andrii

Náhodní milenci z baru se ráno probouzejí vedle sebe jako "tabula rasa." Až při společném brunchi opatrně a zlehounka vybrušují svou vlastní tvář prostřednictvím několika klíčových střípků, vzájemného a nesmělého oťukávání. Dějová linka naplněna střihovým dialogem vchází do mysli pomocí vzpomínkových útržků, bloudí v přemýšlení o uvadlých snech a kotrmelcích svých dřívějších životů v odlehčeném partu, vnitřní konverzace mapuje možné argumenty přítomnosti, obrysy budoucnosti se vydávají do končin hodných fantazijní filozofie. Nezávazné důvěrnosti ostražitě hlídají onu pověstnou jiskru, která nevyprchala ani s ranním kuropěním. Oba, ač by se vyslovili nahlas, chtějí z lásky na jednu noc, udělat daleko více. Ani malá roztržka mezi nimi však nezabrání tomu, aby polibek na rozloučenou, byl tím posledním. Jména mladého páru jsou odtajněna jeden druhému až v těsném závěru, jak příjemná, symbolická tečka sladkého happy endu. Komorně rozkošné, obyčejně vytříbené, kaskádovitě zkoumavé, křehce čisté. Á propos hnědovlasý Dustin Hoffman ve svém ateliérovém "mezonetu" je tak gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní.

Nadčasový, svěží snímek protkaný originálními a nápaditými prostřihy, trefnými filmovými interpunkcemi, vtipnými glosami, odvážnými scénami a excelentními hereckými kreacemi v čele s nesměle-kouzelným Dustinem Hoffmanem. To vše hudebně „dozdobené“ dnes již kultovními melodiemi obou songů. Lahůdkový film, který nikdy neomrzí.

Pomocná ruka v exilu nesvobodného bytí. Statečná srdce, obětavost, nesobeckost, touha nevzdávat se a přemoci okovy oné ideologické konformní moci. Slzy přítomnosti prosluněné kratičkým milostným vzplanutím, s nadějným cílem blýskání se na lepší časy, ve svobodném království budoucnosti. Sugestivně pravdivé, psychologicky košaté, herecky vytříbené.

Činí se, větrolamy dění, jako Casablanca. Nezničitelnými činy. Truchlivě omlazující vizuální "velkoportrét" horoucí romance. Tlukot zamilovaných srdcí zahalen suknem časů nehostinných. Příliv lásky silné a houževnaté na pozadí náruče macešské. "Belle de Jour" Catherine Deneuve jako „vévodkyně“ plantáží oplývající vnitřní zanícenosti a silnou vůlí. Uhrančivě pohledný a hříšně přitažlivý důstojník Vincent Perez v načechrané elegantně svůdné sněhové i černé uniformě rozpíná svá charismatická objetí, proti jejichž dotykům nelze být imunní. Krajinné exteriéry "kolorují" prostupující výpravný půvab i trýzeň v pozvolném a neuspěchaném rytmu vyprávění.

Restaurant jako mekka uměleckých múz, vzájemných propletenců tvůrčích, mileneckých, přátelských, kolegiálních i rivalských. Každý si kráčí cestičkami za splněním svého malého/velkého snu. Každý touží po hvězdných polibcích slávy. Adrien Brody lehounce protíná éterično svého uměleckého já, svobodného a nezávislého uměleckého ducha, s rozervaností sobě vlastní, na jevišti (ne)chtěné reality.

Aristokratický vějíř barvitých, melodramatických rošád a milostných avantýr sňatku z rozumu a povinnosti... Dobové kostýmní orgie a pohádková výprava lákají k téměř rajskému životu, avšak za těmito sluncem zalitými slastmi, se pomalu odkrývá pravá tvář věci - tvář mocensky melodramatická, majestátní, intrikářská... Boj o vlastní důstojnost a pocit svobody, který vzhledem ke konvenčním způsobům a tradicím doby, se zdá býti až příliš "obskurní." Vzepřít se oněm konvencím by způsobilo rozklad a zmar pout rodinných. Pompéznost a honosnost na povrchu, chlad, tíže, prázdnota a pokrytectví uvnitř. Casanovsky dominantní vévoda - manipulátor s přísnou sfingovskou tvářičkou, místy až tyranskou zásadovostí, nedostupností a nepropustností srdce, zalitého slepotou k citům vlastním i citům svých blízkých. Frivolního šik vévodu s image ledového krále "barví" Ralph Fiennes, v jehož "diktátorském" výrazu se zrcadlí drobnokresba charismatické rafinovanosti, v jeho očích a pohledech se odráží výsostná kontrola moci i hříšná pojistka majestátnosti. Krásná, hrdá, silná a nakonec vyděračskými ústupky, smířlivá a poddajná vévodkyně Keira Knightley, jejíž "Sophiina volba" se řídí mottem: "Moudřejší ustoupí."

„Láska, která překročila hranici smrti.“ Moc a vůně peněz jsou lákavější než prostý lidský život. Chapadla farmaceutické chobotnice rozdávají Černého Petra každému, kdo se jim postaví do cesty. Lidé jako vězni, s nimiž se manipuluje a obchoduje na globálním trhu. Buldočí povaha a kuráž Tessy, která se svým pátráním pouští na tenký led, romanticky zasněný Justin, který po smrti své ženy vstane jako bájný Fénix z popela. Zoufalství a vnitřní bolest ukryvá za nepropustný štít lásky. Vydává se na nebezpečnou misi, dokončit práci své milované ženy a najít motiv její vraždy stůj co stůj. Klubko pravdy, které rozplétá, je děsivější než jakákoliv noční můra. Je nikdy nekončícím komplotem, kde se točí kolečka fanatického sebevědomí o velké peníze. Obdivuhodný Ralph Fiennes vykresluje jednotlivými minimalistickými, leč výmluvnými konturami, svého Justina - duší citlivého snílka ponořeného do tajů zahrádkaření, emoce zmítané bolestí, strachem, osamělost desperada, ale i vnitřní odhodlanost, neodolatelná houževnatost, odvaha a zarputilá síla. Realisticky mučivé, bez pardonu.

Láska, která vzplála příliš brzy. Láska, která vzplála příliš pozdě, aby mohla být vetkána do srdcí dvou osudově střetávajících se a osudem času míjejících se "milenců." Nenaplněný vztah, horoucí city vyznání vyřčené v poslední kapitole. Veršovaná korespondenční milostná dostaveníčka se stávají jediným možným poutem mezi líbeznou křehkostí a spanilou zranitelností víly Taťány, která jakoby se vznášela v mihotajícím se světě múz a rozmařilým bonvivánem, charismatickým elegánem Evženem Oněginem. Kamera ladně „tančí“ zasněnou kouzelností vizuální scenérie, aristokraticky se snoubí s lahodným tichem rajské harmonie hudební podmanivosti. Křídla lásky v dlaních povrchního a snobsky odmítavého Oněgina, který není hoden opětovat city Taťány. Křídla lásky v dlaních Taťány, vdané ženy z povinnosti, která jest Oněginovým návratem rozrušena, neboť ho nepřestala nikdy milovat, avšak věrnost lože manželské ctí nade vše. Chvíle lásky, která dozrála v čase nesprávném, aby její bohatství mohlo opanovat srdce obou zamilovaných. Mistrovské, poetické, podmanivé, procítěné do posledního obrazu.

Duchařská story s překvapivým, post mortem, odhalením. Zbloudilé duše hledají klíč k tajemství minulosti starodávného sídla, které je zahaleno mlhavým hávem a jehož komnaty se choulí v oparu mystična. Šepoty potemnělých koutů, mrazivost v zátylcích, rychlé bušení srdce. Tepající plíživá atmosféra přímo vybízí k hororovému pohlazení, postupné dávkování lekavých momentů, tlukot potemnělosti prozářený (ta)jemným světlem lamp, scary tíže číhající na každém kroku. Za zdmi starobylé usedlosti žije cosi nepoznaného, neidentifikovatelného, což probouzí pocit strachu, eskalaci tajuplných šumů a existenci nezvaných přízraků. Poetika gotického hororu prostupuje celým domem, celým příběhem. Mějte oči otevřené, zapeklitá tajenka čeká na finální rozluštění. Záhadní cizinci z říše (ne)mrtvých obývají "svůj dům, svůj hrad" ve spiritistické nirvaně.

Gangsterský dýchánek peprných dialogů a šťavnatých scén v krvavé „kápi.“ Ďábelský vzestup a pád cool drogového megalomanského bosse Al Pacina. Opájení se luxusem, bohatstvím, samolibostí a pyšnou mocí. Paranoidní zoufalství, zatemnění mysli, zvrhlost, otevírající brány pekelné… Depalmovský drsňácký „spicy chod“ pikantní střihové stylovosti, kamerové radikálnosti a řízného filmařského tempa. Apokalyptické finále nasáklé střílecí řežbou, dovršené šílenstvím a skonem drogového krále, propadajícího se do zářezu krvavé koupele.