stromekk

Scény v klubu mi hodně připomínají něco od Atoma Egoyana, ačkoli jsem jeho filmy viděl před spoustou let. Po formální stránce je Noé, jako obvykle, famózní. Některá hluchá a repetitivní místa bych stříhal do přijatelnější stopáže, ale jako celek působí film hodně dobře a jeho vyznění je opravdu sugestivní. Konfrontace s potratem v Noého podání je hodně silná káva ...

http://vimeo.com/9824456

♥♥♥♥♥ She is so NATURAL and she LOVES MUSIC... rock'n'roll, funk, jazz, whatever... Její podání Over The Rainbow mě na Jazz Fest Wien 2010 srazilo do kolen... Na této nahrávce pro změnu You Haven't Done Nothin' od Stevie Wondera... "Pop lovers, listen to jazz, diehard jazz fans, take a good listen to the pop and everyone in between just enjoy the music. That's what I do." [Nikki Yanofsky - Nikki CD booklet]

Celou dobu atmosférické a se silným přesahem, ale přitom takové nemastné neslané. Navíc mě neskutečně točil Soukupův hlas. I přes silný konec to je zřejmě nejrozporuplnější film z hlediska mých pocitů po shlédnutí. Hodnocení osciluje mezi 2 a 4. Stálo by to za druhé shlédnutí, ale nevím, jestli o to stojím :)

Ke shlédnutí zde.

Rád bych byl shovívavější, ale japonská labuť z roku 1981, která taky končí happy-endem, je ve všem o několik řádů lepší a strčí tuhle slátatninu do kapsy i s korunkou.

Po přehnané Fontáně a moc normálním Wrestlerovi Aronofsky zase jede jak dráha a válcuje všechno před sebou.

Pompézní oslava armády, naděje, života a splněných snů. Nádherné.

Film o partě anarchisticko-sadistických, retardovaných trpajzliků. Celou dobu ve mě rezonovala jediná věc... A co jako? Být to 20ti minutový kraťas, tak se nechám unést silou atmosféry a přijmu veškeré možné skryté podobenství ohavnosti celého vesmíru. Ale takhle pardon. Kdyby tam nehrál ten roztomilý Hombre, ani bych to nedokoukal. Mahlzeit.

Třeba mě sežerte (s šípkovou), ale tohle mi fakt není po chuti.