marusaj

Atmosférická scifárna, rádoby horor, dobré triky, špatní herci, promarněná příležitost, průměr.

Klišé o dvou rádoby kamarádech a o jejich vyrovnání se s životem prokluzujícím mezi prsty. Jestli má jít o vypjatou vztahovou tragikomedii, tak tento záměr dobře nedopadnul. Důvod : ústřední čtveřice rozehrává své citové, emocionální, resp. existenciální partie, ale takovým tím nevěrohodným způsobem.. proč by měl ten být s tou, proč ta něco cítí k tomuto, když... jedná se o naprosto nevěrohodné (nevěrohodně zahrané) postavičky, které ke společnému působení váže pouze scénář. K tomu moje osobní iracionálnost.. americké pojetí milovníků vína, vinařského kraje a vinařské "filosofie" obecně mi v porovnání s Jižní Moravou nebo Francií mě vyloženě odpuzovalo (je to subjektivní, ale jedna hvězda dolů)

Ridley s Russlem si užili pohodovou dovču v Provence, popili s tamnějšími starousedlíky, obdivovali eleganci Francouzek a do toho si jen tak z radosti a legrace natočili komediální romanci. Scénář je jedno velké klišé, chemie mezi Russelem a Marion Cotillard moc nefunguje, postavičky obyvatel Provence jsou vesměs karikatury, ale to je v tomhle případě asi jedno. Tady jde o magickou atmosféru ovíněného Provence, tady jde o humor který vychází z protikladů Londýn vs. Avignon, tady jde o prozření, že beton a sklo burzovního paláce, není vesmírem, který nemá smysl opouštět, právě naopak. Ach jo, je to sice o ničem, ale za tu atmosféru a výbornou kameru (a hrátky s foťákem) to je za čtyry.

Pohled do internátního života luxusní americké střední školy. Pohled emocemi nabitý, pohled mládím plným ideálů prostoupený, pohled střetem starého s novým vyhraněný. Citovka, na které mi vadil až příliš patetický scénář, příliš extrémní gradování situací (nedá se objasnit bez spoilerů). Nicméně.. klasika - skvělý Robin Williams a do toho opravdu výborně vybraná partička študáků (pozn. : casting se určitě učil "castovat" u Školy, základu života..)

Roboti, sentiment, roboti, patos, sfingy (kde jsou turisti ?), Megan Fox (příšerná), roboti, Shia (jakoby nevěděl, kde se ocitl), Samovi rodiče (jeden velký trapas), chrám v Petře (kde jsou turisti ????), hodně hodně velkých robotů, trapný (jako obvykle) John Turturro, pyramidy (KDE JSOU, SAKRA, TI TURISTI ????), hodně trapných robotů, variace na T-X ze vzpoury strojů (WTF?).. promiňte, ale jedná se o jeden velký galimatyjáš, bez hlavy, bez paty, bez předku, bez zadku, bez koulí.. jedno velké prázdno. Palec dolů.

Andy Millman (Ricky Gervais) & Maggie Jacobs (Ashley Jensen) jsou normální lidi, znudění svou prací - bezobsažnými rolemi komparzistů, kteří moc neví, co si počít se svým životem. V opozitu k jejich bezvýznamným životům se setkávají s celebritami nejvyššího kalibru. Supr nápad, který vytváří (někdy, ne vždy) báječně vyhrocené situace v konfliktech celebrita vs. Maggie, celebrita vs. Andy (zbožňuju K. Winslet :). Interesantní je, že Andy a Maggie nejsou tak úplně zdrojem humoru a hybatelem děje. Humor se rodí a tvoří především z vedlejších postav a ústřední dvojice je katalyzátorem nebo lépe řečeno spojovacím článkem, který slepuje plejádu postav do jednolitého celku. Výsledný dojem je rozporuplný a seriál nesedne, a svým pojetím ani nemůže sednout, každému. Je to jednoduše britcom Gervaisovského stylu (stylově podobný Gervaisovu The Office), který je zasazený do nevšedního prostředí natáčení Hollywoodských filmů.. A to já můžu.

Obhroublý cynismus na ujetých až úchylných tématech z úst brilantního komika Dylana Morana. Ztělesnění Bernarda Blacka v reálném světě. Neuvěřitelný výkon. Obrovská porce britského humoru té nejtvrdší kategorie. Splendid! Ale.../toto je můj osobní problém, formát stand-up comedy není pro mne asi to pravé ořechové - tedy není to chybou Dylana Morana, nýbrž chybou formátu/..., z hlediska koukatelnosti, vtipu a celkové zábavnosti je to 90 minut s jedním "ksichtem" na obrazovce, často se ztrácí tempo, často se hledá co kde jak vypointovat, často je to "čekání na fór". Ano, je to boží, ale není to tak úplně pro mne.

Dojmy : Óda na Tatru. Je to to nejlepší auto ve vesmíru. Hnusák Kanyza se Slizounem Jandákem mohou způsobit zvracení. Je to trapné, hloupé, ubohé, o ničem. (Ta jedna hvězda je za dojem, nebo lépe za zprostředkování naprosto nevšedního zážitku.. viděno na BrakFestu ve Vysočanech (v hospodě u piva (naštěstí)) - neuvěřitelný zážitek).

Přes strašnou spoustu nedostatků musím dát nejvyšší hodnocní díky Curtisovské poetice, pohodě, emoci a citu. V Love Actually stvořil Curtis svůj Opus Magnum a srovnání se nelze ubránit. I zde je spousta postav, spousta příběhů, spousta vztahů.. a na rovinu, bohužel, není to konzistentní, není to dotažené, často skvěle rozjeté situace "vyhnijou" do ztracena. Škoda. Nicméně v tom přetlaku, který na lodi je.., v přetlaku hereckého ansámblu (nemá cenu jmenovat.. ale Bill Nighy je neuvěřitelný borec a Emma Watson (ač na plátně chvilku) je DÁMA), v přetlaku načrtnutých situací, v přetlaku muziky, která zaznívá a musí znít a musí se jí dát čas a prostor pro její vyznění, se ona nedotaženost ztrácí a mi nezbylo, než se vykašlat na veškerý ten zmatek, a užívat si kousek po kousku tuhle vytuněnou skládačku.

Celovečerní pocta MacGyverovi. S tím že geniálního konstruktéra neuvěřitelných mechanoidních udělátek nahrazuje neviditelný pan Smrt (nebo paní?), který(á) s neuvěřitelným smyslem pro humor dává najevo několika typicky americkým týnejdžrům, že předtucha je sice fajn, že sice budou pobíhat po dokonalé americké krajině o něco dýl, než měli, nicméně každému co jeho jest a Smrt má příliš dlouhé prsty, než aby s ní vyjebávali blonďatí sympaťáci nebo sympatické sochající siroty. Nicméně : má to myšlenku, má to vtip, má to typicky nudné herce, má to typicky levný a nudný vzhled, má to režii naprosto bez nápadu a má to idiotského Seanna Williama Scotta ( :o( ). Takže průměr.