maoc

Tohle že má být druhý díl skládačky tří Matek po výborné Suspirii?! Vždyť to nemá žádnou hloubku, chybí zajímavé postavy jak v hlavních tak vedlejších úlohách a hudba je o dva řády níže (a nepomůže tomu ani kuchání Verdiho Va Pensiero, spíš naopak)! Samostatnou kapitolou úpadku, o které se rozepíšu, je příběh, přesněji řečeno jeho absence. V Suspirii byl sice také naprosto jednoduchý, ale navěšovala se na něj mytologie Matek. Divák přemýšlel o učitelkách školy a dalším personálu a dohadoval se, kdo z nich je čarodějnice nebo černokněžník či kdo ze studentů byl příliš velký šťoura a stane se mu něco velmi nepěkného. Tady je likvidace postav přímočará jak pila. Inferno je strukturou spíš exploitation a ne atmosférický horor. Ani o jedné smrti nemohu říct, že by byla zobrazena nějak skvěle. Nejhororovější a nejlepší scéna pod vodou se odehraje hned za začátku a pak už je to bída. Chybí personifikace zla. Je jím spíš samotný dům. O samotných Matkách nám něco prozrazuje jen stará kniha jakéhosi alchymisty, který stavěl sídla matek ve Freiburgu (ten už máme odškrtnutý), Římě a New Yorku, což působí jako vtip. NY není zrovna historické město. Za renesance, kterou bych označil jako dobu alchymistů, to byla provinční díra New Amsterodam někde na světové periferii. Kdo by tam stavěl dům jedné z Matek :-o ? Summa summarum: Inferno je hodně špatné mohu jej s klidem doporučit jen pro studenty designu a bytové architektury. Jinak je to prázdné jak našminkovaná štětka a kvalit Suspirie nedosahuje ani smykem. Dost možná že kvůli rozpočtu, ale to jej neomlouvá, protože i s málem peněz jde natočit něco, co má sílu, ale hlavně hlavu a patu, což tento nudný až trapný film postrádá. Na milost jej beru kvůli krásně oblečeným holkám. Lehká saténová blůzička tak ráda ukazující mokrá ňadra, plisované sukně tak rády se vyhrnující nad kolínka. Dnešní hadry holkám nesluší.

Příručka pro všechny dementy a malé lidi, jak být dementní a malí občas i okouzlujícím způsobem. Socialistický zmar a zároveň pokus o únik z toho přímo dýchá. Hrabalův text jsem nečetl, ale jiné ano, tak si ho umím docela představit a řekl bych, že převod do filmu se povedl. Ale co z toho, když předloha je ve své podstatě ... hm ... dementní? Mám proto, že se koukám na ještě větší dementy, než jsem sám, někam vyrůst? To je asi stejně naivní jako to, že bych vyrostl sledováním života superhrdinů. Ale to bývá aspoň občas zábava. Potěšila mě živá předloha natěračů Pata a Mata a samozřejmě herectví, které je tu bez debat za plný počet. Jenže v dementním filmu. Stejně dementním a (pro mne) divácky nudném a nepříjemném, jako jsou Homolkovi, Mr. Bean, a Hoří, má panenko.

Je velmi snadné nechat se unést positivy Lovce trolů. Nebo jej naopak strhat za hloupost, naivitu a plagiátorství. Já si vyváženě užil a "užil" všeho. Chválím hlavně slušné řemeslné zpracování, naopak mi vadilo, jak ke konci film ztrácel dech. Nejdivnější mi přišlo, jak mladí filmaři jdou několik dní v tahu za svým cílem. Ve stejných špinavých šatech, páchnoucí trolím pižmem, odraní a nemytí (i dívka!). Scifi jak hrom. A když přijdou o kameramana, nahradí jej a jedou dál, jakoby se nechumelilo. Nejzábavnější zase bylo, že tvůrci asi nechtěně potvrzují, že na křesťanství něco je, kdežto islám zobrazují jako prázdný.

Před pár lety bych tomu asi dal odpad. Teď už jsem přece jen klidnější, smířenější s věcmi, které nezměním. Ne tak pianista doktor Shirley. Ten chtěl věci měnit, proto přece vyjel na turné na jih. Asi se to na začátku šedesátek jako fakt stalo. Odvaha slušná, mohl být dalším černým mučedníkem. Zůstal jen evangelistou, jen bílou vránou. Nebo černým sněhulákem, jak chcete. Prostě jeden z velmi mála kultivovaných černochů té doby, který chtěl věci posouvat. Předsudky ale nejsou jen tak, ony vychází z reálných zkušeností. Koneckonců před barem Orange cosi doktorovi i jeho řidiči Tonymu předsudky zachránili kejhák nebo aspoň fasádu a peněženku. Dokud se osobně nepřesvědčím o morálním a jiném kreditu konkrétního člověka, budu vždycky nejprve podezřívavější vůči cikánovi, černochovi, přistěhovalci, dredatému, potetovanému, ... Statistika je neúprosná. Takže je dobře, že se věci posunuly, že lidé dostávají možnosti se vytáhnout nahoru ze srabu slumů, že se příležitosti narovnávají pro všechny menšiny. Ale glorifikace umělé multikulti diverzity, to jako fakt ne. A film to dělá a dělá to tak okatě oskarovitě, že je mi z toho šoufl. Dělá to řemeslně velmi dobře, ale s realitou se příběh potkává asi jako agent 007. Je to krásné, ale mimo. Jeden sluníčkový příběh interakce ras mezi tisícovkami, co skončily špatně. Není špatné si jej odvyprávět, ocenit, co ti lidi dokázali, ale vnímat jej v kontextu. Ale to snad kromě naivků a aktivistů, kteří z toho mají prachy, vliv nebo příjemný pocit z páchání dobra asi všichni chápou. Černí i bílý, homo i hetero i ti na lustry, chytří i blbí.

Toto se celkem povedlo. Bylo v tom napětí, lehké mrazení i emoce. Sice by pomohla trocha komunikace a ne se hned chápat flinty, protože šlo opravdu spíš o nehodu než úmysl, ale vysvětlujte to těhuli nadopované hormony až po vlasové folikuly. Konec trochu na palici. Twist pro twist. Co to jako mělo být? Jen závěrečné šťouchnutí ve smyslu vendety až za hrob. Ale proč ne. Zamilovanost a rozmnožování jsou prostě kurvy. O klonování ani nemluvě.

Už na prvním dílu 3. série je vidět skok v čase. Tedy na kvalitě obrazu a stylu vyprávění. Jinak vše při starém. Slušná konstrukce příběhu je podána průměrně a konec byl opět spíš na povzdechnutí. Vzpoura strojů, v tomto případě holografických konstruktů, asi není úplně to, co bych tady chtěl vidět. Je to totálně nepravděpodobné. Spíš by nastala totální dekonstrukce osobnosti a šílenství. Nebo to byl nějaký sofistikovaný umělecký obraz téhož? I don't think so. ***** EDIT: Tak jsem to projel ještě jednou a nakonec to není tak blbé, jak to vypadalo. Přidávám hvězdičku a mohu doporučit ke shlédnutí. Komentář výše berte s rezervou. Asi jsem byl moc přísný.

Larosiere je zkrušen smrtí svého přítele, který mu byl jako otec. Nedá se odradit, aby jeho smrt, která vypadá jako nehoda, nevyšetřoval coby vraždu. Do toho jej zasahuje deprese a ztráta smyslu života. Jeho šarm se vytrácí a Lampion má plné ruce a ústa práce, aby jakž takž udržel otěže celého případu. Jako v mnoha dalších dílech je počínání obou detektivů spíš směšné než že bych měl pocit, že jsou sto se dobrat dopadení vraha. Tvůrci to podle mne přehání s "humorem" na jejich účet. Nemají kredit, nevěříte jim, celou dobu působí jako Pat a Mat, ale nakonec to vždy jako zázrakem rozlousknou. V tomto vidím hlavní nedostatek celé první série. Z druhé, která je o dost lepší, si do tohoto dílu odskočila novinářka Avril, ovšem tady v roli podezřelé zlatokopky, jejíž bohatý manžel zemřel pár dnů po svatbě. A Laroisere jí má odhalit jako vražedkyni. Jestli to tak dopadne či nikoliv si nechám pro sebe, ale musím říct, že Blandine Bellavoir mi v roli vadila. Hrála ji skoro stejně jako později Avrilovou, takže se bojím, že ani nic jiného neumí. Ani vzhledově se záplavou zrzavých vlasů podivného střihu mi tam neseděla. Ale jinak je celý děj dost podobný britskému zpracování a až na naprostou nedůvěru k detektivům a laciné vtípky mu vlastně nemám co vytknout.

Ve srovnání se stejným případem zpracovaným BBC pro slečnu Marplovou tomuto chybí tíživá atmosféra. Každý v povedené rodince pěti adoptovaných a později zpola osiřelých dětí a jejich "otce" sice podezřívá každého, ale všechno je vlastně v ažůru, protože to tvůrci hned shodí nějakým vtípkem, nejčastěji na adresu poskoka Lampiona. Služebnictvo je také volaké čudné. Vztahy mezi postavami se tak nějak odehrávají, ale nemáme pocit, že bych chápal proč. V tom byli Britové lepší. Ale jinak Frantíci v ničem moc nezaostávají. Dokonce i herce typově zvolili podobné těm z britského zpracování (sekretářka, nejmladší dítě, ...). Dívat se na to dá bez újmy na zdraví, ale agathomilci opatrně, ta vaše sekta je citlivá, tak aby vám nepraskla žilka nebo se neobjevil tik v oku. Závěrečné vysvětlení se podle mě nedá uhádnout. Indicie sice jsou, ale chybí motiv. Ten si inspektor vycucá z prstu, ale ono to v britském zpracování není o mnoho lepší. Taková prostě filmová zpracování Agathy obvykle bývají. Divák nikdy neví vše a nemůže pachatele vystopovat, leda uhádnout. Jestli je to tak i v předloze mohu posoudit jen nedokonale, protože jsem čtení vzdal po několika poirotových povídkách. Nuda. Fakt nuda. Ale i v povídkách téměř vždy bylo něco, co Poirot vytáhnul na závěr a čtenář nemohl mít tušení, neboť se mu nedostalo informací. Takže za mne je to feature, nikoliv bug. Smiřte se s tím nebo se dívejte na něco jiného.

Nejmilejší seriál všech dob. Kam se hrabou Friends. Skvělé dialogy, obsazení postav padnoucí jak želízka recidivistovi, občas jsem se kromě šklebu zasmál i nahlas a vlastně vůbec nevadí, že se skoro nic neděje. Moc mne potěšila Rachel Stirling a překvapila poměrně srozumitelná britská angličtina. Třetí série přidává ještě víc vztahových pnutí a hledání a je ze všech sérií asi nejvtipnější a nejlepší. Pokud Mackenzie natočí něco dalšího, budu jen rád. Nádherný oddech s dokonalou znělkou. I'll be your treasure...

Dlouho jsem se ke sledování tohoto do nebe vynášeného spektáklu nemohl odhodlat. Až léto 2022 a volný večer se synem rozhodl, že to bude právě toto. Nelituji... Předlohu jsem nečetl, ale od Kinga něco málo znám a třeba Zelená míle je natolik podobná ve své člověčině, výstavbě příběhu i překvapivým zvratům, že si troufnu s klidem napsat, že tady se Kingova novela podařila na plátno převést dokonale. Dopodrobna prokreslené jak hlavní tak vedlejší postavy, velmi střídmě dávkovaný naturalismus (aby nevyděsil hospodyňky) a humanismus navzdory osudu a prostředí. Moc pěkné. Ale kdoví proč mne to zdaleka nevzalo za srdce tak, jak bych čekal. Třeba jako četba Zelené míle nebo mnohé jiné filmy, namátkou Atonement, Arrival, Smrt krásných srnců, začátek pixarovského Vzhůru do oblak (Up!) nebo Wit s Emmou Thompson. Asi proto, že za emocemi je tu přece jen, jako všude u Kinga, cítit kalkul.