Bloody13

Mám rád hixploitation v jeho nejčistější podobě, vyhledávám ho a mnohdy i lehce nadhodnotím. Jenže Dying Breed je tak nezdravě přímočarý a sterilní, že místy vyvolává nefalšované deja-vu. Všechno jsem už někde viděl a mnohdy v lepším provedení (kanibalská rodinka z Wrong Turn, zachování rodu zase v Timber Falls), za to chybí jakýkoliv výrazný nápad a snaha vyhrabat se z průměru. Protinožci už nejednou dokázali, že horory točit umí, jenže tentokrát fandu žánru spíše zklamou. Bohužel.

Virgil je starý, osamělý muž, co bydlí ve své chatce uprostřed lesů. Když se jednoho dne vydá hledat svého kocoura, stane se svědkem vraždy malého děvčete. Jenže policie na místě činu žádné důkazy nenachází. Že by děda trpěl halucinacemi? Na to už si bude muset odpovědět divák, který nemluvnému, ale sympatickému hrdinovi drží pěsti, ať to stojí cokoliv. Třeba i nechápavý pohled na závěrečné titulky působící jako tečka mezi oči. Naopak mi přišla škoda nevyužít více těch ponurých zimních lesů, ale atmosféru si to udělalo svou, hlavně ke konci. Každopádně hodně zajímavý hororový kousek.

"Welcome to Prime time, Bitch!" Po všem tom upalování, pohřbívání a svěcené vodě se Freddyho přízrak znovu vrací, aby shodil všechnu svou zbývající čest, vážnost, a pořádně se ztrapnil. Krueger už nemá koho vraždit, ve Springwoodu zůstali jen mentální dospělí, a tak si krátí čas trýzněním jak posledních dětí, tak hlavně samotného diváka. Jedna z nejslavnějších hororových ikon totiž schytala na postu režiséra nemožnou ženskou, která se rozhodla sérii ukončit a znásilnit. Freddy tu už vystupuje coby pouhá komická figurka s pochmurnou minulostí, jež neměla být nikdy odhalena... alespoň ne takhle. Kruegerova maska je zase o něco jednodušší (rozuměj ošklivější) a "speciální efekty" stojí tentokrát za hovno. Paradoxně nejlepší na snímku jsou tak závěrečné titulky, ve kterých se promítají nejlepší momenty z celé série. Člověk si při nich vzpomene na všechny ty krásné chvíle, u nichž nás Fred královsky bavil. R.I.P.

V předešlé části udělali policisté z Michaela cedník, ale to mu nebrání nic v tom, aby se po nutné resuscitaci vrátil o rok později a další halloweenský svátek oslavil v kruhu rodinném. Mezi ním a Jamie navíc vzniká telepatické pouto, čehož využívá starý známý, ale už hodně poblázněný, doktor Loomis. Pětka je vůbec nějaká zvláštní: Michael se tu často prohání autem a do toho se tu nepochopitelně objevuje postava Muže v černém, který v závěru vystřílí celou policejní stanici. Ale i přesto je to pořád zábava. Myers tu vykuchá 10 lidí plus jednoho psa, a ve dvou momentech divákovi hodně zatápí: samozřejmě mám na mysli číhanou ve stodole a útěk Jamie před strýčkem skrz šachtu.

Pokud v ložnici postrádáte pestřejší erotické hrátky, mohl by být tenhle film přesně pro vás coby zdroj případné inspirace. Tři zdejší hororové příběhy ale nejsou jen o perverznosti a pudech bez hranic, ale i o pomstě, nenávisti a čistém zlu uvnitř každého z nás. Všechny povídky mají něco do sebe, chvílemi je to docela síla, ale na to, aby tahle britská záležitost v dnešní době šokovala, má moc malý koule. Ale bavil jsem se výborně, takže určitě doporučuju. Na jinak těžce moralistické Angličany nečekaně odvážný počin.

Taboada si za svou kariéru sice párkrát odskočil k akčnímu žánru, ale za svou domovinu považoval horor. Právě u něj si byl jistý v kramflecích. Převážně to byly duchařiny, které měly minimální nároky na rozpočet, a přece se z nich vytřískala kvalitní filmařina. Tenhle snímek s lehkými náznaky gothiky se opět zaměřuje na skupinku krásných děvčat, která rozplétají předivo rodinného tajemství, přičemž záhy zjišťují, že duch minulosti jim neustále dýchá na záda. Žádné infarktové momenty, spíše hodně zvolna budovaná nejistota a v závěrečných minutách i slušné napětí. Doporučení z mé strany tedy míří především milovníkům nebo sběratelům starých zapadlých hororů.

První ze série o strašidelném domu z Amityville, v němž přebývá démon minulosti. A společně s druhou Posedlostí taky ten nejděsivější zářez, posléze šly ostatní díly rychle do horoucích pekel. Jednička se sice chlubí delší stopáží, ale člověk je v neustálém střehu, takže ty dvě hodinky utečou jako voda. Film netlačí zbytečně na pilu, kamera a hudba dělá svoje, atmosféra postupně hezky houstne i tak, a stačí k tomu i obyčejné hejno much. A taky disponuje kvalitním obsazením: kromě do naprostého šílenství upadajícího Brolina a Steigera coby otce Delaneyho si tu zahrála i kráska Margot Kidder, známá především jako Lois Laneová. Bohužel, když se podívám na počet hodnocení originálu a jeho trapného remaku, je mi skoro do pláče. Jde totiž vidět, jakým hororům dávají místní diváci přednost.

Další zapadlá haunted-house story, tentokrát ze Švédska. Námět se neliší od ostatních duchařin, ve kterých je přistěhovaná rodinka terorizována vlastním domem. Rozbíhá se to hodně zvolna, do půlky si tvůrci vystačí vlastně jenom s podivnými zvuky z podkroví. Až s příchodem podezřelého muže se pak film pokouší děsit i jinými prvky: dvěma infarktovými momenty a závěrečnou dvacetiminutovkou, kdy se nám bubák představí osobně, bohužel hodně krátce. Švédové tedy dokázali, že jim nejsou cizí ani strašácké příběhy, i když v rámci žánru je jejich zářez spíše průměrný a bez špetky invence.

Pro mě je Narušitel kult jako kráva. S prvním promítáním jsem měl tu čest ještě z éry ošuntělých VHSek, kdy páska byla skoro v dezolátním stavu, takže obraz se zvukem nebyly to pravé ořechové. To mi však nebránilo si tenhle čisťounký slasher pořádně vychutnat. Zpočátku se toho moc neděje, ale jakmile se ke slovu přihlásí slušné množství všech těch bodacích, řezacích nebo drtících nástrojů, pravověrný fanda nemůže být zklamán. Společně s hustou atmosférou uvnitř uzavřeného marketu jsou nejsilnější stránkou brutální mordy, při kterých si svých pět minut slávy odbudou i oba bratři Raimiovi. Až moc obyčejný zabiják a WTF konec mi tuhle zábavu nezkazily. Jo a Bruce Campbell se tu mihne v závěru coby policajt, ale lehce ho přehlédnete.

První půlka devadesátých let byla pro horor nemilosrdná doba. Žánr zažíval tvůrčí krizi a rok 95´ byl jejím vrcholem. Proto i třeba průměrný Demon Knight působil jako nezvykle svěží dílko. První celovečerák kultovního seriálu nepostrádá všechny atributy starých krvavých béček: nechybí známé tváře (Sadler, Zane, Miller), povedené masky hnusných démonů, diváka ohodí spousta krve a zeleného slizu a to vše za nutně černohumorného nadhledu. Příběh je posunutý na vedlejší kolej, ve svojí přímočarosti jde stejně o souboj dobra se zlem ve starém hotelu, uprostřed ničeho. Snímek teda ctí pravidla žánru, je vyroben s fanouškovským zápalem a toho si já umím cenit. Následující Upíří nevěstinec mi však připadá o krapet lepší.