catnipped

Krádeže designového nábytku byly inspirovány skutečností. Odehrávaly se v Oslu a zloději byli chyceni během natáčení filmu. Překrývalo se to s produkcí a uvedením filmu do té míry, že se v Norsku objevily zpravodajské články, které říkaly, že samotný soudní případ byl možná marketingový tah pro film.

Režisér Kristoffer Borgli na otázku, co ho inspirovalo k natočení filmu, odpověděl: „Příběh vznikl z hromady drobných postřehů, spousty maličkostí, osobních i kulturních. Nedávno se objevila pomíjivá tendence k všeobecné romantizaci utrpení, která jako by pronikla do všeho od společenských vztahů až po firemní reklamu. Přišlo mi to jako zajímavá věc k prozkoumání.“

Tvůrci seriálu Raphael Bob-Waksberg a Kate Purdy přišli s nápadem na Undone na základě jiného seriálu, který společně napsali, a ve kterém se hlavní hrdina vydává na drogově vyvolaný psychedelický trip do alternativní reality. Tuto základní myšlenku pak dále utvářely Kateiny vlastní rodinné zkušenosti s duševní nemocí.

George Miller se setkal s Anyou Taylor-Joy (Furiosa) bezprostředně poté, co viděl její výkon v hrubém sestřihu filmu Poslední noc v Soho (2021).

V čase 34:52 můžete na pozadí slyšet hudební parodii z filmu Terminator 2 (1991) a Kathleen Kennedy běží za Cartmanem jako android T-1000.

Když Kyle říká: „Everyone's sick of the stupid multiverse,“ („Všichni už mají dost toho hloupého multiverza“) odkazuje na několik nedávných filmů, které tento koncept použily, včetně Avengers: Endgame (2019), Spider-Man: Bez domova (2021), Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022), Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023), The Flash (2023) a animovaná série Spider-Verse.

Ve filmu John (Tobin Bell) používá k odeslání e-mailu Cecilii (Synnøve Macody Lund) e-mailovou adresu „kramerjohn994@gmail.com“. Tato adresa je funkční a diváci na ni mohou posílat e-maily. Obdrží odpověď, že John je pryč, ale odepíše, až bude znovu dostupný.

Během střihu scény „Oční past“ navštívila filmového editora Steva Fornera losangelská policie, protože jeho sousedé nahlásili křik z jeho kanceláře.

Florence Pugh napsala a zahrála ve filmu dvě písně – „The Best Part“ a klavírní skladbu s názvem „I Hate Myself“.

Seriál nemá téměř žádné dialogy, zaměřuje se pouze na vizuální vyprávění. Jedinou výjimkou je vokální doprovod chrochtání, křiku a řevu.

K symbolizaci vývoje hlavní postavy je použita barevnost filmu. Začátek je černobílý. Děti nevidí barvy až do věku kolem 4 měsíců, což reprezentuje nedostatečně vyvinutý mozek Belly (Emma Stone). Překrývá se také se scénami, kde je Bella stále pod Godwinovým (Willem Dafoe) zákazem vycházení, což symbolizuje její nedostatek svobody. Jakmile se ve filmu začnou používat barvy, postupuje od pulzujícího Lisabonu a dramatické oblohy během plavby k méně syté zimní Paříži, až v závěrečných scénách skončí s velmi realistickými barvami v Londýně. To odráží způsob, jakým dítě vidí svět na své cestě ke zralosti.

Dramatická ubrečená scéna Duncana Wedderburna „BELLA!“ byla improvizace Marka Ruffala.

Mark Ruffalo (Duncan) přiznal, že obvykle nemá rád natáčení sexuálních a nahých scén, ale protože na nich pracoval s Emmou Stone (Bella), byly scény mnohem zábavnější díky jejímu smyslu pro humor a vtipkování mezi záběry.

Mark Ruffalo (Duncan) během natáčení hodně pochyboval o svém výkonu. Často napůl žertoval, že místo něj bude povolán jeho přítel Oscar Isaac, který natáčel na nedaleké zvukové scéně. Jednoho dne si Willem Dafoe (Godwin) vystřelil z Ruffala tím, že ho vzal do místnosti, kde čekal Isaac, se kterým se předem domluvil. Isaac a Dafoe informovali Ruffala, že byl vyhozen a skutečně byl nahrazen Isaacem.