DaViD´82

Informační hodnota je veskrze nulová. Přesto je Kinobox nezapomenutelná záležitost a to díky svým začátkům, když něm excelovalo se svými scénkami a skeči duo Holý - Kohout. Tehdy by to bylo za 4*. Nyní se Kinobox po letech navrátil k vysílání s živým komentátorem a ač se může Čtvrtníček snažit sebevíce, tak to většinou nefunguje, ale stále lepší než předchozí mnohaletá podoba kdy ty zbytečné reklamy (ehm, pardon - reportáže) běžely podbarvené pouze šedivým voiceoverem.

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru.

Předělávka stejnojmeného snímku, který mezitím stačili zremakovat i v Británii, ale tam to bylo s tím "naším" fotbalem. Tato verze se Sandlerem je docela vydařená, není sice tak dobrá jako britský Mean Machine, ale díky klasickému "MTV líbivému looku" je na co se dívat a snímek má i přes delší stopáž solidní tempo. Ovšem chybí tu někdo s charismatem a především role brankáře Monka Jasona Stathama. Bez něj to prostě nejde.

Již ve své krátkometážní prvotině dokázal Nolan na minimu prostoru vytvořit skvělou "kafkovskou" atmosféru.

Naštěstí si bratři Nolanovi dostatečně pohráli se scénářem, takže výsledek není jen ilustrace k vynikající předloze, ale samostatný útvar. Ne všechny změny oproti knize jsou k dobrému (kupříkladu orámování příběhu současností a jeho až horrorové vyznění by i ve filmu sedlo), ale jako celek je to konzistentní a i bez znalosti předlohy zcela fungující. Nolan s divákem hraje inteligentní hru, klade mnoho otázek, ale nabízí i odpovědi. Režijně film zvládá s bravurou sobě vlastní a použil zde shodný způsob vyprávění, který si již vyzkoušel u svého debutu Following. Jediným závažnějším prohřeškem je dosti otravný částečný happyend; závěr to chtělo ponechat z knihy.

Ač se tvůrci snažili držet na hranici snesitelného a úsměvně pompézního kýče z červené knihovny, tak bohužel až příliš často sklouzávají k hloupé, hlučné (není tu snad ani vteřina ticha či scéna, kdy by se někdo nepitvořil, nevřeštěl, nepištěl apod.) přeplácanosti tak plné střihů, že to snad musí být zapsané v Guinessově knize. Ovšem jednou za čas si to sedne a tak například při tangu či milostném duetu Satine s Krystiánem jdou všechny výtky stranou, jelikož v tu chvíli není co Moulin Rouge vytknout. Škoda, že podobně silných a působivých momentů není ve snímku o něco více, ale na druhou stranu, ono jich tam zase až tak málo také není.

Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana.

První hodina je vskutku vydařená teen komedie bez fekálního humoru a s několika trefnými gagy. Bohužel poté se to stočí do schématu tisíckrát viděné záležitosti a tak se na dojem ze začátku rychle zapomene. Přesto hlavně díky Lindsay Lohan, která bezesporu nějaký ten komediální talent má, se to dá dokoukat bez výraznější újmy na zdraví.

Deník Bridget Jonesové pro opačné pohlaví.

Celé to drží v mezích únosnosti pouze Vondráček, který sice úděsně přehrává, ale aspoň je nějaký. Zbytek "herců" je na zabití. Děj neřku-li scénář neexistuje. O dialozích raději ani nemluvě a ač to má sotva 70 minut, tak se to skoro nedá vydržet jak se to táhne.