zolo

Miluju dánskou kinematografii a Nikolaje Kaase s ní. Tenhle snímek je ale pro mě zklamáním. Lehce předvídatelná dějová linie je obšlehnutá už z nespočtu jiných podobně laděných snímků. Až mě zaráží, že režisér nehledal jiné dějové zákruty. Říznout do toho, bořit tabu - to Dánové přece umí! Připadá mi, že se  u tohoto dílka jedná o chladný kalkul na city, až se divím, že na to Kaas kývnul. No, asi taky musí platit složenky. Kaas je jako vždy skvělej, ale v tom závěru bych ho fakt raději neviděl. Takže za ten závěr hvězda dolů.

Když se němci pokouší o komedie s dramatickou zápletkou, je to vždycky průser. Tady tomu není jinak.

Příběh si zaslouží plný počet hvězd, ale když cizokrajné produkce tvoří příběh z jiné země a doby, čuju průser a to nemluvě o použité angličtině. Tento film není výjimkou. Zaráží mě to o to víc, že Estonsko jako koproducent bylo kdysi součástí Sovětského svazu, proto se reálie přece jen mohly více blížit Břežněvovské době. Ti, kteří tuto dobu žili, asi budou vědět, o čem hovořím. Scénář by si zasloužil vypilovat a i herecké výkony zůstávají jen ve slabém průměru. Škoda, protože příběh je neotřelý, zajímavý a mohl být oslavován aspoň jako snímek 'Dokud se tančí'. Ale chladná anglická produkce nedokáže něco takového věrohodně pojmout. Ano, příběh věrohodný je, ale zpracování ne.

Tady jsem nenašel nic, za co by šel bodík dolů. Vše, jak má být. Brazilsko-mexická produkce mile překvapila. Moderní filmařské prostředky zachycují velmi dobré herecké výkony doplňované vkusně padnoucí hudbou. Skvělé.

Předpokládám, že tento příběh byl primárně určen k ukápnutí slzy. Pokud tomu tak skutečně bylo, ze mě slzu nevymáčkl ani jedinou, a až mě zarazilo, jak chladným mě zpracování příběhu nechalo. Když jsem trochu ve svých pocitech zapátral, uvědomil jsem si, že se nebylo s kým ztotožnit a jeho osud spoluprožívat. A v tom je problém tohoto, po filmařské stránce slušně zpracovaného snímku. Scénárista neseděl jen na dvou, ale hned na čtyřech židlích, a jak už to bývá, mnoho psů, zajícova - tady pointová - smrt. Nemusí být řečeno všechno, ale jedna nit by měla být ta červená. Tady, bohužel, mnoho nitek, ale červená barva žádná.

Komorně hluboká a hezká psychoanalýza jednoho rozchodu. Téměř absentující hudba dotvářela hluchotu času, který se dostaví v čase "poté". Jsem rád, že většinou skandinávská kinematografie ukazuje život v realistické podobě, protože jen takto zpracované téma může naznačit cestu. Chytrý člověk ví, co s ní, hlupák se utíká k pohádkám.

Těhletěch filmů už bylo natočeno neúrekom. Pokud si místo jednoho chlapa představíte ženskou, zbyde jen děj, který nic nového nepřináší a co víc, spíše nudí. Ale zas je třeba vidět ta pozitiva a sociální jistoty pro filmaře. Všechny ty dojáky, které doposud byly točeny v heteromódu (a že těch je) se budou překlápět do queer módu. No a při těch 72 či kolika pohlavích mají filmaři vystaráno na staletí dopředu. Víte, jak komedianti budou rádi, že na léta bude vystaráno na dárky pro fakany pod stromek? Ostatně... kdo by nebyl, že.

Naprosto přeslazená limonáda. Tímto nešvarem ale trpí většina rozvíjející se dálně východní gay produkce, takže vyčítat tuto "přidanou" hodnotu zrovna tomuto filmu (na seriál jsem, bohudík, nenašel koule) by bylo nefér. Filmy...no, lépe řečeno pohádky z této lokality si buď člověk dětinsky oblíbí nebo jimi začne pohrdat a ignorovat. Obávám se, že začínám patřit ke druhé skupině. Nicméně, těmto produkcím nelze upřít, že do těchto pohádek nasazují fakt cool tvářičky. Bohužel však, tato "hodnota" je pro mě na udělení vyššího hodnocení trochu málo.

Špatný béčkový horor či thriller, nebo ať už to nazveme, jak chceme, plný edukativních a neoliberálních sdělení. A samozřejmě, jak si doba žádá, i do toho Trumpa je třeba si kopnout, že.

Příběh typu "Bylo - nebylo" mi připadá trochu moc vyfabulovaný, trochu přitažený a taky ten telefonní automat s poznámkou o padání mobilní sítě... no, tím si u mě Dolan vysloužil dva černý puntíky. Ale za to casting, fantastická práce s hudbou, kamera, to vše je hodno Dalonového jména. Mé Dolanovy favority tento snímek z piedestalu nesesadil, ale i režisér par excellence má právo na své dny... vlastně... filmy.