Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Animovaný
  • Mysteriózny

Obľúbené filmy (10)

Lovec jeleňov

Lovec jeleňov (1978)

Smrt tančí / v mysli a v očích / šlehají plameny, / ale za nimi je prázdno. // Když jsem tě hledal, / neviděls mne, byls schovaný / ani já jsem tě nemohl najít. / Až jsi mne hledal ty, / našels torzo s prstem na spoušti, / co odpráskne celej svět, / co se topí v moři krve / moři všeho. / Tady to vylítne, celý to / vystřílej / do rána nezbude z tohohle města / děvka na děvce! / Tak mě nech jít, / nehaž mi laso, / záchranej kruh ani klacky pod nohy, / protože teď je to jedno, / co to bude. / Teď už je všechno jedno, / tak jedno! / Na domov mě nenalákáš, / já uctívám pravej domov, / domov pro vystřelený mozky, / pro děravý hlavičky. / Jdeš do toho se mnou? Jdeš? / Ne, ty seš daleko. / Ty seš tak daleko, jako vocuď svoboda. / Tak mě nech, vyser se na to. / Vím, ty stromy na horách jsou / všechny jiný, zvláštní / a tys mi slíbil, že mě tady nenecháš, / ale už je pozdě. / Až pojedeš zase lovit, / neber s sebou Lindu, / jdi sám a nezapomeň, / to heslo, to jediný důležitý / na lovu jelenů... / One shot... / Fuck it.

Blade Runner

Blade Runner (1982)

Psáno v lednu 2021, kdy probíhá děj předlohy Sní androidi o elektrických ovečkách. *** Osudy natáčení i distribuce filmu Blade Runner jsou spletité jako odpověď na otázku, zda je lidštější replikant, vraždící svého selhávajícího stvořitele nebo tápající člověk zamilovaný do replikantky a předznamenávají vnitřní napětí, které celý film vynáší nad běžnou produkci. Blade Runner vystupuje, ba ční tak vysoko, že jde o jeden z nejzásadnějších sci-fi snímků a vlastně i filmů všech dob. Už když jsem ho jako mládě viděl poprvé ve mně silně rezonoval a pohltilo mne mystérium Deckardovy ne/lidskosti, Sebastianův pokus vdechnout život neživému, krásná a zraněná Rachel a o čas hrající Batty, který na konci svého krátkého života poznal to důležité, co mu unikalo. Pamatuji si délku a pomalé, zadumané záběry, depresivní atmosféru, tmu a záblesky světla. Nepřišel mi akční. Pod dojmem 9. série Červeného trpaslíka a zjištění, že vznikl i Villeneuveův Blade Runner 2049, jsem dostal chuť si znovu přečíst předlohu i v češtině vyšlé dvě knižní pokračování filmu od Dickova žáka K. W. Jetera a kouknout se na oba filmy. Byl jsem velmi překvapen, jak moc se to, co jsem viděl, lišilo od vzpomínek. Možná je to tím, že jsem kdysi shlédl nějakou jinou, delší verzi. Final cut je poměrně krátký, akční je docela dost a komplexnost světa LA blízké přítomnosti jen nakusuje. Že je film hodně jiný než kniha, jsem věděl dávno. Ale že je až tak jiný, že z předlohy nezůstaly téměř žádné zásadní prvky, to mne také překvapilo. Téma důležitosti zvířat je naznačené jen letmo sovou u Tyrellů, postrádám (v knize docela zásadní) postavu Deckardovy manželky, exulantství ze Země demonstrují jen několikrát agitační vzducholodě, zcela pominuta je otázka radioaktivního prachu a s ním souvisejícího speciálství lidí, (je naznačeno jen IQ testem, na který odkazuje Kowalski před tím, než udělá z Davea Holdena řešeto), v knize je horko a sucho a čeká se na monzun, kdežto ve filmu již monzun patrně přišel, ale hlavně zcela chybí zásadní prvek – mercerismus – přímé empatické napojení na Wilbura Mercera a sdílení jeho pouti a svých životů s ostatními. Scott a scénáristé se mnohem více soustředí na prvky, který Dick vykresluje jen letmo a nechává domýšlení na čtenáři – lovení a strach, cizost replikantů a vůbec jejich svět (fotky, implantované vzpomínky, omezená životnost, boj proti smrti ne rukou blade runnera, ale doběhem přiděleného života). A dělá to zatraceně dobře. Těžko říct, zda tvůrci šli kultovnosti cíleně naproti nebo ji ve filmu podpořili jen náhodou, ale úchvatný a ani po 40ti letech nestárnoucí vizuál, skvělá hudba a symbolika, která se vine filmem, podnítily již druhou generaci diváků k pídění se po výkladu náznaků (origami, fotky, had, Bradbury, čísla, zásahy na těle Zhory, hřeb v ruce, atd.). Vznikl nejméně jeden dokument, několik fanouškovských sestřihů, eseje na témata zda je Deckard replikant či nikoliv a proč a o jiných aspektech filmu. Jako rozcestník k informacím zkuste třeba jen stránku filmu v anglické Wikipedii a budete čubrnět. Prostě tento film, ačkoliv jej mnozí shledávají nudným a plytkým se zase mnohým vpálil do očí tak, až odleskují jako oči replikantů pana Chewa. Máloco vypoví o kvalitě díla tolik jako rozdělení táborů na přívržence a odpůrce. Je na vás, na kterou stranu se postavíte vy. Já si už vybral. … I když pro mou naprostou spokojenost by musel Deckarda hrát někdo jiný než Harrison Ford. Dokonalost díla se ale o to lépe ukazuje v porovnání s drobnou chybičkou na něm. Beru tedy Indianu, pardon, Harryho, jako takové znaménko krásy.

Príliš dokonalá podoba

Príliš dokonalá podoba (1988)

Pro mne TOP 10 film. Vnutí se vám do pozornosti svou lehkou uchylností (pro Cronenberga typickou), aby vás povodil po samé hraně lidství. Tohle je drama.

Vtip

Vtip (2001)

Film o ošklivém bujení přízemně tělesných buněk pojatý jako high literature esej s geniálním scénářem, bezchybnými hereckými výkony a hudbou, která mne rozpláče jenom si na ni vzpomenu. Ano, celou poslední třetinu jsem probrečel. Krásný film o nehezkých věcech a o životě a smrti.

Melancholia

Melancholia (2011)

2016 konečně viděno za jasného jarního odpoledne. Přesto zásah na komoru. Možná i proto, že kromě jména režiséra a Kirsten Dunst, jsem o filmu nic nevěděl a postupně si tak mohl objevovat a pokoušet se chápat. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. Krása, marnost, dekadence a, nečekaně, melancholie.

Ovládací panel
4 body