Polux

7/10 | Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu. |PeZet

9/10 | De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. | PeZet

8/10 | Hawke i Delpy nezklamali ani tentokrát, právě naopak, s titulní dvojící to dobře dopadlo (no konečně:-)) a s jejich dlouhodobým vztahem celkem logicky dochází k žánrovému posunu od nenáročného romcomu ke vztahové dramedy, protože krom štěstí a radosti u partnerů přibyly i nějaké ty starosti, závazky, dávné křivdy, nenaplněné ambice a sny, nebo mylné domněnky vůči protějšku, tudíž faktor "vyřčeno vs nevysloveno" mocně leveluje na "vyřčeno nebo nevysloveno, stejně za to můžeš Ty:-)", silné stránky z minula i předminula nadále přetrvávají, šíře diskutovaných témat díky dalším postavám, přicházejícím na scénu, ještě narůstá, pomalu se vkrádající rozkol "já jsem tak šťastný vs já nejsem zase až tak šťastná", atmosféra pomalu houstne a kumulativní, citově-vztahová, bomba v závěru ("kdo za co může a proč vlastně pokračovat dál"), která by z fleku mohla představovat prequel k Marriage Story:-). | PeZet

8/10 | Hawke i Delpy pokračují v herecké krasojízdě, všechny podstatné atributy jedničky (atmosféra, chemie mezi těma dvěma a plno emocí pod povrchem) zachovány, dialogové tempo a množství témat, na které lze zavést řeč, nepolevuje, ovšem přes vokální rychlopalbu nově přibývá další vrstva "kolik je toho vyřčeno vs kolik toho zůstává nevysloveno" (ta je sice částečně přítomna i v jedničce, ale teprve ve dvojce dostává grády), pro dvojici první citové vystřízlivění/střet s realitou, poznání, že Delpy je kromě herečky i dost slušná zpěvačka/hudebnice, křehké citové balancování neradostné životní partnerské zkušenosti vs druhá šance (nebo osud?), famózní klimax se zpěvem, ve kterém jsou vzájemné city doslova hmatatelné, opět neurčitý závěr, který ale naplňuje diváka optimismem (tentokrát to už těm dvěma musí vyjít:-)) a samozřejmě další kudos za technickou realizaci. | PeZet

8/10 | Hawke i Delpy super sympatická dvojice, které nelze nefandit, dialogy na první pohled poslech o ničem a přitom o všem (v životě podstatném), nenápadné, ale o to silnější emoce, vzájemná chemie a jiskření, nenucená civilní atmosféra ("tohle by se mohlo stát i vám" - nemohlo, ale když ono se tomu v Linklaterově podání tak snadno věří:-)), prchavost okamžiku v celé své kráse, citová katarze pod noční oblohou (uff, naštěstí to vyšlo), ambivalentní závěr (ponechávající poslední slovo divákovi), ale hlavně - na všechno tak strašně málo času (aneb jak náhle to začalo, tak náhle to i skončilo):-). Plus velký respekt jak směrem k hercům, tak k Linklaterovi za technickou realizaci, protože ty neuvěřitelně dlouhé dialogové one-shoty musely být fakt výzva (pamatování si kvantum replik, obávané přebrebty, členové štábu nebo komparsu nechtěně v záběru, atd.). | PeZet

7/10 | Tetris a dobyvatelé dostupné licence (čekající na toho, kdo dokáže dát dohromady větší balík peněz), kteří si projdou chrámem byrokracie (v zapovězené zemi, ve které zítra znamená včera a počítače s konzolemi jedno a to samé jsou), následně spolu svedou poslední aukční výpravu (o finanční grál, slibující výherci herní nesmrtelnost), která je přivede do království tantiém (nebo naopak k totálnímu bankrotu:-)) a zbytek je už dobře známá historie. Možná se vše odehrálo přesně takhle, možná se vše odehrálo úplně jinak a možná se vše odehrálo tak nějak mezi tím (jak to tak obvykle s filmy, natočenými na základě skutečných historických událostí, bývá), ale podstatný je fakt, že způsob, jakým zde tvůrci více nebo méně skutečnou/smyšlenou historku o vzniku, respektive úspěchu, jedné herní legendy, nakonec pojali, je po většinu herního, totiž filmového času velice zábavný a hodně stylový, takže koho vlastně zajímá, jak to vše bylo doopravdy? | Trailer tak trochu klamal tělem, když divákům sliboval pestrý a poměrně divoký žánrový mix, ve kterém se najde prostor pro feel-good komedii, politický thriller, legal drama, true story biopic, historické "studenoválečné" špionážní retro, rodinnou vztahovku i pro disco, pixel art, nebo tuny herních easter eggů, protože film je z podstatné části především korporátní lomeno politický thriller, ve kterém hrají primární roli obchodní vyjednávání, smluvní vztahy, licenční podmínky a produktové definice a v sekundárním plánu pak praktické ukázky korupce státní správy, vládní paranoia, perzekuce/represe obyvatel ze strany státního aparátu a celkový pohled na život obyčejných lidí v totalitní společnosti. | To ovšem není nikterak na závadu, protože hned v úvodu filmu (v podstatě už od vtipných úvodních titulků skrze obrazovku klasického Macintoshe - produkující Apple se zde nezapře:-)) nasadí tvůrci parádní tempo a zásobují diváka vydatnou dávkou dialogových přestřelek, vtipných hlášek, hravých audiovizuálních vsuvek v podobě dobové "kostičkové" (v dnešní době by se jistě řeklo pixel artové) herní grafiky, zábavných referencí na herní průmysl a konkrétní hry (CES, Go, Nintendo, Mario, Zelda, Game Boy, Sega a pochopitelně Tetris jako takový) a příjemné feel-good atmosféry, přičemž v první hektické půlhodině děje se stane tolik událostí, jako v leckterém jiném filmu za celou dobu stopáže. | Na první pohled jistě zaujmou především do děje vnořené pixel artové sekvence, které průběžně docela nápaditým způsobem shrnují aktuální dění ve filmu, až už jde o cestování po světě, které je ilustrováno ikonou letadla, pohybující se po mapě světa (připomínající sérii o nejmenovaném archeologovi:-)), klasické místopisné záběry a textové popisky, uvozující aktuální čas a místo děje, nebo doprovodné vysvětlující/glosující grafické ikony (třeba pro zdůraznění zásadního rozdílu mezi počítačem a konzolí, nebo vlastněním a nevlastněním licence:-)). Vrcholem tohoto odlehčeného přístupu je pak v traileru prozrazené stylové přepnutí celého obrazu z reálných záběrů do pixel artové grafiky, což je vynikající nápad, jehož potenciál ovšem nebyl zcela naplněn. Po zhlédnutí traileru jsem se těšil, jak si s tímto audiovizuálním prvkem tvůrci ve filmu vyhrají. K mému zklamání se tak nestalo, protože v celém filmu žádná jiná podobná hříčka již bohužel není a prezentovanou scénou automobilové honičky tvůrci v traileru ukázali doslova vše, co měli v ruce. | Film disponuje parádní dobovou atmosférou, přičemž iluze tehdejší doby s pomocí výpravy, kostýmů, lokací, vozového parku a použité (ne)původní hudby (OST nepřekvapivě obsahuje jeden nestárnoucí soudobý hit za druhým a příslušné scény díky nim fungují nepřekvapivě skvěle) je téměř dokonalá. Po herecké stránce táhne celý film svým výkonem strmě nahoru především Egerton v hlavní roli podnikavého lovce talentů, totiž licencí, za zmínku ovšem stojí taktéž Jones představující zpočátku obchodního partnera a později konkurenta a Yefremov jakožto proslulý autor "kostičkového" herního zázraku osobně. Zbytek obsazení pak předvádí slušný standard, ale ničím výraznějším se do povědomí nezapíše. | Nicméně výborná forma bohužel tvůrcům nevydrží až do konce a na povrch postupem času začnou vyplouvat jisté nedostatky. V úvodu filmu nastolené obdivuhodné tempo nedokážou tvůrci udržet po celou dobu děje a někdy v polovině filmu je tak docela patrný pokles kadence scén, přičemž výrazného zlepšení v tomto směru se divák dočká až v samotném závěru, ve kterém se tvůrci pokusí dodat filmu znovu na dramatičnosti (jak jinak než překotným útěkem a následnou automobilovou honičkou, zpestřenou zmíněným pixel artem). Nepříliš pozitivní zprávy tím bohužel nekončí. Vlastní struktura děje je od začátku až do konce stále stejná (poměrně komplikovaná licenční politika, obchodní vyjednávání a "kličkování" hlavní postavy mezi státním aparátem, vlastníky licence a konkurenčními subjekty), což by nevadilo, ovšem po určité době upadne děj tak trochu do stereotypu, což už vadí. Nepomáhá tomu ani fakt, že prvotní nálož audiovizuálních perliček (pixel artové vsuvky, herní easter eggy, slovní/obrazový humor) v pozdější části filmu do jisté míry ustupuje do pozadí a o slovo se přihlásí až na úplném konci. Zkrácení stopáže by tak filmu rozhodně prospělo. | V celkovém součtu se přes uvedené výtky jedná o povedenou retro biopic záležitost s příjemným bonusem navíc v podobě určitého edukačního prvku stran herní historie a dění za železnou oponou a to nejen pro fanoušky Tetrisu (který paradoxně ve filmu až tak podstatnou roli nehraje a na jeho místě by mohlo být ve středu zájmu všech zúčastněných stran cokoliv jiného). Po pár let starém filmově-hudebním Rocketmanovi si Egerton tímto filmově-herním kusem připisuje další vydařený příspěvek do své, čím dál tím více zajímavější, filmografie. První zástupce z letošních popkulturních "produktových" biopiců (vedle herního Tetrisu ještě sportovně-obuvní Air a mobilně-telefonní Blackberry) dopadl skvěle, tak snad podobně šťastnou trefu předvede i filmově-produktová konkurence příště a přespříště:-). | PeZet

2/10 | Děj neexistuje, chaotický střih, rozklepaná a rozostřená kamera (to asi mělo být cool), mizerní herci, ještě mizernější neherci, wtf "vodní" linka, veškeré humory končí ve stádiu pokusu, tempo se nachází někde v záporných hodnotách, každá druhá scéna vyšumí úplně do ztracena, jakoby na podlaze střižny skončilo dalších kdovíkolik minut, přesto o půl hodiny delší, než by bylo záhodno, celkově nuda k nepřežití. | Jednička byla tak trochu shit, dvojka je už vyloženě full retard shit, aneb filmové PTSD v ryzí podobě. Viděno a obratem zapomenuto. | PeZet

4/10 | Ne že bych se na to vyloženě těšil, ale jednička se mi vlastně docela líbila a doufal jsem, že se u dvojky dočkám zhruba stejného diváckého zážitku. Výsledkem je ale velké zklamání a to jsem od toho upřímně nic moc zásadního nečekal. Oproti jedničce je na dvojce patrný pokles formy všech zúčastněných doslova na všech frontách. Jednička sice nebyla žádný zázrak, ale hned několikrát jsme se při ní upřímně zasmál, detektivní linka víceméně fungovala tak jak měla, Sandlerovi s Aniston se u hlavních postav po většinu času dařilo slušně balancovat na hraně sympatičnosti a otravnosti a celkově jsem se prostě docela dobře bavil. Ne tak tady. Možná ještě ten uvozující záběr na Orient Express z konce jedničky na začátku filmu dával naději, že se případně tvůrci odhodlali znovu parafrázovat Poirota a loď z minula tentokrát vyměnili za vlak, přičemž provařenou historku zkusí znovu ozvláštnit nadsázkou a humorem, nicméně veškeré naděje velice záhy pohasly. Netflixu se to zase (pokolikáté už?) podařilo a cítím se zrazen a okraden o svůj čas:-(. | Ve dvojce stojí za pozornost jen akční vsuvka v dodávce (která působí, jakoby se sem zatoulala z úplně jiného - a mnohem lepšího - filmu), zbytek je velký, špatný a ještě horší. Detektivní linka úplně o ničem, humor až na malé výjimky skoro vůbec nefunguje, hlavní postavy od začátku do konce na facku, nové postavy nevýrazné až běda (Strong bohužel hraje zase jen Stronga), Paříž je tady jen do počtu a finále, ve kterém se pokouší udělat ze Sandlera i Aniston na férovku akční hrdiny, je tak akorát srandovní. Jo a bollywoodská svatba vypadá jako vyložený product placement na něčí objednávku. Proč se to celé neodehrává v Paříží a Sandler s Aniston neprotáhli diváky přes všechny pamětihodnosti? Proč se to celé neodehrává na ostrově a Sandler s Aniston neprotáhli diváky přes všechny exotické/luxusní/stylové lokace? Fakt, že děj reálně skončí někdy po hodině a deseti minutách čistého času a diváka tak čeká ještě dalších dvacet minut nastavované kaše, je už jen posledním hřebíkem do rakve. Zkrátka nevtipné, nezábavné, nezajímavé, nudné. U případné trojky si píšu velký červený vykřičník a vezmu ji na milost jen v případě obzvláště pozitivního přijetí. | PeZet

8/10 | Tak fajn, sypu si popel na hlavu, dopadlo to mnohem lépe, než jsem předpokládal (slovy klasika "domněnka je matka všech průserů" a tady se to zase pro jednou potvrdilo:-)). Trailery mě nijak zvlášť nepřesvědčily jak prezentovanými triky, které vypadaly dost bídně, tak celkovým "produktovým" stylem, který na mě působil jako klasická studiová rutina, natočená podle standardizované blockbusterové šablony. Kino tak původně nebylo vůbec v plánu a ke změně došlo až po všeobecné chvále, která se na film snesla ze všech stran (aneb word of mouth stále funguje:-)). Naprosté nadšení se sice v mém případě tak úplně nedostavilo, ale vzhledem k tomu, že slušný vysokorozpočtový fantasy blockbuster je v současnosti značně nedostatkové zboží, každý povedený pokus se počítá a tenhle povedený rozhodně je. | O slavné a veleúspěšné herní předloze vím pouze to, že něco takového na poli deskových her existuje. Párkrát jsem sice někde zaznamenal slovní spojení typu Neverwinter nebo Baldur's Gate (aniž bych tušil, o co přesně se jedná), ale to je víceméně vše (abych ve filmu zjistil, že pochází právě odtud:-)). Tudíž jsem v ději zcela nepochybně úplně minul pravděpodobně tuny vyložených i nenápadných referencí a odkazů na kdeco z tohoto univerza. Umím si tak představit, že pokud je někdo fanoušek, dokáže fan service faktor pozvednout divácký zážitek ještě na vyšší úroveň spokojenosti. | Tvůrci se kupodivu v úvodu filmu absolutně nijak nezdržují s jakýmkoliv představováním univerza a worldbuildingem pro nováčky (textová předmluva ve stylu "bylo nebylo, bla bla bla", ani stručný rekapitulační prolog (kde to jsme a co tam děláme) se tady nevede:-)) a vrhají diváky přímo doprostřed děje. To u podobných filmových "představovaček" zavedených značek nebývá tak často zvykem. Jakožto naprostý neznalec univerza jsem se tak po pravdě docela ztrácel v tom, kde se právě teď zrovna nacházíme, kdo nebo co je tohle a jak přesně co funguje (stran vzájemných vztahů mezi frakcemi, rasami, říšemi a obyvateli zdejšího světa, nebo úrovně magických a silových schopností konkrétních postav), naštěstí díky přímočarosti příběhu, který se příliš nesoustředí na provázanost děje s univerzem a mohl by se odehrávat v podstatě kdekoliv a kdykoliv, není problém i pro nezasvěcené diváky pochopit, kdo je s kým proti komu a proč. | Většina mých počátečních obav, plynoucích z pro mě nepřesvědčivých trailerů, se během sledování filmu postupně rozplynula. Typické neduhy současných produkcí, tj. nedostatečný rozpočet, proměnlivá kvalita triků a natáčení převážně před blue/greenscreenem a nikoliv v rámci reálných lokací, se zde prakticky nekonají. Triky jsou nakonec úplně bez problémů a vůbec nepůsobí tak nedodělaným dojmem a celkovou laciností, jako tomu bylo v  trailerech. Někoho pravděpodobně potěší rovněž použití praktických efektů (v poslední době je to tak říkajíc trendy a známka punku fan service snah tvůrců směrem k divákům), které jsou sice svou přiznanou nedokonalostí v záplavě obvykle precizního CGI všude okolo tak trochu jako pěst na oko, ale ochota tvůrců jít fanouškům naproti se cení. Výprava, kostýmy, lokace (Island a Irsko málokdy zklamou a nestalo se to ani tentokrát), počty komparzistů i zmíněné triky jsou na více než slušné úrovni a celkově film naštěstí nepůsobí jako nějaký podfinancovaný projekt určený pro televizi nebo stream. | Z pohledu příběhu zaslouží tvůrci pochvalu za fakt, že se konečně zase po dlouhé době nezachraňuje celý zdejší svět/vesmír/jiná dimenze/kdovíco a osud všech obyvatel kdovíčeho nezávisí na neuvěřitelně nebezpečné výpravě (pochopitelně rasově/třídně spravedlivě diverzifikované) skupinky statečných hrdinů za neuvěřitelně mocným kdovíčím, které se nachází/ukrývá kdovíkde, protože tohle tady už bylo nespočetněkrát v nejrozličnějších variacích. Přestože se zde, jako tradičně v tomto žánru, zdolává quest po questu, další plusové body putují k tvůrcům za chytrý nápad celé vyprávění pojmout jako heist movie, což s sebou přináší obvyklé propriety v podobě rekrutování členů týmu, specializace jednotlivých postav, plánování a následné realizování samotné akce a samozřejmě nesmí chybět ani "překvapivá" příběhová klička ve stylu akce neprobíhá podle původních předpokladů a je potřeba improvizovat. | V neposlední řadě kvituji s povděkem, že povinný rodinný prvek je značně omezen a postupné sbližování s potomkem nepřekračuje únosnou míru. Obával jsem se, že půjde o středobod celého filmu, tvůrci se k plnění kvót na konto rodinných hodnot naštěstí dostanou prakticky až v úplném závěru. Paradoxně samotných draků a doupat je v ději docela poskrovnu, ale upřímně to nikterak nevadí. Tvůrci totiž dali dohromady zábavnou historku, ve které "vlastně vůbec o nic nejde" a přesto nepostrádá sympatické postavy, nejednou dokonce velkolepou akci, humor, napětí, drama, hned několik hodně povedených scén (přechod z aktuálního místa děje na ilustrovanou mapu světa v úvodu filmu, hrátky s portálem, vtipný výslech na hřbitově, honička s obézním drakem (přiznávám, to jsem nečekal:-)), nebo finální zúčtování) i nějaké to dojetí na úplném konci (kdo se bude nakonec oživovat bylo sice okamžitě jasné, ale emočně to fungovalo). | Stran obsazení předvádí Pine svou tradiční polohu, tj. dalšího sympatického frajírka v řadě, Rodriguez je na tom podobně a opět hraje jen další drsnou a neohroženou hrdinku v řadě (tentokrát je ovšem snesitelná), Grant jakožto vychytralý hlavní záporák je bohužel spíše směšný panák než obávaný a silný nepřítel. Zbytek hereckého ansámblu odvádí slušnou práci, ovšem výraznější stopu v paměti nikdo z nich nezanechá (snad až na Coopera, který si tady střihl fajn cameo). | Pár nedostatků by se zde sice našlo, ale v celkovém součtu nejde o nic podstatného. Film má poměrně pomalý rozjezd a relativně dlouhou expozici, navzdory tomu, že postrádá "vysvětlovací/seznamovací" úvod, pořádné tempo tak nabírá až v průběhu času. Hlavní záporák je dost nevýrazný, respektive nepředstavuje skutečnou hrozbu a jeho pomocnice na tom není o mnoho lépe. Dějové lince s "velkým tajemným zlem", tahajícím za nitky ze zákulisí/podsvětí/záhrobí, je věnována pouze stručná retrospektivní sekvence a pak konspirační scéna rozhovoru "mistra s učedníkem" (nešlo si při tom nevzpomenout na SW:-)) někdy uprostřed filmu a to je vše. Po zbytek děje už nehraje žádnou roli, což je zvláštní zejména s ohledem na samotné finále, ve kterém by divák logicky očekával, že dojde k jejímu zúročení a kupodivu nedostane prostor ani následně v potitulkovce. Pokud to mělo být lákadlo na možné budoucí pokračování, šlo to provést mnohem šikovněji. OST zde slouží bohužel jen jako doprovodná kulisa a neobsahuje žádné zapamatování hodné téma. | Pokračování asi není vysloveně nutné, ale na druhou stranu by rozhodně potěšilo. Pine si po dlouhé době nějaký pořádný hit bezpochyby zaslouží a studio příliš úspěšných sérií v současnosti nemá (a až Cruise pověsí M:I definitivně na hřebík, bude mít docela problém) a tohle by byl vlastně ideální kandidát, tak snad to v pokladnách klapne a tahle parta se za pár let v kině opět ukáže. Původně zamýšleno ohodnotit to za 7/10, ale za moment překvapení a celkové podání ala nenáročná žánrovka od fanoušků pro fanoušky, která si nehraje na nic, čím ve skutečnosti není, přepisuji na 8/10. | PeZet

6/10 | Nejnovější počin na filmařsky vděčné téma nechvalně proslulé série vražd z první poloviny 60s, o které do dnešních dní panují jisté pochybnosti, týkající se oficiálních výsledků vyšetřování, respektive skutečné identity pachatele, patří do kategorie procedurálně pojatých historických rekonstrukcí, věnujících se samotnému vyšetřování páchaných vražd důsledně krok za krokem a byť je ze strany tvůrců patrná snaha vykreslit známé události, oproti mnoha předchozím zpracováním, zase z trochu jiného úhlu pohledu (středobodem vyprávění není tentokrát policejní vyšetřování, ale investigativní pátrání na tomto poli začínající novinářky a její služebně starší a rovněž zkušenější kolegyně), za což si tvůrci zaslouží pochvalu, v konečném důsledku ovšem zůstali na půli cesty a nepodařilo se jim žádným výraznějším způsobem vystoupit z početné řady svých předchůdců. | Ruskin, který se zde zhostil jak režie, tak také scénáře, se ve svém filmu rozhodně může opřít o slušné herecké obsazení. Knightley v hlavní roli zvládá divákům prodat svou postavu novinářky, která jako první odhaluje potenciální spojitost mezi několika spáchanými vraždami ve městě a přes počáteční nedůvěru svých nadřízených a postupně vzrůstající nelibost svého manžela a především pak vedoucích zástupců místního policejního sboru se vydává po stopě neustále unikajícího pachatele, zanechávajícího za sebou čím dál tím více mrtvých těl, bez jakýchkoliv problémů, stejně tak Coon ve vedlejší roli zavedené investigativní novinářky a zprvu nevyžádané kolegiální podpory v jedné osobě předvádí více než zdařilý výkon a zejména jejich zásluhou sbírá film plusové body. Taktéž zde potěšila účast hereckých veteránů Nivoly a Coopera, na které je obvykle spoleh a naštěstí nezklamali ani tentokrát. | Ruskinovi se v průběhu filmu daří prostřednictvím výpravy, kostýmů a lokací budovat slušnou dobovou atmosféru 60s (pravděpodobně zásluha produkujícího Scotta) a tradiční pomůcka podobných krimi produkcí a totiž "stydlivá" kamera, milosrdně odvracející pohled od právě probíhajícího zločinu a ponechávající na divákově představivosti, co přesně se při něm vlastně odehrává, funguje ve vybraných scénách svými pomalými jízdami (v kontrastu s rychlým děním příslušného aktu) až překvapivě skvěle. Současně fakt, že se pozornost tvůrců v tomto případě zaměřuje nikoliv na policejní detektivy, ale na dvojici investigativních novinářek, spolu s nenápadným zakomponováním feministického motivu, který do celého příběhu přirozeně zapadá, v minulosti mnohokráte zpracované téma vítaně oživuje. | Ovšem to je stran jednoznačných kladů filmu víceméně vše. Pocity napětí, natož nějakého strachu, na straně diváka se během celého filmu prakticky nekonají. Nemalé problémy pak nastávají po stránce dramaturgie příběhu. Tempo filmu po dopadení domnělého (obecně uznávaného) pachatele a soustředění se na navazující události, což nastane zhruba v polovině děje, značně poklesne a Ruskinovi se až do samotného závěru nepodaří znovu přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Film tak poněkud rozpačitě doklopýtá do cílové rovinky, ve které namísto rozhodujícího vzepětí všech dostupných sil bohužel předvede poloospalý finiš, jelikož konec celého případu úplně vyšumí do ztracena. | Do jisté míry je to samozřejmě dáno vlastní povahou historických událostí, kterých se film vcelku věrně drží, protože i skutečný případ (jak už to tak v realitě bývá) postrádá nějaký vyloženě strhující a divácky vděčný klimax, nicméně šikovný tvůrce si dokáže poradit i s takovou nepřízní osudu (viz Fleischerova slavná klasika z 60s na totožné téma). Ruskin naneštěstí není jedním z nich a tak divákům dodal jen obstojnou dobovou krimi se zajímavou premisou a povedeným obsazením, které ovšem hází klacky pod nohy pokulhávající zpracování. Škoda nenaplněného potenciálu. | PeZet