The Death and Life of John F. Donovan

Příběh typu "Bylo - nebylo" mi připadá trochu moc vyfabulovaný, trochu přitažený a taky ten telefonní automat s poznámkou o padání mobilní sítě... no, tím si u mě Dolan vysloužil dva černý puntíky. Ale za to casting, fantastická práce s hudbou, kamera, to vše je hodno Dalonového jména. Mé Dolanovy favority tento snímek z piedestalu nesesadil, ale i režisér par excellence má právo na své dny... vlastně... filmy. (23.01.2021)

Když pominu to, že Dolanovi očividně přišlo jako dobrý nápad natočit semiautobiografický film o otravném, přechytralém dítěti, které vyroste v mladého umělce, jenž školí v pražské kavárně "zaslepenou" novinářku, nemůžu přivřít oči nad tím, jak špatně sestrojené to celé je. V nekohorentním shluku scén se zmatené slavné herečky nemají čeho chytnout - když je režisér vhání do svých trademarkových expresivních rodinných roztržek, je to jenom prázdné, když na ně zkusí své popíkové montáže (Stand by Me, omg), je to už pouze trapné. Ještě smutnější ale je, že velmi slibná Donovanova linka o utajené sexualitě v Hollywoodu a údělu filmových hvězd se nikdy nepřeklene přes pár mechanických frází a toporné Haringtonovo herectví, navíc se nijak "úžasně" nepropojí s Rupertovou story, který vlastně řekne, že o Donovanovi mnoho nevěděl. Někde pod tím vším je určitě fajn film o tom, jaký (ne)přiznaný vliv na nás mají popkulturní idoly, v tomhle tvaru je za tím ale vidět jen peklo ve střižně. (21.09.2019)

wait... what? Myslím, že scénář se mohl zdát dobrej - popravdě, všechny charaktery měly silnej potenciál vás totálně emočně zdolat svým příběhem, ale to asi ještě bylo před castingem nebo nevim? Je to tak podivně odvyprávěnej příběh, jakoby to bylo celý takový nedopečený, nedoladěný, asi jako by se ten film ztratil někde ve střižně. Škoda. P.S.: A brutálně špatný vyplýtvání Bittersweet symphony a soundtrack je taky takovej nedolanovsky nijakej a prázdnej. Prostě bleh:( (16.01.2020)

Dolanove stigmy z homosexuality a vzťahu s matkou sú tu už ohraná plátňa, jeho reflexia slávy povrchná, jeho obsadenie okaté, jeho dialógy nerealistické, jeho kamerové detaily otravné, jeho výber songov smiešny a pointy neexistujúce. Frustrujúca pseudo dráma, ktorej jediný príspevok je zaujímavý motív penpal vzťahu inak otravných postáv (Tremblay je jeden z najhorších populárnych mladých hercov súčasnosti). Vráť sa prosím domov, X. (04.10.2019)

Na donedávna velmi svěžího režiséra překvapivě pitomý film, který selhává mít smysl v čemkoliv. Dolan servíruje dvě příběhové linie - první o tom, jak je televizní hvězda Jon Snow tajně gay (není to nijak převratné, ani inovativně zpracované) a druhou o otravném příliš chytrém 11letém spratkovi, posedlým Jonem Snowem a dopisujícím si s ním od 6 let (WTF!!) o svých těžkých životech. Obojí by mohlo fungovat samostatně, s tím, že sonda do života celebritou posedlého spratka by asi mohla být užitečnější, než neobratné vysvětlování lidem, že slavní herci kvůli úspěchu musí často tajit a vlastně neprožívat nějaké soukromé štěstí. Film však přichází s hrozivou a pro režiséra nejdůležitější třetí příběhovou linií tvořící most mezi zmíněnými dvěma proudy a to je rozhovor profi novinářky s dospělým harantem, který napsal knihu o tom, jak si psal dopisy s Jonem Snowem! Čeká vás spousta voice-overů, rádoby důležitých blábolů a scén, které i přes účast dobrých herců (čímž nemyslím Johna Snowa) nefungují a jediné emoce, které ve vás vzbudí, je utrpení a zuřivost - na režiséra. Když už začnete uvažovat o tom, jestli celebrita opravdu napsala malému školákovi o bezva sexu a návštěvě gay diskotéky, ve filmu radši dospělý spratek přizná, že mu herec vlastně nemohl psát nějaké detaily o svém životě (a všechny flashbacky jsou tím vycucané z prstu). Přidejte navíc příšerně použité popové odrhovačky v soundtracku, které dojem parodie ještě víc zesilují. Tahle dvouhodinová příšernost se fakt hrozně nepovedla, šetřte svůj čas na něco lepšího. (16.11.2019)