rezzzy

Nemám ráda plácání se v ničem a... 1. série: ... postava Beck mě v průběhu první řady neskutečně vytáčí, ale nedokážu říct, jestli je to herečkou (tak plytká Elizabeth Lail) nebo charakterem (tak beznadějná osobnost postavy Beck). Nepochopitelným faktem je to, že hlavní hrdina v podání Penna Badgleyho si vybere pro svoji obsesi tak neskutečně zbytečného a nezajímavého  člověka, a sice slečnu, která nedokáže vzít život pořádně do svých rukou, točí se v kruhu, nechá sebou mávat, je liknavá, nerozhodná, nemá vůli... ale co nejhůř, nemá pořádnou osobnost, do které by stálo se zamilovat. Ne, že by Serena nebyla mess ve chvíli, kdy utáhla Dana Humpreyho v Gossip Girl, ale měla v sobe to "něco drásajícího, co nemůžeš nechat být a musíš to mít", které Beck zde naprosto postrádá, což z ní dělá jen ten mess k nevydržení. Přirovnávat You k Dexterovi? LOL. Při vší úctě fakt ne.

Bylo utrpení dívat se na tolik unylého hereckého obsazení kolem úžasné Mily. A film? Ač je hlavním motivem tragédie na pozadí (a teď mám na mysli spíš tu osobní), ač jsem celou dobu čekala, že nastane nějaký obrat, zásadní moment, který mě probudí, tak kromě samotného obsazení Mily do hlavní role mi bohužel přijde, že vše ostatní na filmu je v lepším případě zvadlé, jinak mrtvé. Střelba ve škole je americká reálie, kterou v českém prostředí moc nedokážu pochopit. Ano, je to objektivně neštěstí, avšak moc empatie ve mě bohužel nedokáže probudit. Ale rozumím, že v jiném prostředí je to velké téma. Spolu se znásilněním to čítá už dvě velká témata v jednom snímku, který nejenže je neumí řádně zpracovat, ale sám je jinak bohužel zapomenutelný ještě před vypnutím televize, takže ve výsledku spíš navozuje dojem další ignorace než rozsvícení výstražného světla.

Téměř geniální! Bravurně vykreslený vztah mezi hlavními hrdiny, božsky napsané charaktery a tři parádní herecké výkony. Motivace postav byla čitelná, jasná a divákovi pochopitelná, což zdůrazňuju proto, že posledně jsem dokoukala Zlý časy v El Royale a uvazovala, jestli jsem po lobotomii já, nebo ten kdo to natočil, protože mi vůbec nebylo jasné, proč která postava dělala to, co dělala. A žádné zbytečné efekty nebo postrodukce, což je opravdu osvobozující úleva. Tenhle film i po dvacezi letech svého vzniku funguje skvěle, možná bych si i troufla říct, že zraje. Jako víno. Dlouho jsem neviděla tak kvalitní film. Škoda, že se takové dnes už netočí.

Nalákal mě vizuál a vzpurná Dakota drze vykračující si k recepci bipolárního hotelu. Bohužel však existence, motivace ani počínání postav mi nedávaly nikterak moc smysl a následně se proměnily v 142 minut ničeho.

Vůbec nerozumím zdejšímu hodnocení. Čekala jsem absolutní blbost. Bylo to sice nenáročné, zato úsměvné a milé. Dokonce i pár vtipných momentů. Předvánoční oddychovka. Točíme teda mnohem horší věci.

Není to přímo vada filmu, spíš otázka obsazení hlavní role. Jak už zaznělo přede mnou, "Jennifer Lawrence tu měla hrát naprosto nekompromisní vražednici bez špetky emocí. Škoda ale, že ona je taková ve většině filmů" (Malarkey). Tak jsem se pod to jen chtěla veřejně podepsat. Ne, že by to téhle roli nesedělo, ale je to zase jen úplně stejná Jennifer jako vždy a všude. A možná mám i pocit, že nehraje, nýbrž jen nechává předvádět samu sebe. (Taková Sasha Luss v Anna nabídla mnohem víc.)

Nemůžu se přinutit dát více než 3* za prvních 7 částí příběhu, který pro mě skoro celou dobu nedokázal najít breaking point. I když je podle skutečného života a smrti, pořád to bylo takové skoro pohádkové a nevěděla jsem, co si z něj vzít, stejně jako jsem nevěděla se do něj vžít. Až poslední díl ve mě nadzvednul pár kapek emocí, protože přináší trochu něco jako poselství pro lidi, kteří hledají útěchu a smíření, restart, kořeny a tak dále. 7x3* a 1x4*.

Já vůbec nevím, proč tady ten film tak dostává na frak. Pro mě je to "devadesátková" vánoční oddechovka a myslím, že Christmas-feel kategorie je speciální skupina filmů, která splňuje přesně "jen" to, že se máte uvelebit v křesle s čajem (a cukrovím), usmát se a odpočinout. A třeba se i zasnít. :) I takové filmy jsou potřeba. Jsou něco jako krém na ruce v kosmetice, v kosmetické taštičce mám plno super udělátek, ale ten nenápadný hand cream taky potřebuju. Na mě spolu s Pretty Woman i Krásnou pokojskou a podobnými funguje perfektně.

Ježíši, to byla ale ptákovina :D Nicméně Marvel a DC poslední dobou točí hrozné průsery a přitom se berou neskutečně vážně... takže si o to asi říkali. :)) Ale že zrovna od Francouzů? U těch bych tenhle typ humoru nečekala.

Jako sportovní film to beru, jako životopisný film už méně. Je mně těžko uvěřitelné, že by vše probíhalo s takovou pokorou, o které se nás snaží přesvědčit. A bez odmlouvání. Podle toho, co nám film předkládá, se zdá, že celý ociho plán byl správný a neměl trhlinu, nepotřeboval zásadnější revize, a jediné, co bylo potřeba, bylo se ho držet a vydržet. A to není možné, nikdo není takovýhle Bůh, aby uměl nalajnovat přímou cestu k zlatému vejci. A tak to zavání tím, že příběh neobjektivně ukazuje jen to, co vidět máme. A že je to kalkul. Pro mě je to tedy spíš taková pohádka, kterou se celá story zdá být ve zpětném zrcátku, protože v reálném životě měl pohádkový konec. A to se pak rychle zapomíná na dramata, která k takovým koncům vedou. V životopisném filmu mi schází zaměření pozornosti na hlavní hrdinky a jejich city a prožívání při cestě na vrchol. I u toho tatíka jsme mohli dostat víc z jeho nitra. To všechno, co mi chybí, by z toho filmu mohlo udělat opravdový životopis a opravdové drama (viz např. Rivalové). A místo toho se díváme na obraz jako celek z nadhledu a unikají nám (něco mi říká "chytře retušované") detaily. Smutné je, že i z nadhledu se tak málo prostoru dostalo Sereně. // Bylo to pěkně natočené, i když poněkud "Disneyovsky" a mainstreemově. // Pozn. název je divný... "Project Williams" nebo ta zmíněná "Ghetorella" by pasovaly líp.