Madax

Son of Kong není plnohodnotným pokračováním původního Konga, a zřejmě tak nebyl ani zamýšlen - je to spíš doplněk, nenáročná podívaná, v dnešní době podobně pojatá pokračování putují rovnou na DVD. Je proto zapotřebí trocha tolerance, srovnávat s božskou "jedničkou" skutečně není na místě, nedopadlo by to pro SoK zrovna nejlépe. A to by byla hrozná škoda. Film je totiž velmi příjemný a zábavný, třebaže do půlky je to spíše taková dobrodružná komedie, teprve potom se podíváme opět na Ostrov lebek. Zvláštní je, že toto pokračování vzniklo v témže roce, jako původní film, a nedá se tedy přesně určit, zda vzniklo plánovitě hned po dokončení jedničky, nebo byl jeho vznik podmíněn až obrovským úspěchem King Konga. Jisté však je, že se nesnaží svého předchůdce nijak napodobovat či kopírovat. Celé pojetí snímku je zcela odlišné, malý Kong je dokonce kladnou postavou, triků je zde podstatně méně než minule a hrají jen podřadnou roli, celkově je znát menší rozpočet a hlavně menší ambice. Zatímco u King Konga na diváka působily především ohromující triky, tady jsou v popředí spíš dialogy a situační zápletky. Mě se asi nejvíc líbilo představení amatérského kabaretu v první třetině filmu...

Druhá série dost ztrácí přesunem ze zaflusané Sicílie do luxusního prostředí a příbytků mafiánské smetánky, což seriálu ubírá na stísněné atmosféře, která v jedničce čišela z každé druhé scény. Lov "malých ryb" mi přeci jenom sedl víc než velkohubé pikle prohnaných mocipánů. Druhá série má sice své silné části - třeba s Corradem ve vězení - jako celek však za tou první dost pokulhává.

Pravdivý příběh nemravné dívky, které v žilách krom germánské krve koluje také nějaká ta dávka opiátů, je dozajista šokující. Když se však nad tímto příběhem zamyslíme - ať už nad knihou či filmem - zjistíme, že zas tak moc strašné věci se tam nedějí. Naše "hrdinka" vykonává nejstarší řemeslo z vlastní vůle, zcela dobrovolně, nikdo ji k tomu nenutí. Jinými slovy, nepovažuji tuto story za nějak děsivou či dokonce krutou, je to jen příběh lidské blbosti. To ale jen na okraj. Film je velmi povedený, uvážíme - li, co se muselo do dvou hodin smysluplně vtěsnat. Pochopitelně se může ozývat remcání nespokojených diváků že tam není to či ono, ale aby film obsáhl celou knihu, musel by mít alespoň deset hodin. Navíc má film dobrou atmosféru, noční Berlín je zachycen znamenitě. Tudíž jsem spokojený a dávám filmu zasloužené čtyři hvězdičky.

Takovýto film by na Západě zřejmě nikdy nevznikl. A pravděpodobně by už nevznikl ani v současném Rusku. Kdepak, filmy tohoto ražení, drsné a syrové, můžou vzniknout jenom v zemi a v době, nepokládajících komerční ohlas za hlavní prioritu. Zároveň se ale musí jednat o zemi, jejíž kulturní scéna je na patřičně vysoké úrovni - a právě takovou zemí byl bývalý Sovětský svaz. Tam nevznikl jenom Mrazík (mimochodem jedna z nejhezčích pohádek:)), ale také filmy, jejichž umělecká hodnota a řemeslná dokonalost dosahují nebeských výšin. Například Pisma myortvogo cheloveka. Absolutně depresivní záležitost, ukazující nukleární katastrofu v nepřikrášleném a hollywoodsky nepokřiveném světle, obraz beznaděje a zoufalství, něco, co většinu diváků odkojených západní tvorbou musí zcela odrovnat. Možná se nabízí srovnání s Mazací hlavou či 1984, co se atmosféry týče. Dopisy mrtvého výstižně odrážejí ducha doby, kdy byly natočeny, strach z jaderného konfliktu je zde jasně patrný. Po zhlédnutí tohoto mi už skoro všechna americká katastrofická svinstva, jako třeba Armageddon, připadají totálně trapná a zbytečná. Dopisy mrtvého nepotřebují vizuální efekty z nichž bolí oči. O ztvárnění nukleárního pekla se dokonale postará několik hořících kulis a hrůza v obličejích prostých lidí, zoufalý křik a vkusná hudba na pozadí. Pokud máte možnost si tento film někde opatřit, a máte dostatečně silné nervy vidět SKUTEČNÝ katastrofický film, neváhejte ani chvíli. Jenom nezapomínejte, že opravdu není pro slabší povahy a celkem dlouho potom doznívá v hlavě.

Příjemný bio-horor, který sice neoslní kdovíjakou technickou dokonalostí či napětím, při odpovídajícím přístupu diváka, který má podobné filmy zkrátka rád, však nabídne odpovídající porci zábavy. Film je mnohem lepší než většina současných filmů s podobným tématem - například Larva nebo Slither. Tenkrát se prostě neplýtvalo hektolitry krve a digitálními efekty jako dnes, a tak měly tehdejší filmy rozhodně něco do sebe. A také mě potěšilo, že moje oblíbená postava přežila :)

Batman nebyl vždycky tak stylový a ponurý, jak si možná mnozí myslí soudě dle Burtonových filmů či komixů typu Kameňák či Long Halloween. Kdepak, tento "seriózní" styl netopýřích dobrodružství se vyvinul až později, koncem osmdesátých let, a do té doby byly tyto příběhy - ať už v komixu či na plátně - většinou podobné právě tomuto filmu z 66. Batman ztvárněn jako celkem pohodový hrdina, zapomeňte na traumata a vnitřní běsy ze smrti rodičů, do očí bijící barevnost a kopy padouchů, naivní zápletka točící se kolem bandy zločinců a postavy tak ploché, jakoby byly napsány jedinou krátkou větou. Celkem zábavné, tedy pokud na to divák pohlíží jako na blbinku. Takhle nějak by asi vypadal remake Temného rytíře, kdyby se ho chopili v Turecku, kde mají podobné umělecké aktivity ve zvyku - viz turecká verze Star Wars.

To, že tento Batman bude naprostá bomba, mi bylo jasné už od prvního traileru, tudíž nejsem nadšeným hodnocením ostatních ani svým vlastním vůbec překvapený. Film je skutečně famózní a do jisté míry nadčasový. V minulém díle jsme si odbyli celý vznik Temného rytíře, takže tento díl už mohl jít rovnou k věci bez zbytečného vysvětlování a rovnou hodit diváka do víru akce. Toho Nolan a jeho parta dokonale využili a už od první minuty se jde tvrdě na věc. Akce střídá akci, zápletka zípletku a jedna napínavá scéna střídá druhou. Navíc je od minule posilněna strana zla, která konečně dostává potřebný prostor a tak tvůrci vytahují z rukávu to největší eso - vlastně žolíka - a zábavnost filmu už dosahuje absolutního vrcholu. Vždyť i mistr Hitchcock tvrdil, že správný záporák dělá kvalitní film, a Joker je záporákem přímo excelentním, dokonale navrženým, zfilmovaným i zahraným. Každé jeho vystoupení je naprosto dokonalé a přetékající morbidními nápady, jaké se mohli zrodit skutečně jen v těžce chorém mozku. Ostatní postavy jsou také působivě ztvárněny, ať už je to pochybující Batman, snaživý prokurátor Harvey, či poctivý komisař Gordon, každý z nich má své problémy a motivace, nejsou to jen stručně napsané nevýrazné figury, ale skuteční lidé z masa a kostí, což se dá říct i o všech ostatních zde vystupujících postavách, včetně malých epizodních roliček. Elitní herci si svoje charaktery užívají na maximum a skutečně bych se nedivil, kdyby některý z nich získal Oscara - což se možná v jednom případě i stane, byť bohužel jen in memoriam. Perfektní práci však odvedli snad všichni tvůrci, kteří konečně pochopili, o čem že to správný Batman má být. Propracovaný příběh, pochmurné, vážné ztvárnění a silné charaktery - tak má vypadat Batmanův svět. Nenajdeme zde křiklavé barvy, sci-fi prvky, Robina (ještě to tak!) nebo bandy úchylů v pestrobarevných kombinézách. Tohle je drama člověka, který se neobléká jako netopýr proto, aby byl cool, ale aby vnesl strach do srdcí zloduchů. Není to superhrdina, kterým by chtěl každý být, ale trpící ubožák, usilující o spravedlnost a bezpečí druhých. Druhou stranou mince (jak symbolické!) je Joker, naprostá deformace lidskosti, vtělení zla, šílenství a chaosu. Prostě postavy, jejichž vzájemný vztah vyvolává celou řadu alegorických představ. Příběh však není omezen jenom na boj těchto dvou charakterů, to by bylo na takovéto dílo moc skromné a zavánělo by to laciností, s jakou vzniká většina filmů podle komiksu.

Tohle je opravdu hodně "dobře" špatný film.

Hlavní postava, frája Jim, dostává přesně to, o co si koledoval a co si zaslouží, přesto však vypadá, že se mu to snad nelíbí :) Jen tvrdě do něj, ať pozná, on i diváci, že fet je lepší nechat ležet, a pokud člověk má přeci jenom na něco chuť, má si koupit třeba žvýkačku.

Tento film u nás vyšel na videu asi v devadesátém druhém, nostalgicky si na něj vždycky rád zavzpomínám a stále uznávám většinu jeho kvalit. Jednou z nich je například netypičnost celého filmu, díky které je celkem originální - proto nechápu, kterak jej všichni považují za vykrádačku jiných filmů. Dost neobvyklé je například to, že monstrum o sobě dá vědět přibližně až v půlce snímku. Do té doby je to spíše jakýsi ekothriller o skupině ekologických aktivistů, snažících se zatrhnout nekalé úmysly jakési společnosti, která se zbavuje jaderného odpadu vhazováním do jícnu sopky. Dobrých třičtvrtě hodiny to opravdu nevypadá na sci-fi horor, spíše je to nenáročná, celkem svižná dobrodružná oddechovka. Teprve potom je přilákán radioaktivním sajrajtem onen Vetřelec z názvu. A jedná se o obludu, jakou zaručeně neuvidíte v žádném jiném scifku - její vizáž je naprosto originální a nenapodobitelná, třebaže pro každého jistě nebude lehké ji přijmout. Vypadá spíše jako stroj nežli živoucí bytost, všude samý kov a dráty. O přítomnosti biologické složky ale nelze pochybovat, zejména proto, že jakýkoli fyzický kontakt s monstrem znamená infikaci lidské tkáně jakýmsi parazitálním stadiem této potvory. Tím nejnápadnějším, čím se potvora vyznačuje, je její obří klepeto. Právě tohle klepeto vypadá krásně zlověstně a je to většinou to jediné, co z potvory vidíte - pohybuje se totiž často v podzemí jako krtek, pouze klepetem šmátrá po povrchu. Film je dobře koukatelný a rychle ubíhá, což částečně umocňuje jeho rozmanitější děj a kontrast mezi první a druhou polovinou. Je to sice béčko, ale velmi příjemné a povedené. Takže pokud máte rádi filmy tohoto typu ( monster - movie ), mohli byste so o tuto malou italskou lahůdku začít zajímat. 3 1/2