LeoH

Pro mě dodnes to nejlepší, co kdy televizní médium zrodilo, průsečík snad všeho, co mě na popkultuře oslovuje a zajímá. Viděl jsem od „Jdu na ryby“ až po „Jak je Annie?“ nejmíň patnáctkrát a ještě si to mockrát dám, i když znám dávno nazpaměť každý dialog, každý záběr, každý tón ze soundtracku, všechnu lyriku, komiku, mystiku i astrofyziku. Na rozdíl od mnoha jsem hltal druhou řadu zrovna tak jako první – souboj s Windomem Earlem, Benovo mužné šílení, Cooperův románek a tolik dalšího... Ani po všech těch letech mě nepřestalo bavit rozvíjet představy, kam by bývaly věci mohly pokračovat. A mimochodem, taky to má poslední poctivý český dabing.

Zrovna, když jsem konečně začínal být trochu závislý, utnula Nova pátou řadu v půli (jediné, na co se u nich ještě dalo koukat) a místo ní šoupla nějaké připitomělé detektivky, tak jsem si pěkně stáhl celý seriál od začátku. Vydržel mi měsíc, ze závislosti jsem se myslím vyléčil, zato se dočasně cítím být housologem. V první řadě je pár super dílů a pár ne úplně přehledných, celkově je to takové období dolaďování schématu (ze začátku je House hovado největší, pak se z něj stane poměrně standardní drsňák s dobrým srdcem, což už není tak originální, ale asi je to přece jen víc sexy), druhá až čtvrtá jsou jízda, klišé pevně usazeno, leč ještě neopotřebováno, nápady jen prší, miluju Houseovy halucinogenní výjevy, soutěžení s Bohem, muzicírování a žonglérské výstupy...; pátá řada začíná být poněkud nastavovaná kaše, zatím to nicméně nepřestává být zábavné, inteligentní, místy silně (a ne lacině) emotivní. Od dob Twin Peaks první seriál, který mi stálo za to vidět celý, na rozdíl od T.P. jen jednou, ale i tak slušný výkon.

Těžko dvaapadesátkrát vstoupit do stejné řeky tak, aby to byl pokaždé třeskutý nátěr, přesto se Trpaslíkovi původně podařilo skončit skoro včas, přičemž lehce zvážněvší sedmá série po nástupu Kochanské II. pořád ještě patří k nejsmysluplnějším částem právě tím, jak stylově i náladou uhýbá trochu jinam; pocit pásového „prodavačství humoru“ se dostavuje až úplně ke konci osmé řady (o devátou a desátou musím teprve někde zakopnout). Liverpoolský akcent mistra Listra a Kocourovo funky vřeštění mi bude zvonit v uších hodně dlouho.