Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Thriller

Recenzie (1 643)

plagát

Terrifier (2017) 

V podstatě to samé, co předchozí kraťas, jen přetáhnutý do celovečerní délky. Vraždící klaun i zde nahání své oběti za doprovodu povědomých syntezátorů (řekl tu někdo Carpenter?), navíc podpořený špinavým vizuálem sedmdesátkových grindhousů a několika kbelíky umělé krve. Očividně levné, ale vůbec ne špatné. Je to sice hodně primitivní naháněčka s dostatkem gore scén (ta s pilou jde dokonce už za hranice diváckého vkusu), ale jelikož mim-zabiják se poměrně činí a ženské hrdinky ho mnohdy odmítají dorazit, všelijak zmasakrovaných figurín přibývá. Komu tohle stačí, bude si asi chrochtat blahem. Na mě už to bylo - zhruba od poloviny filmu - až příliš natahované.

plagát

Amityville: Prebudenie (2017) 

Po hodinách, zrcadlu a domku pro panenky se nový Amityville tak trochu vrací ke kořenům: to jest k samotné haciendě, která si zasedne na jednoho z členů rodiny a tu pomalu přivádí k šílenství. Zdejší rozdíl je ale ten, že tenhle "vyvolený" je tentokrát synátor v kómatu, který po většinu stopáže jen nepříjemně čumí, než ke konci zázračně vyskočí z postele a chopí se brokovnice (pokud tohle pokládáš za spoiler, sorry za něj). No a jak už tady kolega tron správně připomenul: Probuzení se odehrává v realitě, kde jsou předešlé díly právě jen obyčejné hororové filmy. Jinak tahle část sice není vyloženě průjmem, jak jsme mnozí čekali, jenže selhává už v samotném základu - není ani trochu děsivá.

plagát

Oni 2: Nočná korisť (2018) 

Trio maskovaných a profesionálních narušitelů soukromí se po deseti letech vrátilo, aby do svých zvrácených her lapilo další oběti. Jestli je to však návrat opodstatněný, na to už si musíte odpovědět sami. Karty jsou totiž rozdány tím nejprovařenějším způsobem: úvodní vykosení vedlejších postav, následné seznámení se čtyřčlennou rodinou, řešící si vlastní bolístky, a přesun na nějaké odlehlé místo, odkud se pomoci rozhodně nedovoláte (v tomhle případě kemp). Naháněčka začne sice celkem brzy, bohužel postavy při ní začnou umírat v přesně očekávaném pořadí a do toho pronášet otřesné věty typu "Oba jsou mrtví! Jak to mohl vůbec někdo udělat?" Korunu tomu nasadí strážce zákona, který, jak žánr přesně káže, chcípne během několika vteřin. Celkově to ale nemá šanci nudit - je to fakt krátký (75 minut čistýho času), oproti jedničce krvavější, a v poslední čtvrthodině se oběti vzepřou a dají těm zmrdům pěkně po držce. A to za doprovodu vymazlené kamery a slaďáku od Bonnie Tyler. Z "kápa" ale nemuseli dělat Terminátora a poslední minutu bych taky vystříhnul.

plagát

Escape from Cannibal Farm (2017) 

Tak pěknej trailer to mělo, víc jak rok to na sebe čekat nechalo a nakonec z toho vylezla takováhle chujovina! Jako klidně bych přehlídnul, že se jedná o prachsprostou vykrádačku Texaskýho masakru. Možná bych překousnul i to zdejší ochotnický obsazení - přece jen se to točilo v amatérských podmínkách. Jenže když je to ještě navíc ukecaný, dlouhý a tim pádem nudný, překvapivě ani ne moc krvavý a navrch strašně, ale fakt strašně stupidní, tak už ani já nemám chuť ani sílu k tomu něco smysluplnýho napsat. No, řekni sám: ženská se až po hlavu ponoří do kádi s vodou a ona z ní vyleze úplně suchá a se zaschlou krví na sobě? Né, sorry, fakt je to HODNĚ špatný.

plagát

Mama s ockom (2017) 

"Je to Sawzall - to znamená, že prořízne všechno." Tvůrce Cranku nebo druhého Ghost Ridera vzal nejspíš z trucu malýho meloucha v podobě týhle brutálně černý, místy až hororový komedie, která... která vlastně nedopadla vůbec špatně. Malej budget jde sice znát a těch několik málo vražd jde mimo kameru, ale má to fajn vizuál, rychlej spád, šílenýho Cage (jemuž po dlouhý době sedla nějaká role), pár skvělejch hlášek ("Je to velký sklep, měli bychom je slyšet kašlat. - A zvracet, chichichi!") a v závěru mega vtipnej twist, kterej tu hru na kočku s myší zase trochu otočí. No a protože je to takhle zábavná honička za zabitím vlastních děcek, člověk odpustí i tu absenci pořádnýho konce a jakýhokoliv vysvětlení ohledně zdejšího šílenství. Za mě teda silná troječka.

plagát

Geostorm: Globálne nebezpečenstvo (2017) 

Katastrofálně zparodované sci-fi. Nejlepší scéna je ta, v níž křehká blondýna prchá ve voze s uneseným prezidentem skrz šlehající blesky, padající jeřáby, bortící se mosty a ještě stihne zlikvidovat pronásledující zabijáky. A Chuck Norris tiše závidí.

plagát

Lust for a Vampire (1971) 

Prostřední a zároveň nejslabší část karnsteinovské trilogie (první jsou Vampire Lovers, poslední pak Twins of Evil). Rozhodně za to může ta přeslazená romantika, v níž se hlavní borec zamilunkuje do svojí studentky - upírky Mircally, a která citelně narušuje tu klasickou atmosféru Hammeru. Přitom se tu dočkáte jednoho povedeného probodnutí padajícím trámem a dech beroucí přehlídky krásných koziček v prvních dvaceti minutách. Slabá trojčička.

plagát

Jigsaw (2017) 

Pokračování zbytečnější, než kondom v klášteře. John Kramer se má čile k světu i po vlastní pitvě, pastičky na lidičky postrádají nápaditost, závěrečný twist je průhledný jako ta nejčistější studánka, a navíc mi přišlo, že to ignoruje některé předešlé díly. Skládačka (v jakékoliv podobě) už by to měl zabalit, jenže když mrknu zase na ty výdělky, tušim, že se ještě několikrát vrátí - třeba jako Návrat Jigsawa, Pomsta Jigsawa a Smrt Jigsawa. A to mě už fakt mrdne...

plagát

Borg/McEnroe (2017) 

Pro fanoušky "bílého" sportu rozhodně povinnost, protože lepší film z tenisového prostředí uvidí jen těžko. Slavné wimbledonské finále z roku 1980, v němž se tehdy utkali dva největší rivalové, kteří nemohli být charakterově víc odlišnější. Snímek je sice hlavně o chladně působícím Borgovi, než o neřízené střele McEnroeovi, ale je fajn poznat, že i slavný "Ice Borg" měl své vlastní démony. Každopádně ono očekávané finále dvou emočně vyšťavených soupeřů je zde podáno opravdu jako skvělé drama a do sedačky musí přikovat i diváky, kteří znají tuto část tenisové historie.

plagát

Zabitie posvätného jeleňa (2017) 

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut.