Amarcord_1

99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť!

100% - Na projekci Metropolis s živou hudbou (kytara, cello, elektrika, industriální techno…) jsem byl naprosto hypnotizován. Neskutečná podívaná, kterou lze vnímat jako alegorii na politiku, náboženství, společnost…na všechno. Metropolis je film rozvíjející fantazii, což je asi jeho největší klad, i přes to, že člověk může zůstat u fascinace nad jeho technickým zpracováním. Zde evidentně bralo inspiraci mnoho pozdějších věhlasných filmových tvůrců. Často jsem si říkal „Něco podobného jsem přece viděl tam a tam…“. Metropolis je sice praotec většiny dnešních trikových blockbusterů, ale chová se stále jako jejich velmi zábavný starší sourozenec.

20 % - Když jsem takhle jednou někde zahlédl plakát se zakrváceným chlapem, jak má v jedné ruce zbraň a ve druhé mimino, napadlo mě, že to bude asi nějaká parodie. Když jsem pak film viděl, nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet… Celý projekt je postaven na akčních scénách, které ovšem postrádají jakékoli napětí. Víme totiž, že výrazní kladní hrdinové jsou téměř nesmrtelní, a že nevýrazní padouši i nevýrazní nevinní lidé (ach ano, tento film se skutečně s čínskou přelidněností nemaže…) jsou zde od toho, aby obratně ve výskoku chytli několik smrtících projektilů mezi žebra, a při dopadu pokud možno rozbili vše co je po ruce, nejlépe sklo. Hard Boiled postrádá vše, co dělá dobrý film dobrým filmem. Samoúčelná střílečka, kterou trumfne kdejaká počítačová hra pro začínající pařany. Jednu hvězdu vytahuji spíše ze škodolibosti, než z touhy něco ocenit…

83% - Nevím… Asi se ze mě začíná stávat Polanského fanda. Nájemník je výborný film, který umí velmi přirozeným způsobem pracovat s napětím. Režisér si v něm velmi působivě zahrál hlavní roli. Film nás provede několika paranoidními stavy, při nichž si možná vzpomeneme na Kafku, a svérázným závěrem nás nechá tak, jak jsme…docela mimo.

75 % - Romantické obrázky plovoucích chaloupek, poněkud naturalističtější obrázky lásky a sexu, velmi drsné obrázky násilí na sobě i na jiných, a k tomu ještě svérázný rybolov ;o) Seom je výstavou, na níž všechna tato díla shlédnete v relativně rychlém tempu, což je na jednu stranu škoda, protože konec filmu se mi zdál trochu nedopečený, ale na druhou stranu se vám vlastně uleví, protože se rozhodně nejedná o film, u kterého by se dal lehounce polykat popcorn… Ostrov je drsná podívaná, která nebude pro všechny žaludky stravitelná, a která má velkou schopnost přenášet imprese beze slov. Kdo toto je schopen ocenit, tomu se film rozhodně bude líbit.

15% - Ve světě, kde je největší ctností umět někoho pořadně zmlátit jsem se ocitnul fakt nerad. Snad je to tím, že mám jiné ideály, nebo je to tím že nemusím lidi, co do někoho kopou a hlasitě při tom piští, ale Drak přichází je pro mě pouze příběh několika omezenců, co se mlátí s jinými omezenci. Bruce Lee ve mně vzbuzoval tolik sympatie, že mi bylo úplně jedno, jestli rány dává, nebo dostává. Velmi špatný film, který ztělesňuje populární kult tupého násilí, a který Lalo Schifrin svou dobrou hudbou povýšil aspoň na jednu hvězdu.

75% - Staré dobré téma nezničitelného superhrdiny v quasi realistickém rouše všedního dne? Blbost… Z této přihlouplé zápletky však Shyamalan dovedl udělat záležitost velmi poutavou. Poutavou především díky výborné závěrečné pointě. Po shlédnutí dvou autorových filmů mám pocit, že na vypracované rozuzlení zápletky je Shyamalan opravdový mistr. Co mi na Vyvoleném trochu vadilo je fakt, že je celá zápletka postavená na velmi vratkém základu komixové kultury, ze které se zde dělá na můj vkus až příliš velká věda. Nesouvisí to s mým chladným vztahem ke komixům, ale spíše s mým vnímáním smyslu toho, co kdo a kdy ve filmu řekne. Časté odkazy na komixy v mých očích celek degradují. Nic to ale nemění na tom, že film i tak má v sobě zakomponované myšlenky, se kterými si člověk může pohrát, a to je pro takový druh filmu obrovskou výhrou.

85% - Na svůj první Shyamalanův film jsem se dost těšil a Šestý smysl předčil má očekávání. Ačkoli se v podstatě jedná o „béčkové“ téma, tato duchařina mě nijak nerušila. Naopak, dynamický styl vyprávění s velmi dobře vypracovanou pointou člověka vtáhnul do atmosféry děje, podněcoval k přemýšlení, k tomu ho udržoval v neustálém napětí, plus sem tam i nějaká ta povedená „lekačka“. The Sixth Sense je bezva film, navíc s ideální minutáží, který má rozhodně co říct, aniž by se snažil kázat moudrost.

Klady i zápory tohoto filmu jsem vnímal již při prvním shlédnutí, ale při druhé šanci posílily pouze zápory, a já jsem musel jednu hvězdu ubrat… Mezi klady řadím především působivou hudbu, herecké výkony, a úvodní norský vrh granátem. Jako hlavní záporné elementy mi tu však vadí nedotažená zápletka, za vlasy přitažený design všeho toho, co nám má nahánět hrůzu, a velmi nepřesvědčivé jednání postav v souvislostech s dějem. O úsměvné podivnosti celé expedice, jež je vybavena kulečníkovým stolem a mnoha druhy zbraní se asi není třeba rozepisovat… The Thing je pro fanoušky sci-fi horrorů patrně kultovní záležitostí. Já se ale mezi takové fanoušky neřadím a tento film pro mě zůstane zapsán jako velmi chudý příbuzný slavného Vetřelce.

80% - Celovečerní famózní recitál Jacka Nicholsona… Tentokrát v roli složitější postavy, neboť film pojednává o mnoha věcech najednou, které se dají jednoslovně shrnout jako „vztahy“. Vztahy s okolím, i se sebou samým, se svým svědomím, se svou minulostí, přítomností, i se svými perspektivami. Začátek filmu je na velmi vysoké úrovni, a jeho tempo a styl vyprávění na mě udělaly velký dojem. Děj sice trochu ubere na zajímavosti po nostalgické road-movie sekci, ale když pak skrze dceřinu svatbu dospěje k návratu Schmidta domů, formuluje své poselství velmi pěkným otevřeným koncem.