Recenzie (127)
Obloukovi (2001) (seriál)
Výtečné postavy a prostředí. Škoda, že ty příběhy jsou tak nechutně moralistické :)
Dvanásť (2007)
Jak příznačné. Odsoudil jsem ten film předem. Nevěřil jsem, že může být tato klasika natočena jinak a přitom obstát. Příčila se mi už samotná troufalost něčeho takového. Během sledování jsem změnil názor. Michalkov svým rukopisem a zasazením příběhu do zajímavého prostředí vzdal předloze respekt. Dobrý remake.
Cesty pána Machuľu (1985)
První film, který jsem viděl v kině. Zážitek z toho mi vydržel neuvěřitelně dlouho.
Vzpomínky na lásku (2004)
V první půli filmu úsměv na tváři z té krásné lásky. Ve druhé půli se z té nádherné lásky po tvářích koulely slzy. Film má vzbuzuvat emoce. Tenhle to dokázal vrchovatě.
Berlín, symfónia veľkomesta (1927)
Vertovova insiprace k MUŽI S KAMEROU, postrádající onen umělecký přesah, který Vertov vytvořil symbolikou kamery coby oka a začleněním kameramana jako plnohodnotné části filmu. Kamera je téměř absolutně statická, jsou to v podstatě pohyblivé fotografie. Jedinou dynamikou je střih, v němž také exceluje Vertov. Podívaná to ovšem není nezajímavá.
Superjail! (2007) (seriál)
P E K L O)))))))))))
Ren a Stimpy (1991) (seriál)
Když jsem chodil do školy, byl to náš kultovní seriál. Po jeho nynějším shlédnutí mi připadá všechno strašné - trapná animace, zabržděné dialogy, mizivé procento vtipu... Jedna hvězda za vánoční přípěh o smrádkovi a druhá za Poleno.
Muž s kinoaparátom (1929)
První projekce s hudbou od The Alloy Orchestra mě pohltila pouze místy. Verze ozvučená od Cinematic Orchestra mi přišla spíš jako videoklip k jejich desce a moc mi to k sobě nesedělo. Padnoucí hudbu k tomuto experimentu si umím představit od Einstürzende Neubauten. Potřetí jsem si vpálil němý originál a ten si mou pozornost dokázal udržet naplno. Mohl jsem se plně soustředit na sdělení obrazu, tak jak to zřejmě Vertov zamýšlel. Jediná věc mi vyloženě vadila - požívání půleného/čtvrceného obrazu a jeho deformace (nemám na mysli prolínání více záběrů dohromady). Btw oslovilo mě to mnohem víc než Bunuel s Dalím ze stejné doby. Po shlédnutí filmu BERLÍN, SYMFONIE VELKOMĚSTA musím uznat, že Muž s kamerou je obsahově totální kopírka Ruttmanna. Forma však naštestí Vertovův film posunuje dál.
Hrozná hnevu (1940)
Přečtěte si raději knihu. Dalo by se to napsat u drtivé většiny adaptací, ale tady to platí obzvlášť. Knize dávám 7 z 5ti :)
Vlčí bouda (1986)
Nebýt toho trapného patetického konce, měl bych radost, že v Československu vzniknul zajímavý psychologický horor. Takhle to, bohužel, celé vyšumělo (s prominutím) do hajzlu :(