Ony

Na rozdíl od filmů s císařovnou Sissi, které jsou na mě poněkud zu viel, je toto skutečně docela milé. Naivní, sladké, ale i vtipné. A v tom pečivu čuju Freuda.

Naprosto nevyzpytatelný film. Z fádního sídlištního dramatu s odpudivým hlavním hrdinou se postupně vyklube nečekaně ostrá společenská kritika se strhujícím vyvrcholením. A celé to drží pohromadě. (Film byl natočen podle románu Čavdara Šinova Da se ljubim na inat, který by mě velmi zajímal. Bohužel nevyšel v češtině.)

Ono to nevypadá špatně a Pavlíčkova hudba tam pěkně sedí. Děj je ale nesmyslně přetížený vedlejšími motivy a místy ujíždí kamsi do nepochopitelna (otec? manžel??).

Šedesátkové, širokoúhlé, šrámkovské,... a strašně umělé.

Malebný, veselý film, ovšem připadala jsem si u něj jako na nějakém večírku, kde sice panuje výborná nálada, ale já tam nikoho neznám a vtipům se směju jen ze slušnosti.

U krasobruslení jsem plakala.

...ale Radek měl krásný povlečení.

Extrémně skličující. Celé.

Když jsem tento film viděla před pár lety poprvé (v balkánské společnosti, což asi sehrálo jistou roli), byla jsem z něj unešená. Teď jsem dokonce dohledala na mailu nějakou seminárku, kde se rozplývám nad Fulírem a kajkavským dialektem. Zato dnes mi to připadalo skoro nesnesitelné. Průměruju.

Ještě o něco brutálnější než tady kolega.