tnp101

Jako investigativní dokument povrchní, nepřekvapivé a zaujaté. Jako biografie nezajímavé a neúplné. Z mluvících hlav padá dost útržkovitých informací, a tak tedy i když jsem se o slečně Cleo dozvěděl pár (popravdě víceméně nepřekvapivých) informací, mám po zhlednutí dost otázek, na které nikdo nezodpověděl. Naštěstí ve mně ani tvůrci, ani slečna Cleo neprobudili touhu se pídit po odpovědích. 40%

Když už i špatné mainstreamové horory točené posledních cca 15 let působí ve srovnání s tímhle jako filmy s nějakou uměleckou hodnotou, tak nechci vidět, co nás na tomto poli čeká v letech následujících. Nemám rád lekačky. Nelekám se jich, protože jsou předvídatelné. Nebojím se jich, protože vysokou hlasitost nepovažuji za horor, ale za atrakci. Co se na něčem tak primitivním dá podělat? Jo, dá se to... A on vůbec celý snímek působí, jako kdyby jej netočil člověk, ale počítač. Není to doslova tragické (až na směšné efekty), ale tak generické, bez nápadů a bez koulí, že je mi těch pěněz, co to spolklo, opravdu líto. 30%

Potenciálně zajímavý dokument, kterému strašně škodí roztříštěnost a brouzdání po povrchu. Celkový dojem z filmu stojí a padá na subjektivních sympatiích k účinkujícím i k režisérce, jejíž přílišná angažovanost nebyl zrovna můj šálek kávy. Rádoby šokující vývoj situace během natáčení je prezentován stokrát dramatičtěji, než ve skutečnosti je a paní režisérka se příliš lituje na to, aby mi jako divákovi prodala myšlenku, že je jakousi mentální životní oporou mladých slečen. Účastnice dokumentu osobně neznám, ale většina z nich působila jako falešná zakomplexovaná děcka ze zazobaných rodin, což se dá zároveň brát jako paralela k současným sesterským spolkům na amerických univerzitách. Nic mi to nedalo, spíš naštvalo :) … 50%

I když měla Cool Girl na všeobecný výsměch zaděláno dávno před zplozením, objetivně není tím nejhorším filmem, co jsem kdy viděl. A dá se říct, že do toho má hodně daleko. Vidět jej ale nechcete ani ze srandy. Děj jako z pera umělé inteligence imitující třináctiletou slečnu druhým okem skrolující TikTok je především v závěru tak nepřekvapivý, až jsem to sám nečekal. Až nenormalní je také naprosto robotická absence jakéhokoliv napětí či emocí. Za to tedy mohou ve velké míře i prkenní herci a neherci, s výjimkou nějaké Dominique Alagie (?), se sympaticky přirozeným projevem a postavou, která má jako jediná ve filmu nějaký charakter. Do pekla pak nemusí ani kameraman. Odpad si to asi zaslouží, protože tohle je rakovina filmu a "bad influence" pro děti, kterým je očividně určen. I tak jsem ale viděl větší odpady :)

Mám blízkou osobu s RS. Vím, co nemoc obnáší a jak bezmocná je to situace. Jelikož nemá plno lidí ani tucha, co je RS za nemoc, je třeba ocenit každou snahu o ní mluvit. V tomto případě se ovšem o úplném úspěchu mluvit nedá. Nemám nic proti Selmě, která je maximálně otevřená a nestydí se o svým problémech mluvit. Místy se mi ale zdálo, jako by si film Selma natočila sama a producenti nashromážděné materiály pouze chronologicky pospojovali (ne vždy navíc přehledně) a přidali k nim smutný hudební podkres. Nebýt emočně silného zdrojového materiálu, film by na mě nijak nezapůsobil. Nedávný tematicky velmi podobný film o M. J. Foxovi byl vlastně takový docela veselý film a ve srovnání na mě měl mnohem citelnější dopad. Tvůrci mohli Selmě ušít plnokrevnou biografii, což toto není, případně film trochu otevřít a mluvit o nemoci v obecnější rovině (každý pacient má zpravidla průběh nemoci úplně jiný). Z morálního hlediska bych rád dal čtyři hvězdy, ale mohlo to být o moc lepší. 70%

Magnuskovo nekončící snaha o natočení něčeho skvělého je stejně sympatická jako naštváníhodná. Tyhle filmy jsou prostě už z podstaty žumpa úrovně TV Barrandov. Na druhou stranu si nevzpomínám, že by jsem se u předchozích dílů takto bavil. Čtyřka dosáhla té pomyslné hranice profesionálně vypadajicího filmu s polo až amatérským štábem, díky čemuž je téměř každá scéna něčím divná. Film nikomu nedoporučuji, ale osobně jsem se bavil. 30%

Mám s tímto filmíkem nemálo problémů. Lehce chaotický střih, nepřirozené dialogy z úst nepřirozených dětských herců, ploché pojetí postav, předvídatelný, ničím originální děj a na sílu nacpané dobové trendy. Bohužel jsou tyto neduhy kombinovaně dávkovány od začátku do konce. Ale třebaže se může zdát, že je to jen špatné, film má velké srdíčko a podobné tvorbě je třeba v našich končinách fandit. Také jde očividně o film pro mladší publikum, ale to neznamená, že není třeba být kritický. Naopak si myslím, že tvůrci mají velký potenciál do budoucnosti. Děti Nagana nakonec mohou za vcelku vysoká hodnocení děkovat Hynku Čermákovi, který táhne film na bedrech a hokejové téma ve spojení s nostalgií taky přidávají pár bonusových procent k dobru. Za mě to tentokrát bude objektivně pozitivních padesát.

Místy strašně debilní a téměř po celou dobu i vizuálně hnusný film. Ale nemůžu říct, že bych se nudil. Obzvlášť při dvou hodinové stopáži musím tu nezpochybnitelnou zábavnost, ať už v dobrém či špatném, promítnout do finálního hodnocení. A poslední akt film bravurně tahá z podprůměru. 50%

Přestože je to nekonečné bojování na můj vkus hlavně ke konci už hodně ohrané, pěkný audio-vizuál a nápadité, praktické akční sekvence si z principu zaslouží samou chválu. Pod tímhle pozlátkem se ale neskrývá nic, co by jinak stálo za řeč. Naopak mě otravuje právě to, že si film dost často hraje na něco víc, než ve skutečnosti je - trojka tímhle trpí obzvlášť. 70%

Moderní vykleštěná reinkarnace Dětské hry pro mladé diváky s dobrou virální kampaní. Tohle dostanete, když natočíte pár cool videí na TikTok, a pak z toho musíte nějak udělat celovečerní film. Nuda. 40%