PavliSmap

Tohle je důkaz, že se i na Berlinále občas seknou. Pokud to člověk vnímá jako parodii, tak se i zasměje, ale i na tu je děj tohoto snímku hodně za hranou. Tolik WTF? momentů v jednom filmu jsem asi ještě nezažil.

V roce 1985 visí nad San Franciscem otázky týkající se AIDS - co to je/ kdo to má/ jak to můžu chytit/ mám to? Tyto problémy řeší i hlavní hrdina filmu, tanečník Frankie. Více než obsah je ale u tohoto snímku zajímavá forma, především hudba a taneční čísla.

První polovina filmu je dobře rozehraná a zaujme svou atmosférou, na konci filmu ale člověk zjistí, že se žádná z mnoha rozehraných linek nedočká ani náznaku ukončení.

Hlavní hrdinka filmu, transgender žena Dorina, ilegálně vpichuje injekce s kolagenem do svých transgender klientek, které se chtějí co nejvíce přiblížit ideálu krásy a vyhrát alespoň jednou nějakou soutěž Miss Gay. Nejedná se ale o žádnou plytkou podívanou zaměřenou na vzhled, snímek diváky seznamuje se světem filipínských transexuálů s jejich strastmi i slastmi. Převážně ale s těmi strastmi (ač ve filmu Filipíny působí jako velmi tolerantní země). Není obvyklé, aby byla hlavní transsexuální hrdinka zobrazena také jako matka (vychovává svého synovce, jehož matka se ve filmu neobjeví - dle slov režiséra úmyslně, aby jejich pouto divák vnímal silněji), což vnímám jako velké plus. Režisér do filmu obsadil převážně neherce, jejichž životní osudy se promítly do jejich postav. Musím podotknout, že vybral dobře a že jejich výkony byly přesvědčivé a uvěřitelné.

To, co pro romantické filmy znamená 500 dní se Summer, je pro mě ekvivalentem teen filmů a Easy A. Palec nahoru.

Neobyčejný film s originálním námětěm a skvělými hereckými výkony, hudbou, režijí.

Tak blbé, až je to téměř dokonalé, navíc skvěle hláškoidní