umim.cist

Pokud si potřebujete pustit něco k žehlení, je Marie Antoinetta film pro vás. Kromě této dle mého názoru nejvýstižnější charakteristiky už můžu dodat jen to, že mě velmi zaujal a zalíbil se mi nápad prokládat soudobou hudbu s tou z 20. a 21. století. Jestliže chceme ukázat, že ples byl tehdy pařbou a neměli bychom ho vnímat jen jako upjatou sešlost vymydlených snobů, není nic lepšího, než pustit tam občas decentně nějaké to disco. Kdo se těší na dějinné podrobnosti a probírání politiky, je na špatné adrese, takže nezbývá, než zopakovat - soap opera.

Film cenný hlavně svou atmosférou, který ale není úplně pro každého. Naturalistický a přitom v něm vlastně "není nic vidět". Nepravděpodobný a přitom pravdivý. Tajemný, ale hlavně oslovující.

Pokud toužíte po morálních dilematech, jste na správném místě. Film o zvláštním vztahu Michaela a Hanny je spíše, než dobovým svědectvím, popisem složitosti a nejednoznačnosti lidí a jejich společností. Mladý hrdina ve své nezkušenosti přistupuje ke své první milence se srdcem na dlani, čímž (což si ale vůbec neuvědoomuje) velmi riskuje. Je nutno mu přiznat jen ty nejlepší úmysly, nelze ale nevidět, že to nemůže dopadnout dobře. To nejhorší ovšem ještě zdaleka nepřišlo; teprve když se ocitáme v soudní síni, můžeme zakusit to pravé zděšení a nerozhodnost. Jak už píše Dahl: "Ve válce jsem zabíjel a snažím se za to cítit špatně, ale nejde to. Ovšem hrát falešně karty, to bych si nikdy neodpustil." Jak soudit válečné zločiny? Jak naložit s informací, která by výrazně ovlivnila celý proces, ale obžalovaná se za ni stydí? Je dobré si občas pustit k tělu lidskou tragedii a tuhle nemůžu než doporučit! 90%.