Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (250)

plagát

Toy Story 3: Príbeh hračiek (2010) 

Pixar se vrátil ke svým kořenům. A je to návrat opravdu povedený. Ze všech Toy Story se mi tohle líbilo pravděpodobně nejvíc. Jako vždy Pixar útočí originalitou a nezměrným množstvím vtipů, navíc se mu povedlo opravdu mě dojmout a za to je třeba palec hodně nahoru. Ken a Barbie zůstanou už navždy nesmrtelní:o)))

plagát

Sex v meste 2 (2010) 

Dámy se stihnou stotisíckrát převléknout a to je snad jediný důvod proč byl tenhle snímek natočen, jako jedna velká módní přehlídka. Jinak už mě žádná kladná věc nenapadá. Jednička byla celkem fajn, i přestože děj vycucávala ze všech konečků scénáristových prstů, tady už došla šťáva úplně. V nejlepším se má zkrátka přestat. Hlavní předtstavitelky jsou zase o dva roky starší, vrásčitější a zapasované do upnutých šatiček, tvářící se jako "ano, pořád jsem šťabajzna" a stále dokola omílající tytéž věci jako před deseti lety působí jednak jako karikatury samy sebe a také podle mě dost uráží ženské pokolení. Nedůstojné ukončení jedné pěkné éry.

plagát

Kuky se vrací (2010) 

Neskutečně roztomilé, vtipné a origiální pojetí loutkového filmu. Postavičky jsou tak škaredé, až jsou vlastně pěkné a všechny úžasně hlasově ztvárněné, obzvlášť Jiří Macháček mě extrémně bavil. Přistihla jsem se, že se skoro po celou dobu filmu usmívám a odcházela jsem naladěná jako už dlouho ne.

plagát

Princ z Perzie: Piesky času (2010) 

Máme dýku...nemáme dýku...máme dýku...nemáme dýku. Už to vypadá, že film končí....a bože, zase už nemáme dýku. Na takový spektákl obrovská nuda a ani ty efekty nestály za to.

plagát

Twilight sága: Nov (2009) 

A je to tu zase, opět stejný problém jako se Stmíváním, 130 minut a skoro nic se za celou dobu neděje! Příběh má bohužel tak chatrné základy, že se ani nedivím, že se z něj nepodařilo nic vykřesat. Vážně nepochopím jako mohou být knižní předlohy takové bichle, když je děj prakticky nulový. A chudák režisér, aby se trápil... Jako vždy Edward má problém, Bella se ho snaží řešit svou prapodivnou logikou a všichni se chovají strašně hloupě a dostatečně paličatě, pak přijde finálový zvrat (nudněji to snad už ani natočit nešlo) a jde se domů. Všechny postavy jsou totálně bez života a ačkoliv je Kristen Stewart krásné děvče a nikterak mi nevadí, problém je ten, že tohle není herectví, protože Bella celou dobu jen fňuká a tváří se ztrápeně a hned jí začnete nesnášet. O obsazení absolutně nesympatického Taylora Lautnera si také myslím své, kde tohohle kluka vzali?! Jen dívání se na něj je dostatečně nepříjemné, aby mi vzalo chuť dát celé sáze alespoň špetičku naděje. Celkově jsou všichni herci snad ještě víc prkenější než v jedničce a ubohoučké dialogy je navíc strhávají s sebou do rokle posměchu. Inu "zatmělo" se mi celkem solidně, a to zatím ještě ani nedošlo na Zatmění.

plagát

Súboj Titanov (2010) 

Už z traileru mi bylo jasné, že tohle bude průšvih, ale ani zdaleka jsem netušila, že až tak velký. Starý Souboj titánů je krásné předpotopní béčko, které ale i po letech působí mocným dojmem, takže absolutně nechápu proč vůbec někdo přišel s nápadem natočit nové zpracování. Z původního zpracování zbyla jen kostra příběhu, jinak nezůstal na kameni kámen a celé to působí jako jedna velká estráda. Děj je chaotický, nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé, dialogy působí jako vykradené z venezuelské telenovely a Sam Worthington si nejspíš myslel, že točí další pokračování Terminátora, jinak si jeho drsňácké pohledy a hlášky nedokážu vysvětlit. Nemůžu si pomoct, ale jeho Perseus navíc působí tak trochu jako střevo, jehož jediným úkolem je tvářit se odbojně a mávat mečem kdykoliv to není potřeba a naopak ho nikdy nepoužít, když má. Olymp a božstvo v něm jako vystřižené z roku raz dva, v některých chvílích jsem opravdu měla pocit, že se dívám na film z osmdesátých let se současnými herci. Nové postavy jako "džini" (kdo nebo co to šmankote je?!) a polobožská divoženka Íó se objevují z ničeho nic a dodávají pomyslnou tečku za bizardností celého snímku. Bez logiky, spádu (i ty akční sekvence byly jeden velký zmatek) a jakékoliv atmosféry.

plagát

Alica v krajine zázrakov (2010) 

Za posledními Burtonovými filmy Alenka na můj vkus poněkud pokulhává. Je dostatečně pestrá a praštěná, aby zaujala divákovo oko, ale chyběl mi pověstný černý humor a temnější ladění, které mám u Burtona tolik ráda. Takový Karlík a továrna na čokoládu to bylo jinačí pošušňáníčko. Alenka je taková příliš pohádková a málo "dospělá". Tak teda, že jsi to ty, Time, tak čtyři hvězdy, ale už skoro mhouřím obě oči.

plagát

New York, milujem ťa (2008) 

Zlo na entou. Ani jeden z mini příběhů jsem příliš nepochopila, o nějakém poselství nemůže být řeč. Jedná se o jednoduché epizodky poslepované v nepřehledné a nesmyslné koláži. Hlavně, že si tu zahrálo tolik slavných jmen!!! A o tom to bohužel je, spousta herců dostala práci, my diváci nedovařenej blaf!

plagát

Sherlock Holmes (2009) 

S knižní podobou nemá postava Sherlocka ani Watsona pranic společného, ale v dnešní době, kdy knížky slouží většině obyvatelstva možná tak k podkládání stolu, není divu, že se režiséři snaží nalákat na akci a postavy, které jsou o trochu víc živočišnější. Nápad se mi líbí, zpracování jakbysmet. Ironický R.Downey Jr. je zkrátka k sežrání, Jude Law přihrává neméně efektivně, báječně jim to spolu funguje a jejich špičkování mě po celou dobu nepřestalo bavit. Příběh ovšem není příliš originální, forma zde jasně vítězí nad obsahem a i přesto, že je zábava zaručená, na pořádnou pecku tomu pořád ještě něco schází. Na Scherlocka se tak příjemně kouká, ale výrazně pamatovat si ho člověk asi nebude. Ještě na závěr musím vyzdvihnout již tradičně skvělou hudbu Hanze Zimmera, která mě naprosto uchvátila.

plagát

Nehanební bastardi (2009) 

Pro mne opravdu veliké překvapení....Stále se nemůžu rozhodnout, zda je na místě Tarantina milovat nebo proklínat, takže tak trochu lítám jako pinpongový míček střídavě nahoru-dolů, s nadšením a lehkým opovržením, s chutí i nechutí a s tendencí být k jeho filmům velmi podezřívavá. Co mě obvykle na jeho filmech neskutečně vytáčí, je to, jak rád se mistr poslouchá, tudíž jeho postavy obvykle vedou příšerně dlouhé dialogy, ne-li monology, ve skutečnosti o ničem. Zrátka je to celý ovykle strašlivě ukecaný. Ale tady, vážení...se mi to poprvé doopravdy líbilo. Neskutečně jsem se bavila a hltala každé to zbytečné slovíčko, které najednou nebylo vůbec zbytečné. Hutné, vyživné, dostatečně krvavé, s nádhernou vizuální stránkou a s pořádnou porcí nadsázky. Tak zase po čase....míček je nahoře.