliš doslovný, ale chápu ten záměr, kdy bratři Nolanovi chtěli, aby to všem lidem konečně došlo. Někteří v tom vidí promarněnou šanci, já do nejmenší kapky vytěžený námět, který baví a fascinuje. Počátek naopak.

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita.

Vizuálně působivá sci-fi ve stylu P. K. Dicka střihlého Asimovem. Trochu kostrbatá příběhová linie o pojišťovákovi, který se nechtě nachomýtne k nevyhnutelné druhové evoluci ve své podstatě nenabízí nic moc nového, ale je to právě ta neotesanost, která zaujme. Banderas hraje velice dobře, ale očividně proti srsti. Atmosféra je někde mezi Blade Runnerem a Elysiem a klidně bych si z téhle neveselé radioaktivní budoucnosti nechal povyprávět něco dalšího. Malinko nadhodnotím, ale opravdu jenom malinko. P.S: Skvěle budovatelské úvodní titulky.