Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Western
  • Dobrodružný

Recenzie (441)

plagát

Divosi (2012) 

Podobně jako U-Turn jsou také Divoši ryze oddechovým žánrovým filmem. A nikdo nemůže mít Oliveru Stoneovi za zlé, že si dal po letech pauzu od všech těch politiků, vojevůdců a burziánů. Tím spíš, že jsou Divoši velmi zábavní (černý humor nechybí) a hraví (skvělá práce se střihem a kamerou). Také spojení mladých neokoukaných herců (jimž vévodí krásná Blake Livelyová) se zkušenými hollywoodskými matadory se Oliemu bohatě vyplatilo a jeho filmu dodalo tolik potřebnou svěžest. Něco mi říká, že Divoši obstojí ve zkoušce časem se ctí a stanou se pro některé diváky podobnou klasikou, jakou jsou pro jiné třeba Pulp Fiction.

plagát

Súkromná vojna pána Wilsona (2007) 

Tom Hanks neumí hrát dobře. Tom Hanks umí hrát pouze excelentně. A dostane-li k tomu ještě nějakou pořádnou roli, je o velký zážitek postaráno. Přesně to je případ Soukromé války pana Wilsona. Že si neumíte představit slušňáka Toma v roli kongresmana, který má rád prodejné holky a koks? Pak budete o to více překvapeni. A je s podivem, že za ni Hanks nebyl alespoň nominován na Oscara. Ale pozor, Soukromá válka pana Wilsona má i jiných kladů. Především je to skvělý scénář Aarona Sorkina a bezchybná režie Mikea Nicholse. Také díky nim máme co do činění s filmem, který znamenitě propojuje prvky politického dramatu a černé komedie. Více takovýchto skvostů!

plagát

Da Vinciho kód (2006) 

S romány Dana Browna jsem nikdy neměl problém. Jsou napínavé, jsou nápadité, jsou zábavné. A totéž lze říci také o filmovém zpracování jeho Šifry mistra Leonarda. Spolupráce režiséra Rona Howarda a scénáristy Akivy Goldsmana dala tentokrát vzniknout kvalitnímu konspiračnímu thrilleru, který si velmi šikovně pohrává s historickými fakty a přitom se sám nebere zbytečně vážně. Bezchybně ale funguje hlavně herecké obsazení, třeba takový Tom Hanks je pro roli Roberta Langdona ideálním představitelem (což o pár let později potvrdili Andělé a démoni). Moc bych si přál, aby byl co nejdřív zfilmován i Ztracený symbol, dle mého názoru nejlepší Brownova kniha s Langdonem.

plagát

Lovci pokladov: Kniha tajomstiev (2007) 

Můj oblíbený oddechový film. Druzí Lovci pokladů sice nejsou kdovíjak inteligentní podívanou a obsahují i několik velmi přemrštěných momentů (vloupání do Buckinghamského paláce, únos amerického prezidenta), ale jsou také neuvěřitelně zábavní a nápadití. Na Nicku Cageovi je navíc opět vidět, že si roli Bena Gatese patřičně vychutnal, nemluvě o Jonu Voightovi a Helen Mirrenové v roli jeho rodičů. Nezbývá tedy než stále doufat, že dříve nebo později vznikne i třetí díl.

plagát

All That Jazz (1979) 

Sledování tohoto filmu není zrovna dvakrát příjemným zážitkem. Ano, hudební čísla jsou jedním slovem fantastická a výtvarná stylizace rovněž nádherná. Ale příběh je neuvěřitelně depresivní, už proto, že je do jisté míry autobiografický. I přesto byl ale pro mě All That Jazz nezapomenutelným zážitkem, kterému se co do intenzity hned tak něco nevyrovná. A to ani nemluvím o fenomenálním výkonu Roye Scheidera, jenž by si toho Oscara rozhodně zasloužil.

plagát

Kabaret (1972) 

Bezkonkurenčně nejlepší muzikál, jaký jsem kdy viděl! Kabaret je nejen mimořádně zábavnou podívanou se spoustou nezapomenutelných hudebních čísel, ale také jedinečným pohledem do života bohémských umělců a působivým svědectvím o vzestupu nacismu v Německu 30. let. Sledování tohoto filmu je zkrátka zážitkem, který si s chutí opakovaně dopřávám. A vůbec se nedivím, že byl oceněn tolika Oscary, škoda jen, že mezi nimi nefiguruje i ten nejcennější. I kdyby Bob Fosse už žádný jiný film nenatočil, měl by své místo v čítankách jisté.

plagát

Príbeh kmotra (2013) 

Lepší než jsem čekal. Ba co víc, vedle takového Kájínka je Příběh kmotra učiněným veledílem. Začátek je sice neslaný nemastný, ale zhruba po první třetině nabere vyprávění docela slušný spád. A ten mu pak vydrží až do závěrečných titulků. Znovu se ukazuje, že Petr Nikoalev je velmi šikovný režisér, škoda jen, že neměl k dispozici lepší (resp. dotaženější) scénář. A všechna čest Ondřeji Vetchému, jeho výkon je opravdu pozoruhodný.

plagát

Ohnivý kruh (2013) 

Pacific Rim - Útok na Zemi je poměrně zajímavý a hlavně zábavný film. Navíc obsahuje spoustu skvělých triků a co do velkoleposti se mu jen máloco vyrovná. Ale od tak originálního a vynalézavého režiséra, jakým Guillermo del Toro bezesporu je, bych čekal něco výživnějšího. Kam se vytratila hravost jeho Hellboyů? Kam se poděl humor? I tady se sice pár dobrých vtípků najde, ale Ron Perlman není na scéně bohužel po celou dobu. Jinak je to OK, jen doufám, že místo dvojky Pacific Rim teď Guillermo natočí trojku Hellboye.

plagát

Wolverine (2013) 

Přiznám se, že druhý Wolverine se mi líbil mnohem víc než první. Není tak přeplácaný, má zajímavější zápletku a zábavnější akční scény. A díky tomu, že se odehrává převážně v Japonsku, působí také sympaticky exotickým dojmem. Navíc je vidět, že Hugha Jackmana jeho nejslavnější role pořád baví, tak jen doufejme, že se na tom ani v příštích letech nic nezmění. Wolverine/Logan je totiž velmi výživnou postavou s obrovským potenciálem, která skvěle funguje nejen v rámci původního týmu, ale také sama o sobě.

plagát

Grandhotel Budapešť (2014) 

Tak krásný a zároveň originální film se vidí opravdu jen málokdy! Grandhotel Budapešť mě okouzlil už během prvních pár minut a nepřestal mě okouzlovat až do závěrečných titulků. Je to komedie, drama či detektivka? Je to od každého něco. A je to také dojemně nostalgická vzpomínka na staré dobré časy, časy, které možná nikdy ani neexistovaly a stvořila je pouze naše fantazie. Po Fantastickém panu Lišákovi vytvořil Wes Anderson další ojedinělé dílko, které má všechny předpoklady stát se za pár let milovanou klasikou. A při té příležitosti umožnil Ralphu Fiennesovi ztvárnit jednu z nejšťavnatějších rolí jeho kariéry. Prostě nádhera!